Black Moon

17. Kapitola

Ano je to Thomas.

Přišel s velkýma kruhama pod očima.

"Dobrý den, omlouvám se, já zaspal " Omluvil se Thomas učiteli.

" No aspoň že jsi dorazil, zařaď se" odpověděl mu učitel a Thomas ho poslechl. Pořád jsem na něj koukala a on když si toho všiml se na mě usmál.

" Tak jo dnes si dáme štafetu jděte se rozehřát a pak se seřaďtě " řekl učitel a protože jsem nevěděla co to štafeta je, tak jsem dělala jen to co ostatní.
Po chvíli si toho že vlastně nevím všiml Scar.

Přišel ke mně a pošeptal mi o co vlastně jde a že je to vlastně jen běh.

".. a neběž moc rychle ať to není podezřelé " dodal Scar.

" Myslím že to zvládnu " prskla jsem na něj a šla se zařadit.
Byla jsem druhá na řadě.
Přede mnou běžel Thomas a musím uznat že je hodně rychlej.
100 metrů za 6 sekund, to je brnkačka.
Myslím že to zvládnu za 4 sekundy.

Když mi dal učitel pokyn, vyběhla jsem a byla o hodně rychlejší než ostatní.

" Páni máme tady nový nejrychlejší čas " říkal učitel při tom když nemohl uvěřit svým očím, které upíral na stopky.

" Pak si dáš s Thomasem závody, máš 4.5 sekundy, to je neuvěřitelné " řekl učitel a já jsem se mohla smát nad tím jak mě propalovaly dvě osoby.
Thomas a Scar, naštvat oba dva?
No to mi je ale výhra.
Nad tímhle jsem se musela uchechtnout.

Ale přece jenom 4.5? Zvládnu to i rychleji.

Čekali jsme než doběhne štafetu i zbytek, ale zazvonilo na přestávku.

"Dejte si chvíli pauzu a pak dáme závody nejrychlejších" řekl učitel a všichni se rozešli.

" Hej Moon, kde je Lorena? " přišel ke mě Scar a já si vlastně až teď uvědomila že tu není.

" Jo tak to nevím " odvětila jsem mu a odešla, měla jsem žízeň, tak velkou, že bych vychlastala i celý ty vodopády, kam tak ráda chodím.

Vlastně jsem ji naposled viděla ve svým snu, ale asi ji je jen špatně, nebo ji Alfa na něco povolal.

Šla jsem do šatny si pro flašku s pitím a celou ji do sebe vyklopila.

Přišel za mnou učitel a začal.

" Běháš strašně rychle, nechtěla by jsi na závody? " zeptal se mě a já se málem zakuckala.

" Promiňte pane učiteli, ale tohle asi není úplně můj šálek kávy, jestli chápete, ale promyslím si to a děkuji za nabídku " řekla jsem mu mile a čekala co z něj vypadne.

" Dobře, v pondělí mi dej vědět " řekl a odešel.

Vrátila jsem se zpátky na poslední hodinu, kde mě čekali závody s Thomasem.

"Teď! " zakřičel učitel když už jsme byly na dráze a čekali na pokyn který nám zrovna dal.
Rozeběhla jsem se co nejrychleji a pomalu nevnímala to jak všichni fandí Thomasovi a mě jen jeden hlas a to hlas Scara.
Doběhla jsem jako první a ani si neuvědomila že jsem přepla během běhu na vlčí rychlost.
No snad to nepůjde tak moc poznat

"Neuvěřitelné, Elisabeth Moonová jsi nový rekordman školy v běhu ,máš 4 sekundy. Thomas má 4.2 sekundy. Blahopřeji " řekl nadšeně a podal mi ruku, kterou jsem s radostí přijala.
To že mě skoro všichni ve třídě propalovali pohledem mi bylo u prdele.

Zbytek hodiny jsme si mohli dělat co jsme chtěli, já jsem se zeptala učitele zda si mohu sednout a pořádně popřemýšlet o tom návrhu, no a on s radostí řekl že ano.

Šla jsem si sednout na jednu lavičku opodál, ale přemýšlela jsem nad něčím úplně jiným.

Ty runy? Zeptat se na to Alfy nehodlám, to jako vůbec. Ale přece jenom bych mu možná měla říct o Thomasovi a Scarovi, no nechám si to do zásoby, kdyby se mě náhodou jeden z nich rozhodl suverénně naštvat.

Ani jsem si nevšimla že ten čas tak rychle plyne a bylo konec hodiny.

Šla jsem tedy na oběd i když bylo jen jedenáct. Tak nějak jsem dnes měla víc volna než jsem chtěla.

Po chvíli toho co jsem jedla ten radioaktivní humus za mnou přišel Thomas.

" Zdar Moonová, gratuluju k úspěchu rekordmanko " uchechtl se až příliš veselý Thomas a musím uznat že na něm bylo poznat že je i tak trochu unavený, ale taky byl roztomilý.

Bože Moon co se s tebou stalo?

" Zdar Colinsi, nežárlíš snad, že ne? " řekla jsem s falešnou překvapeností.
A samozřejmě jsem se nezapomněla uchechtnout.

" Já? Nikdy. Hele máš dneska čas? " začal svým klasickým tónem Thomas, ale konec řekl trochu nejistěji.
A protože jsem byla zvědavá a nechtěla dnes umřít nudou, tak jsem mu na to kývla nu.

" Hele náhodou ho mám dnes dost " odvětila jsem mu a čekala co z něj vypadne.

" Nechtěla by jsi si dnes zahrát basket se mnou a jedním mým kamarádem?" zeptal se mě Thomas a já jsem nečekala a hned mu na to kývla.

" Když jinak nedáš " řekla jsem mu a ten úsměv co vykouzlil mi za to stál.

" Dobrá, tak v jednu Moonová " řekl a odešel.

" Dobrá, tak v jednu Colinsi " řekla jsem mu tak aby to ještě slyšel.

Jsem zvědavá jak na tom s basketem jsem, přece jenom jsem ho dlouho nehrála.

Šla jsem na pokoj a hned šla zaťukat na Lorenu... Zase nic..
Nevím kde je a to mi i tak trochu vadí..
Ne ,nekaž si den Moon ona je jen někde třeba u Alfy nebo něco takového a ty z toho děláš jen velké haló..

No uvidíme, když tak půjdu na návštěvu k Alfovi. A to už bych radši i umřela, ale ona je moje kamarádka a pro kamarádku vše.

Když mi došlo že za půl hodiny tu bude Thomas, tak jsem na sebe hodila legíny, lehké šedé tričko. Vlasy jsem si dala do rozcuchaného drdolu.
No a to on tu už byl.
Klepání na dveře a já moc dobře vím kdo to je..

______________________________________

Ahojky 😇
Je tu další kapitolka a hezky v pondělí.
Doufám že se vám líbila a já se s vámi loučím.
Pa❤