Black Moon

21.Kapitola

!!  Upozornění : tahle kapitola obsahuje hodně smutnou scénu, která je vymyšlená, ale i mě rozbrečela když jsem ji psala.. Proto prosím číst na vlastní nebezpečí.. brečení máte povoleno!!

Když jsem tam přišel, tak mi nešli otevřít dveře.

" Nezabila jsem ji! " křičela El. Pořád nevím s kým nebo s čím tam mluvila.

Proměnil jsem se do lidské podoby a konečně je vyrazil.

A myslel jsem že mi spadne brada.

Elisabeth stála na kraji postele a vypadala jako kdyby spala, ale rozhodně ne klidně.

Vtrhl jsem tam a  ona spadla na postel a probudila se se strachem v očích..

Přitáhla si kolena ke hrudi a když zjistila že tam jsem já, tak se úplně změnila.

" Elisabeth s kým jsi to mluvila?  " zeptal jsem se ji.

" S nikým, ale co ty tu děláš? " zavrčela, ale pak zavrtěla hlavou a přiložila si ruce na spánky.

" Co se ti zdálo? " zeptal jsem se ji už hlasitěji po ignoraci její otázky.. Pomalu jsem k ní přistupoval.

" Prosím nech mě být Thomasi, nechci ti ublížit jako S " chtěla říct to jméno, ale rychle si přitáhla ruce na pusu když zjistila co vlastně řekla.

" Sofii?  " zeptal jsem se ji a přistoupil až k ní.

" Jak? " Zeptala se mě a já ji pomalu obejmul. Je tak maličká a roztomilá avšak v mém světě bezmocná.

" Mluvíš ze spaní, byl jsem se projít a slyšel tě křičet přes okno " pověděl jsem ji.

" Co se jí vlastně stalo, kdo je ta Sofie?  " zeptal jsem se ji mile.

' Thomasi jsi vůl víš to.. Na holkách ti nikdy nezáleželo tak proč teď? ' drahé vlčí já.. Já vlastně taky nevím.

" Nechci o tom mluvit.. Prosím Sofii vynech " řekla a pod mými prsty jsem cítil jak se zase celá napjatá ještě víc zpevnila.

"  Thomasi vypadni " prohodila zase tím nelidským hlasem...

" Ne Elisabeth " řekl jsem ji přísně...

" Thomasi já tě zkurveně prosím vypadni! " zvýšila hlas a její nelidský tón se stupňoval.

Vážně jsem ji poslechl a odešel.

Z pohledu Elisabeth :
Když odešel už jsem to neudržela a proměnila se ve vlka..
Nevím proč mi ta proměna takhle blbne a je to průser, protože kdybych se takhle proměnila na veřejnosti asi by mě Alfa už vážně zabil. A nebo já jeho..

Jen jsem vzpomínala na svůj sen
........................................................................
" Ahoj Elisabeth je hezké jak na mě myslíš a dneska jsi se moc hezky předvedla " řekl mi Sky, když už jsem konečně usla a mohla jsem se s tímhle šmejdem setkat.

" Ahoj Skyi je hezké jak moc na mě myslíš a dneska jsi mi doopravdy ukázal jak moc velkou chuť tě mám zabít " falešně jsem se na něj usmála .

On to zopakoval a pak z černé místnosti se stal zasněžený les..
A já si moc dobře pamatuju tuhle vzpomínku.

Běžela jsem se Sofií temným zasněženým lesem.. Celý ten horor se mi zase promítal před očima..
Zase jsem ji viděla a dokonce i slyšela.. Vím že není práva vím, ale aspoň tohle mi brát nemusíte..
Bylo mi třináct a měla jsem problémy zvládat mé vlčí já..
Měl mě hlídat Alfův poskok, ale utekla jsem mu. A vzala sebou i Sofii..
Sofie se už uměla proměňovat bez problémů, jen já byla zase ta problémová a to mi zůstalo do teď, ale v jiných věcech proměňovat jsem se později naučila dokonale.
" Hej Bethie zpomal!  " křičela malá Sofie za mnou..
Ale já nezastavovala a běžela dál..
Později jsem ji za sebou ani neslyšela, tak jsem se zastavila a zjistila že tam vlastně ani není.
Když v tom na mě něco vyskočilo a popadlo mě to okolo krku..
Použila jsem to co jsem se naučila vzala to a chtěla to jen dostat pode mě , ale mé vlčí já se v záchvatu adrenalinu zbláznilo.
Proměnila jsem se a zakousla to.
Hned jsem se proměnila zpátky a zjistila co jsem to provedla..
Potom se mi malá Sofie přeměnila do lidské podoby v rukou, ale ta rána tam zůstala...
Ve svých třinácti letech jsem držela nehybné tělo své 5 leté sestřičky Sofí, kterou jsem sama zabila.

Už jsem se na to nemohla dál koukat tak jsem zavolala.
" Tak jo moc vtipný, ale máš to trochu přibarvený " zakřičela jsem a zase byla v černotě s tím falešným Skyem.

" Vážně?  " Uchechtl se.

" Byl tam ještě jeden muž " odpověděla jsem mu.

" Tak mi to ukaž mrško " odvětil mi a já se jen nechápavě zeptala..

" Ale jak? "

" Jsi ve snu můžeš mi to ukázat že si na to vzpomeneš " řekl a já si zase vzpomněla na Sofí a na ten osudnej večer.

Tentokrát jsem se na ten horor nekoukala sama, ale byl tam i ten šmejd.
Seděla jsem pořád s nehybným tělem malé Sofí v rukou a tiše brečela.
Uslyšela jsem křupnutí větvičky.
Když jsem se podívala za zvukem, tak tam stál muž celý v černém..
Když zjistil že se koukám právě na něj, tak se proměnil ve vlka a chtěl utéct..
Proměnila jsem se ve vlka tentokrát bez problémů a běžela za ním.. Tělo malé Sof jsem tam zanechala.
Utíkala jsem co mi nohy stačili, ale i tak byl rychlejší..
Utekl mi a já se jen beznadějně zastavila..
V očích slzy a v srdci díru, kterou už nic znovu  nenaplní.
Uslyšela jsem vytí a běžela k němu.
Alfa.. Stál nad nehybným tělem malé Sofí, byl to první den kdy jsem ho spatřila.
" Je mi líto Moonie " řekl mi mile.
Nevěděla jsem jak dál a chtěla to všechno skončit.
Jenže jsem asi za dva dny obdržela dopis od neznámého muže.

Psal: Ahoj malá Moonie.
Omlouvám se, ale musel jsem tě proměnit ve vlka a nechat zabít tvoji sestru a proč?  Protože jsi moc roztomilá když brečíš.
Zase se potkáme..
Neznámý ctitel tvého utrpení..

Byla jsem naštvaná a všech jsem se ptala kdo to poslal a od koho ten dopis vlastně je.
Nikdo to nevěděl.
Chtěla jsem ho zabít, prahla jsem po pomstě a pořád po ní prahnu .
Všichni se mě později začali bát.
Byla jsem na všechny krutá.
Jednou si ze  mě jeden kluk udělal srandu o tom, že moje sestrička byla moc roztomilá když umírala.
Byl tam nejsilnější vlkodlak.
Vychovaný samotným Alfou.
I tak jsem ho zabila.

Když jsem si uvědomila že mu ukazuju víc než chci.. Ukončila jsem to.

Zase jsme byli v tě černotě.

"  Páni ten týpek byl sympaťák ,fórky z mrtvých sestřiček..hmm to je jiná liga" uchechtl se.

" Ano přesně tak on byl.. Už není a jestli chceš skončit jako on jsi na dobře cestě " uchechtla jsem se mu zase já.

" No joo, ale já jsem Skylar mě přece miluješ " odpověděl a já tak trochu bouchla.

"Jsi falešný nejsi pravý a nikdy nebudeš a i kdyby jsi chtěl, tak se o tebe postarám " Zakřičela jsem na něj.. A začala se zase nekontrolovaně přeměňovat.

" Tak jako ses postarala o Sofii? "
zeptal se povrchně.

" Sofii vynech! " Řvala jsem na něj hlasem, který mi mutoval na ten vlčí.

" Zabila jsi ji přiznej to! " zakřičel na mě zase on.

" Nezabila jsem ji!  " zakřičela jsem a vzbudila se když se ozvala velká rána.
........................................................................

Tenhle moment mi změnil úplně celý život.
A začal mi ho směřovat k tomu nejhoršímu..

Zatřepala jsem hlavou, vzala mikinu a vyrazila jsem ven.

Aspoň na čerstvý vzduch.
Hezký ne?  Spala jsem ani ne hodinu a už teď vím že dnes už neusnu.

Jen jsem vyrazila do parku se projít a všechno si projít hlavou.

Chudák Thomas, musím ho odhánět a být na něj zlá.. Jen kvůli tomu. Že se neumím ovládat.
Vyhnala jsem ho abych mu ve vlčí podobě neublížila.

Když mi docvaklo že se to celé zase pomalu opakuje, jako se Sofí a že to zase začíná nekontrolovatelným přejmenováním tak mi to došlo.

Že mám problém a to velkej..
On ten který mě zvlčil ,aby viděl umírat moji malou sestřičku a mě jak brečím,  se vrátil....

______________________________________

Ahooj ❤
Tak jo máte ji tady už v pátek, abych vás tak moc nenapínala 😂❤
Doufám že se nějakým způsobem kapitolka líbila a já se s vámi loučím.
Pa v pondělí 😂❤