Black Moon

6.Kapitola

Nahoře je Lorena

Ocitla jsem se v lese a upřímně jsem se divila co tam dělám..

Jen tak jsem chodila dál a dál...

Když jsem se konečně zastavila byla jsem u vodopádů a sledovala jak voda volně padá dolů, ale stále jsem nechápala co tu dělám..

Uslyšela jsem za sebou křupnout větvičku a hned jsem věděla že tam někdo je i podle čichu, který jsem měla nezvykle oslabený..

" Haló, kdo je tam? " zeptala jsem se a cítila jsem neznámí pocit..

" Hádej princezno " Odpověděl mi hluboký hlas.. Docela jsem se ho lekla, ani jsem netušila že mi někdo odpoví..

" No princ asi nebudeš, díky tvým způsobům " odpověděla jsem výsměšně, ale pořád jsem z něj cítila hrozbu..

" Chytrá vlčice " zasmál se ten hluboký hlas

" Co jsi zač? " zeptala jsem se ho a navíc, jak ví co jsem zač? Měla jsem spousty otázek, ale ty teď museli jít stranou..

" Tvoje noční můra " zasmál se ďábelským smíchem..

" Moc vtipný a co tu chceš? " začala jsem si s ním hrát takovou hru..

" Přišel jsem ti ukázat jak vypadá strach " Uuu už se fakt moc bojím...

Přede mnou se ukázala temná silueta které zářili temné zelené oči, které se na mě upírali..

" Říká ten co se mi boji ukázat se " pořád jsem se bavila .. Já a strach, to už je trochu k smíchu nemyslíte? ..

" Já se nebojím ničeho Elisabeth, ale ty by jsi měla " řekl.. hele není fér že zná mě jméno, ale já jeho ne.. teď mne trochu dostal, ale rozhodla jsem se na sobě nedat nic znát..

" Moc vtipný pane neznámý " už jsem začínala mít trochu obavy, přece jenom nevím ani kdo nebo co to k sakru je..

" Myslím že mne hodně brzo poznáš " řekl ,přistoupil ke mě a začal mě líbat... V tu chvíli jsem se i s ním objevila před naší jeskyní..

" Elisabeth jak jsi mohla? " řekl Sky, který ani nevím kde se tam vzal a ani nevím co jsem tam dělala vlastně já..
Ten kluk se kterým jsem se líbala byl pryč..

" Co tu děláš? A co tu dělám já? " zeptala jsem se už naprosto zmatená..

Připendlil mne na strom a díval se mi do očí, neměla jsem žádnou sílu mu v tom zabránit.. Docela mě i škrtil...

" Nech toho to bolí " postěžovala jsem si a už pomalu nevěděla kde mám hlavu..

" Už teda víš jak jsem se celou tu dobu s tebou cítil, jak jsi mne zesměšňovala a ničila, ale toho si naše paninka nikdy asi nevšimla " v očích se mu zračil hněv a zklamání, nic víc jsem v nich neviděla..

Jeho oči dočista zčernali a mě nezbývalo nic jiného než se jen uvolnit a čekat na smrt, byla jsem jiná sama jsem to poznala, ale teď se mi to nechtělo řešit..

Zavřela jsem oči a nechala vytýkat slzy... Které jsem nezažila už asi 15 let..

Když jsem je znovu otevřela byla jsem před Alfou..

" Říkal jsem ti že jestli mne zklameš tak to tentokrát nepřežiješ " řval na mě z plného hrdla a já jen se slzama na tváři poslouchala jako vycvičený pes...

" Ale pane já ani nevím o co tu jde " řekla jsem a tak trochu doufala že mě nechá být, jenže to by nebyl on..

" Jo tak ty si ještě hraješ na nevinnou.. Myslím že na to je už pozdě " řekl a chytil mne pod krkem a zvedl nad zem.. Jeho oči mu zčernali jako před tím Skyovi..

" Pane já si, ale na nic nehraju " řekla jsem a už jsem prosila aby mě už aspoň zabil, ale když jsem otevřela oči nebyl tam..

Místo něho tam stála Lorena a koukala se na mě s pohrdáním v očích..

" Lor co se tu děje? " dívala se na mě jako nikdy, ale mě tohle už bylo jedno hlavně jsem už chtěla zjistit co tam dělám a jakej vůl mě sem dostal..

" Tak najednou jsme už zase kamarádky.. Myslíš si že mě nebolelo jak jsi mi vrazila nůž do zad co? " řekla a hněv z ní sotva stačil sršet pryč..

Musela jsem uznat že stisk měla silný a pevný, ale už jsem měla opravdu strach? Sama jsem se divila že to říkám..

" Já ani nevím o čem to doprdele všichni mluvíte.. Co vám všem dneska zatraceně je? " začala jsem nadávat a to hodně... Nenávidím když jsem v nějaké situaci o které nic nevím a ještě ke všemu se to týká mě..

"Nám není nic, ale tobě ano " řekla a zčernali ji oči.. Sakra proč všem černají oči...
Už jsem toho měla plně zuby a slzy si volně stékaly po mých tvářích.. Super takže se že mě stalo uplakaný mimino..

A pak jsem spadla do temnoty... Když jsem otevřela oči byla jsem u vodopádů a dívala se do těch jeho zelených očích co na mě upíral..
Utřela jsem si slzy a do hlavy se mi nahrnula spousta otázek na které jsem chtěla znát odpověď..

" Kdo jsi? Proč jsi tu? Co po mě chceš? Proč mi tohle děláš? Chceš snad abych umřela? Nebo abych si něco uvědomila? Myslím že to stačí říct a ne mě takhle trápit " byla jsem značně vyčerpaná ,vystrašená a naštvaná zároveň...

" Myslím že na tyhle otázky brzo odpověď získáš, ale pro teď se s tebou loučím... "

V tu chvíli jsem se spocená a ubrečená probudila a vyhoupla do sedu...

" Ach byl to jen sen " řekla jsem si...
" Nebo snad ne? "...