Opravdu ten Shawn Mendes?!

4.2K 122 27
                                    

"Dáš mi ještě pět minut potřebuju si vytisknout ještě jeden papír." Řekla jsem si spíš pro sebe, protože, za prvé vím, že by mě nepustila a za druhé, nemusím se ptát. Musela jsem na záchod, je mi z toho snu divně.

Vážně jsem byla těhotná? Se Shawnem Mendesem? Vždyť o něm nic nevím jen co jsem četla a viděla. A co tam dělal Rayn? Bože to je tak divný. Tak moc.

"Skylar volá tě June." Zaklepala na dveře kabinky Alie.
"Už jdu." Křikla jsem nazpátek a vylezla. Ještě jsem se upravila v zrcadle a mohla jít. Zkontrolovala jsem jestli mě nevidí June a vklouzla do konferenčního sálu. Seděl tam Mendes i ten jeho manažer. V tom snu mě neměl rád tak uvidíme jak to bude v reálu a taky jsem se ho spletla s Mendesovým otcem. Sama pro sebe jsem se uchechtla a hned dostala zdrbané.
"Můžete mi sakra vysvětlit kde jste? Chcete ten rozhovor nebo ne?" Nebude mě mít rád...
Proplížila jsem se kolem něj a sedla si naproti Mendesovi.
"Jsem Skylar Baileys." Mávla jsem na něj a on se usmál.
"Já Shawn Mendes."
"Vím." Pošeptala jsem a zakoukala se do jeho očí. Má je úplně stejné jak v tom snu. Na slunci zelené, v šeru hnědé.
"Tak začneme?" Přerušil nás Andrew.
"Jo." Souhlasil Shawn a já se nadechla na první otázku. Tuhle otázku jsem tvořila hodně dlouho.
"Za pár týdnů odlétáš na turné, budeš zpívat všechny písničky?"
"Rozhodl jsem se, že ano, každá fanynka má ráda jinou píseň a bylo by nefér kdyby jsem nezpíval všechny."
"Jasně. Jak moc se těšíš?"
"Šíleně moc, je to až neskutečný. Pomalu nemůžu spát jak se těším." Zasmál se a já taky. Má ten nakažlivý smích...
"Další otázka. Hodně krát nezodpovězená. Máš přítelkyni?"
"Pracuje se na tom." Usmál a já pochopila, že o tom dál nechce mluvit. Takže asi jo. Ach jo a já se těšila na ten divoký a vášnivý sex jako v tom snu. Zajímalo by mě jestli je takový doopravdy.
"Co se tak koukáš?" Vyrušil nás zase Andrew, ježiš to je takový kazisvět.
"Zamyslela jsem se." Šlehla jsem po něm svůj ostrý pohled a zpátky přemístila oči na tu roztomilost.
"Měl si někdy hodně reálný sen?"
"Ehm, cože?"
"Další otázka." Snažila jsem se vypadat důstojně.
"Myslím, že je má každý, ale ano, teď nedávno se mi zdál takový sen."
"A o čem byl?"
"Už si to moc nevybavuju, ale pamatuju si, že jsem měl husí kůži a vysvlečený do půl těla." Začervenal se. To nemusel říkat, ale mě to nevadí.
"Bydlíš tady v Torontě nebo v L.A?"
"No, trvalé bydliště mám Toronto, ale často létám do L.A buď za kamarády nebo kvůli práci."
"Nepotkal ses tam z někým zajímavým, zvláštním nebo tak něco."
"Ne, to nepotkal." Zněl celkem zaskočeně. Já se totiž neptám na otázky co mám na papíře, ale na otázky ohledně snu, co je pravda a co ne.
"Máš tady byt že?"
"Ano, mám, doufám, že nechystáš nějakou krádež do mého bytu." Nervózně se zasmál.
"Ne to určitě ne. A až budeš chtít děti? Jak chceš, aby se jmenovaly a kolik jich chceš?"
"Zatím jsem nad tím nepřemýšlel, protože nemám je ani s kým dělat, ale líbí se mi jméno co máš ty a nebo Charm. U kluka jsem nepřemýšlel. A buď dvě nebo tři."
"To je fajn. Máš nějaké zkušenosti s drogy nebo tak?"
"Nemám, jsem rád, že jsou legální tady v Kanadě, jen kvůli tomu, že pomáhají, jestli se chápeme, ale to je vše."
"To je pěkný. Ode mě je to asi všechno. Díky za zodpovězené dotazy a snad někdy." Podali jsme si ruce a já ucítila tu jemnou dlaň, která ve mě vyvolala takový šok, že se mi podlomily kolena.
"Já děkuju, snad se ještě někdy uvidíme." Přihmouřil oči, aby si mě lépe prohlédl.

"Neznámé se odněkud?" Zeptal se.
"Nevím, asi ne."
"Nebyla si včera nebo kdy to bylo v baru? Byla jsi hodně opilá a já tě vezl domů, ještě s kamarádkou." Kluku, to chceš po mě moc, já si nepamatuju nic když jsem ožralá.
"Je to možný." Viděla jsem jen ten znechucený výraz pana dokonalého, Andrewa a chtěla jsem vyskočit z okna naproti mě. Už tak mi udělal peklo, musím si v reálném životě na něj dát pozor jestli se opravdu něco takového stane.
"Tak jdeme. Díky." Taky si se mnou potřásl rukou a otevřel dveře. Shawn mě gentlemansky pustil první a potom šel on. Ještě zamával a ztratil se za rudou June.
"Co se děje?" Viděla jsem ten pohřební výraz a chtěla si tady na místě vyrobit rakev.
"Tak co?"
"Skvělý."
"Jo?" Nadzvedla obočí.
"Jo!"
"A přijdou znovu?"
"Proč by měli chodit znovu?"
"Pro více rozhovorů, když se jim budeme líbit budou nás chválit u ostatních a potom budeme víc známí." Rozhodila rukama jako by to bylo něco neuvěřitelného.
"Aha." Tupě jsem kývla hlavou a vrátila se zpátky ke svému stolu.

Čtvrt na tři, je čas jít domů.

Zatraceně 2Kde žijí příběhy. Začni objevovat