Zatraceně 2

Výlet

"Můžeme jít?" Zavolal na mě Shawn ze spodu. Popadla jsem menší tašku a sešla dolů.
"Vůbec nevím co si mám vzít když nevím kam jdeme." Snažila jsem se z něj vytlačit informace, ale on se jen usmál a přešel ke dveřím.
"Dáma první." Uculil se a počkal až vyjdu ven. Zamkla jsem dveře a vedle sebe jsme došli k jeho autu. Žádný mercedes, otevřel mi dveře od bílé Tesly. Slušně jsem poděkovala a zapadla do měkké sedačky. Je mi jasné, že jestli pojedeme dlouho usnu tady. Shawn obešel auto a nastartoval. Byli jsme v tichosti, trochu mě to znepokojovalo, ale když zapl rádio, bylo to lepší a to ticho nebylo tak hrozné.
"Máš hlad?" Zeptal se s úsměvem.
"Ani ne, ty?"
"Taky, jenom si zajdu pro kávu." Kývla jsem a otočila se k oknu. Nikdy jsem nebyla v L.A a je to tady opravdu krásný.
"Jak daleko je Hollywood?"
"Daleko." Usmál se Shawn a zaparkoval na rozlehlém parkovišti.
"Hned budu zpátky chceš něco?"
"Čokoládu." Moje tváře musely nabrat červenou barvu a to ani nevím proč.
"Čokoládu? Jako horkou čokoládu?" Uchechtl se Shawn a vzal si z kaslíku peněženku.
"Jo."
"Tak fajn." Zavřel za sebou dveře a odešel ke kavárně. Mezitím jsem si prohlédla interiér v autě, je to úžasný auto. To jak je velké, to jak ti ani nepřipadá, že jedeš, ty měkké sedačky a hlavně to rádio, žádný šumění čistá hudba a pořádné basy.
"Tady." Otevřel mé dveře a podal mi velký plastový kelímek.
"Díky. Kolik..." Zabouchl dveře a přešel na svou stranu.
"Kolik to..."
"Kdyby si viděla ty pohledy když si všimli, že beru dva kelímky. Určitě si zase říkali nějaké sračky." Opět mě přerušil a trochu se napil.
"Jo a kolik to stálo?" Rychle ze mě vypadly ty slova ať mě už nestihne přerušit. Shawn se začal hlasitě smát a svůj nápoj si dal do držátka na palubní desce, nevím jestli se směje, že se ptám nebo že jsem to řekla tak rychle.
"Vůbec tohle neřeš." Mávl nad tím rukou a zase se rozjel.
"Tak dobře, děkuju." Usmála jsem se a taky se napila.

"Jakou to máš kávu?" Zeptala jsem se po cestě na dálnici.
"Klasiku, černá."
"Ty piješ černou?"
"Jo, nějaký problém? Aspoň mám hodně energie." Lehce se na mě otočil a usmál se.
"Aha."
"A co ty? Chutná ti čokoláda?" Při druhé větě ukázal své bílé zuby, jde vidět, že je tímhle faktem pobaven. Nevím co je špatně na čokoládě, je výborná.
"Jo, patří teď k nejlepším co jsem kdy pila."
"Tak to jsem rád." Když jsem ji dopila, dala jsem ji do druhého držáku a opřela si hlavu o okno. Na chvíli si odpočinu.
"Nebudeš spát, jedeme na výlet!" Zasmál se Shawn a otočil kolečkem na větší hlasitost hudby. Protočila jsem očima a snažila se vnímat přírodu kolem. Ta příroda tady se mi moc nelíbí, je to tím, že je tu častěji teplo a stromy a tráva jsou tím slunkem spáleny.
"Podívej se sem." Ukázal na svou stranu a já spatřila oceán. Nekonečný oceán, vypískla jsem radostí a Shawn se zase zasmál.
"Prosím, zastav na chvíli."
"Nemůžu zastavit jsme na dálnici."
"Prosím." Začala jsem škemrat.
"Ne, jsi jak malá, sedni si normálně a vyhlížej odbočování ceduli jedinou na téhle cestě." Zadal mi úkol jak nějakému dítěti. I když jsem byla naštvaná, udělala jsem to co mi řekl.
"Támhle!" Ukázala jsem prstem na zelenou ceduli, kde byl nakreslený vodopád.
"Jedeme na vodopády?" Zeptala jsem se, ale pořád naštvaným tónem.
"No, tak něco."

Když zastavil na písečné cestě u lesa trochu mi začlo tlouct srdce.
"Pojď." Ukázal na malinkou cestu do lesa. Šla jsem, věřím mu, i když bych neměla dělám to. Cesta byla snad nekonečná a v tomhle horku nesnesitelná i když jsme v lese a slunce tu moc nesvítí, pořád tu je strašný vzduch.
"Pohni trochu, už tam budem." Popoháněl mě Shawn.
"Nestratil ses?"
"Ne, už jen kousek." Začal odhrnovat větve z cesty a já si z noh oddělovala liány nebo co to bylo. Připadám si jako v nějakém dobrodružném filmu a jen čekám co na mě vyskočí.
"Aaaaa." Začala jsem pištět a Shawnovi skočila na záda.
"Co křičíš?" Chytl mě a otočil se semnou.
"Ten pavouk, bože, fuj."
"Ježiš klid, je to jenom pavouk."
"Podívej jak je velký!"
"Nic ti neudělá, tak se uklidni."
"Nepouštěj mě." Shawn se zasmál a po zbytek cesty mě vláčel na zádech. Že já na tohle nepřišla dřív.
"Slyšíš to?"
"Ne, nějaký had?"
"Ty jsi trubka, už jsme blízko." Zakroutil hlavou až se jeho kudrlinky zatřásly.