Black Moon

41.Kapitola

Rychle jsme běželi nahoru ke mně do pokoje, ale jediný co jsme viděli bylo otevřené okno ,vlající záclony a zbytky po boji , ale Elisabeth nikde    ...

Z pohledu Elisabeth :

Probudila jsem se když jsem ucítila jemný dotyk pod mojí hlavou.

" Thomasi já chci spát " řekla jsem a snažila se otočit.

" Zlato, já nejsem Thomas " zašeptal mi až moc známý hlas do ucha.

"  Co tu doprdele děláš? " zamračila jsem se na něj a on se jen křivácky podíval, tak jak mi to dělal vždy.

" Beru tě domu a nechám tě sledovat jak umře tvůj milovaný Thomas a strýček Nathan, před tvýma vlastníma očima. " snažila jsem se mu vyprostit že všech sil, kterých jsem měla po tréninku hrozně málo..

"Nikam nejdu! " zakřičela jsem na něj a on jen s úsměvem na tváři zakroutil hlavou.

" Jsi tvrdohlavá jako tvoje matka  , ale já se tě neptal jestli chceš jít já jsem ti to přikázal jako tvůj Alfa " zasmál se tím jeho odporným smíchem .

Jediný co mi zbylo bylo křičet o pomoc aby mě slyšeli a aspoň mě hledali, ale on byl rychlejší a odnesl mě pryč.

Celou cestu jsem se mu snažila vypáčit ze sevření.

Něco mi píchl do stehna a pak už jsem nevnímala vůbec nic, jen mý oči které jsem neudržela otevřený.

Z pohledu Thomase :

Nathan svolal všechny vlkodlaky z naší smečky aby po ní pátrali..
Neskutečně jsem se o ní bál a pak mě to napadlo.. Napadlo mě přesný místo kde bude.

" Alfo? " oslovil jsem Nathana před ostatními takto protože nikdo nesmí vědět jeho pravé jméno.

" Ano? " odpověděl otázkou a já jen zahlédl tu malou naději která se objevila v jeho očích.

" Vím kde je.. " řekl jsem a pohled sklopil k zemi.

" Kde je? " přiběhl rychle ke mně a položil mi ruce na ramena a zhluboka se mi koukal do očí a jen čekal na mou odpověď  ..

" Je u svého otce " Řekl jsem a on se jen zamračil a všechny vlkodlakY poslal do lesa kde by mohla má malá El být.

Z pohledu Elisabeth:

Probudilo mě silné kopnutí do břicha.

" Probudit jsi mě vždy uměl skvěle " zahučela jsem skrze bolest na osobu kterou jsem velmi dobře poznala podle jeho vůně.

" Dříve jsi taky spala vedle mě v posteli a teď se na sebe podívej, jsi nic" řekl .

" To nic má jméno vole " řekla jsem  a snažila se vyškrábat aspoň do sedu o studenou zeď vězení ve kterém jsem byla.

" Já vím milá Elisabeth Moon Moonová " řekl celé moje jméno s nechutí..

Chodil po cele sem a tam a jen se smál nad mojí bolestí mezitím co si pohazoval s kamínkem.

" Víš nikdy jsem nevěděl jak je vlastně možný že jsi zabila mého otce, nevěděl jsem kdo jsi byla, ale pak jsem vyrůstal po tvém boku a ty ses stávala pořád podobnější vrahovi mého otce."

Kroutil hlavou s jeho šíleným úsměvem na tváři.

" Měl jsi moc hezkej pohled na hlavu svého otce, že? " řekla jsem a on se jen otočil a zasmál.

" Ano, provedla jsi to naprosto dokonale .. Byl jsem hodně malý kluk a věř že tohle mě bolelo tady " řekl a ukázal místo na své hrudi kde má své srdce .

" Bolela tě hruď? " dělala jsem hloupou a jen se uchechtla .

" Ne, bolelo mě to, co ty nemáš ty malá zpropaděná děvko , srdce " ..

" Ano to je ono srdce.. To je název toho co by ti mohlo přestat fungovat a mohl bys konečně chcípnout! " zakřičela jsem na něj jen pravdu.

Ah bože Thomasi kde jsi..

Jen se usmál a šel ke mně blíž a chytil mě za tvář až to bolelo.

" Tentokrát to budeš ty kdo bude koukat na milovaný jak umírají " hodil mi s hlavou a já se zase rychle otočila na něj abych věděla co zase chystá.

" Ale protože by ses mohla hodit, tak jsem se rozhodl být milosrdný a dát ti nabídku " pokračoval v chůzi dál jakoby se nic nestalo.

" Ať je to co chceš dělat to nebudu! "

" Je neslušné odmítnout nabídku když jsi ji ani neslyšela a navíc když bys tím mohla zachránit Thomáska a Nathánka " zakroutil hlavou a jen s úsměvem pokračoval.

Já jsem jen sklopila poražené hlavu .

" Poslouchám "

" Když se ke mně přidáš naučím tě jak bojovat a budeš už navždy po mém boku... Zabijeme tvého otce  a budeme společně vládnout téhle smečce a Thomas a Nathan budou v pořádku. "

" Proč by jsi chtěl zabít mého otce? Sám pro tebe dělá všechno a navíc ti pomohl se skrýt před Nathanem." koukala jsem na něj s nepochopením v očích.

" Ale ty ho chceš zabít nebo ne? To on neudělal nic aby zachránil tvou matku před tím než jsem ji zabil. Zachránil jen svou vlastní prdel a místo . Když se ke mně přidáš nechám tě se mu pomstít " šeptal mi do ucha .

" Platí " řekla jsem poraženě.

" Hodná holka " usmál se a zase mi píchl nějakou injekci do stehna a já jen cítila jak mě někam nese, ale už jsem neudržela oči otevřený a znova usnula v rukou vraha mé matky...

______________________________________

Ahojky❤
Pomalu se blížíme ke konci této knížky.. Hrozně mě to mrzí, protože mě to hrozně baví. Ale už mám vymyšlené i další knížky a hrozně se těším na další knížku, která bude celkem i zajímavá 😄
Tady je další kapitolka, tak snad se vám i líbila ❤
Zase příští týden 😄