Zatraceně 2

Snídaně

"Co je?" Zeptá se Will a prudce zastaví přímo uprostřed cesty.
"Vystupuju." Oznámím a už otevírám dveře. Shawn hned za mnou.
"Co se děje? Proč vystupuješ?" Chytne mě za paži a tím si mě otočí k sobě.
"Nepojedu na nějakou drogovou party."
"Není to drogová party, jsou to moji staří známí a já už dávno nehulím."
"Ale hulil."
"Bylo to pro moje dobro. Pomáhalo mi to."
"Pomáhalo ti to? A jak jako? Že si nic necítil a..."
"Skylar tak to není, bral jsem to v malých dávkách tak, aby mi to neuškodilo, není to nic špatného."
"Pro mě tohle špatné je." Odstrčím ho.
"Budeme se hádat?" Křikl na mě Shawn.
"Tohle už jsem řešili, nechci, abychom znovu trpěli jak minule." Výjde ze mě a Shawn se na mě nechápavě podívá.
"Nikdy jsme to neřešili." Vrátíme se k sobě a podíváme si do očí.
"Sakra...prostě...víš jak jsem ti říkala o tom snu?"
"No?" Nadzvedne obočí.
"Bylo v něm i tohle, bral si drogy, hulil a dokonce znám Thomase, jen díky tomu snu, znám Lukase, jen nebyl gay, milovali jsme se a potom si ubližovali, znal ses s Raynem a neměli jste se rádi, otěhotněla jsem s tebou a on tě potom zabil, já abych tě pomstila tak jsem zabila jeho, je to šílené já vím, ale tohle se mi stalo a teď tu stojíš, jsme spolu a chceš, abych šla někam co nás dva může rozdělit."
"Sky...zlato... vyhledám ti nějakého odborníka, zvládneš to, spolu to zvládneme, možná, že jsi unavená..."
"Já nejsem blázen Shawne!"
"To jsem neřekl, jen nechci, aby... fajn zní to hrozně, jak se ti mohlo zdát něco takového a teď se ti to přehrává v realitě? Sky to je na léčení." Chytne mě za paže.
"Díky, panebože! Díky, pomáháš mi, jsi neuvěřitelný." Uchechnu se.
"Jste v pohodě vy dva?" Vyleze z auta i Will.
"Ten kretén tam byl taky?" Pustí mě a ukáže na něj.
"Ne, ten ne, ani Dave. Většina tam nebyla, ale zrovna Thomas tam byl, ti co hrajou v tvém životě velkou roli tam byli. Tvoje máma Karen, táta Manny, sestra Aaliyah, kvůli ní jsme se i pohádali."
"Tohle sis mohla zjistit jak se jmenují moje rodiče a sestra." Řekne Shawn.
"Na co narážíš?"
"Na nic, jen mi to připadá divné, šílené." Vyjekne.
"Ono to je." Dotvrdím.
"Wille odvez nás na hotel."
"Brácho nevím, kde máš hotel a slíbils, že..."
"Tak uhni, budu řídit. Sky nasedni." Rozkáže všem Shawn a nasedne na místo spolujezdce.

"Policie tam byla taky?" Vyzvídal.
"Ne, o tom znásilnění nic, jen... s Raynem jste se neměli rádi, protože si mu přebral holku a on tě zatahal do nějakých sraček."
"To by celkem sedělo...ale mohl ti říct, že jsme se kvůli holce už spolu párkrát chytli."
"Řekl mi to. Je to moc složitý, nechci se o tom bavit."
"Jestli půjdeš na sezení budeš muset chtít o tom mluvit."
"Já nikam nepůjdu, tohle si zamapatuj. Prostě se mi zdál sen, který byl moc živý. Proč to tak moc řešíš? Že jsem ti to vůbec říkala." Opřu si hlavu o okno.
"Chci ti pomoct."
"Nepomáháš."
"Fajn." Odfrkne. Tím je naše konverzace u konce a po zbytek cesty je ticho. Ani ti dva vzadu nemluví.

Když Shawn zastaví u hotelu vyleze z auta a práskne dveřma.
"Hodně štěstí s ním, má někdy výbušné nálady." Řekne mi Will.
"To vím, nemusíš mi to říkat." Vylezu z auta i já a utíkám za ním. Směřuje ke schodišti, nevím proč jde po schodech, asi se chce uklidnit. Nemá být, ale proč naštvaný. Já jedu výtahem a čekám na něj u dveří pokoje. Trvá mu nějakou dobu než se objeví na patře a dojde odemknout dveře.

"Jsi na mě naštvaný?" Zeptám se když sebou hodí na postel a ani jednou se na mě nepodívá.
"Ne, jen mi to je líto." Otočí hlavu ke mě a potom se posadí, když mě nevidí. Stojím radši u dveří.
"Nemusí ti to být líto, jen nechci nikam jít, stejně nic nevyřeší a já se s tím dokážu porvat." Podívám se na něj.
"Dobře, promiň mi to, pojď ke mě." Roztáhne náruč a já se rozejdu k němu. Hned co si sednu do jeho náruče mě praští jeho úžasná vůně do nosu, nadechnu se a pevně stisknu jeho vypracovaná záda. Tak moc se mi chce spát, že zavřu oči a nechávám se jim omámit úplně.
"Vysvleču tě." Pošeptá mi do ucha a snaží se mě dostat z šatů.
"Hm." Vydechnu a trochu se od něj odtáhnu.
"Pojď zlato, lehni si." Položí mě na jednu půlku postele. Ani nevím jak mě z těch šatů nakonec dostal, protože když se ráno probudím ležím vedle něj úplně nahá. On je na tom podobně, spali jsme spolu? Promnu si oči a zvednu se do sedu. Shawn se po chvíli otočí na mě, ale pořád spí. Chtěla bych ho nechat spát, ale taky bych ho chtěla škádlit. Je nahý a nejde se nedívat na jedno místo když zrovna tam se peřina odkryla. Přiblížím se k jeho spícímu tělu a vezmu délku do dlaně. Trochu nakrčí obočí, ale pořád spí. By mě zajímalo jestli to vnímá. Když si ho vezmu do pusy uslyším tichý stén, podívám se tím směrem a uvidím vysmátého Shawna. Okamžitě ho pustím a sednu si zpátky na stejné místo.
"Proč jsi přestala?"
"Chtěla jsem tě jen probudit."
"Líbilo by se mi takhle se probouzet každý den, jen bys to mohla dokončit." Zakroutím hlavou a chci vylézt z postele.
"Kam si myslíš, že jdeš?" Strhne mě na sebe a začne mě jemně lehtat.
"Nejsi lehtivá?" Zeptá se překvapeně, když se jen trochu kroutím.
"Moc ne." Stočím hlavu na něj a on se ušklíbne.
"Škoda." Políbí mě na nos a já se uculím.
"Půjdeme někam na snídani? Tady mi moc nechutnají."
"Můžeme." Kývnu a vylezeme společně z postele.

Na chodbě potkáme Andrewa, s někým telefonuje, takže na nás jen mávne a odchází do svého pokoje. My se chytneme za ruce a jdeme k výtahu. Shawn mi po cestě do nějaké restaurace vykládá storku co se stala minulý rok a já se jen směju. Celou dobu jsme nepotkali ani fanoušky ani paparazzi, což je divné, ale Shawn je jen rád a já vlastně taky.

Sedneme si úplně dozadu a objednáme si vajíčka se slaninou, já si dám pomerančový džus a Shawn jako obvykle kafe. Sedíme a povídáme si o všem možném, zjišťujeme, že toho máme hodně společného a to se mi líbí. Navzájem se krmíme a zkrátka děláme blbosti jak malé děti.
"Čaute." Přisedne si k nám Brian. Věděla jsem, že něco přijde, když jsme nikoho nepotkali, takové ticho před bouří. Oba se Shawnem kývneme.
"Jaktože nejste na hotelu?" Zeptá se a podívá se na mě, sleduje mě opravdu intenzivně.
"Nechtěli jsme." Řekne Shawn. A taky se podívá na mě. Oba mě sledují a já se snažím sledovat jen talířek.
"Shawne, brácho, potřeboval bych s tebou mluvit." Řekne po chvíli a stoupne si.
"Můžeš teď."
"Chtěl bych to probrat o samotě." Shawn protočí očima, ale kývne. Zvedne se ze židle a následuje Briana ven, ještě předtím mi daruje polibek na tvář.
"Hned jsem zpátky." Zašeptá.

Sedím už tady patnáct minut a personál se na mě divně kouká. Zajímá mě co řeší. Určitě to bude něco semnou. Konečně se otevřou dveře, ale vyjde z nich jen Brian. Zhrozím se. Stoupnu se a jdu směrem k němu, on mě však mine a jde k baru zaplatit.
"Kde je? Cos mu udělal?"
"Klid, potřeboval si něco zařídit, mám být s tebou."
"Nevěřím ti." Procedím skrz zuby a otočím se, že půjdu, on mě však chytne za ruku a přitáhne zpátky.
"Ne tak rychle, půjdeme vedlejším vchodem." Vysmeknu se mu a počkám až budeme moct jít. Co to má teď Shawn s tím. -Všude tě nechám samotnou, však si poradíš.- Tohle mi vážně vadí.