Zatraceně 2

Řešení

Probouzím se na klávesách svého provizorního piana a v ruce svírám tužku. Včera jsem z toho všeho usl.
"Dobré ráno." Přivítá mě máma s tácem, na kterém je jídlo a pití.
"Nemusela si."
"Včera si nevypadal vůbec dobře, měl si zase ten špatný pocit? Usl si na pianu a mračil ses."
"Nějak mě to všechno zmohlo."
"Tady, jen to co máš nejradši."
"Děkuju mami, jsi zlatá." Obejmu ji než mi podá tác.
"Co máš dneska v plánu?"
"Pojedu domů a zkusím se spojit s Blair. Chci to vyřešit."
"Co Skylar?"
"Neozvala se a ani to nečekám." Máma jenom kývla a políbila mě na čelo.
"Miluju tě."
"Já tebe víc." Zaškeřím se.
"Ne, já."
"Nehádej se semnou dobře?" Zasměju se.
"Já věděla, že ten úsměv uvidím." Vítězně se zasmála a přešla ke dveřím. Já se na ni nechápavě podíval, jo jen ona tohle umí. Po úžasné snídani se vydávám zpátky do svého bytu v centru a po cestě volám Blair. Nevím proč to dělám, ale nevím jak jinak to řešit, musím si s ní promluvit. Pořád mi mohla ve vztahu zahnout a teď dělá, že to je moje. Nevěřím tomu, protože moc dobře vím, že jediný kdo mě dokázal v sexu udělat je Sky, jedině, že by se vyskytla chyba a já se udělal a ani o tom nevěděl.

Pohled Skylar

Moc daleko jsem nedojela. Právě stojím u dveří mého rodného domu v Torontu. Máma nevěří, že jsem to já, vlastně jsme se ani nerozloučily když jsem odjížděla. Nic neříká moc dobře ví co se stalo a co se pořád děje.

Udělaly jsme si melounový čaj a já ji od začátku do konce vysvětlila celou situaci, pár věcí jsem samozřejmě vynechala...
"Nikdy bych to do ní neřekla, vždyť jste byly kamarádky."
"Já nevím, v letadle jsem přemýšlela, byla blbost jen tak Shawna nechat, ani jeden za to nemůže, ale mě to prostě ranilo. Už to nikdy nebude takové jaké to je, Shawn se bude muset starat."
"Ale určitě by byl i s tebou. Když miluješ najdeš si čas."
"Blair je mrcha, namotala by si ho, aby zůstal s ní."
"Myslíš, že by toho byla schopná?"
"Jo, vím stoprocentně."
"Shawnovi by ses, ale měla omluvit."
"Já vím, ale ještě nejsem připravená s ním mluvit."
"Dobře."
"Ještě jednu věc by si měla vědět." Máma se na mě nechápavě podívá.
"Byla jsem tam celou dobu s Raynem." Že se porval se Shawnem a skončil kde neměl jsem neřekla, zbytečně by to hrotila, jako každá máma.
"Co říkal?" Vyjekla.
"Má přítelkyni a je fajn."
"Přítelkyni? Jak se mu daří?"
"Vy nejste vážně ve spojení?" Zeptám se zase já.
"Od té doby ne."
"Skvěle, moc jsem nepochopila co dělá, ale peněz má určitě dost."
"A ta přítelkyně?"
"Jmenuje se Donna, je úplně úžasná, hodná, krásná a už i spolu bydlí." Máma měla pusu dokořán a snažila se všechno pobrat, nevěděla jsem, že o svém vlastním synovi vůbec nic neví.
"Tak to jsem ráda." Vyleze z ní nakonec.
"Pojedu asi do svého bytu."
"Jak chceš, tady máš vždycky otevřeno."
"Jo já vím. Díky." Obejmeme se a já taxíkem odjíždím do centra, do mého bytu, který vlastním s Blair.

V bytě nikdo není, dokonce ani její věci. Že by se odstěhovala? Kam by ale šla? Radši se ani nezajímám, ještě víc ji nenávidím, nevím kde se všechna ta nenávist bere, byly jsme v pohodě, nejlepší kamarádky, pamatuji jak jsme šly na tu párty u Shawna, poprvé se s ním vykousla a hned druhý den s ním už chodila. Nechápu jak rychle si ji Shawn pustil k tělu, podle páru lidí to u něj není moc časté, ale nás dvě bral úplně jinak. Nevím jak u mě, protože jsme se na začátku neměli rádi, nebo nevím jak u něj, ale štvalo mě, že začal chodit s Blair když já byla ta, která ho poprvé potkala. Možná to nedává smysl, ale už na začátku jsem věděla, že my dva neskončíme jako přátelé, už ten sen...

Někdo začal odemykat dveře, tím pádem jsem se probrala ze svých myšlenek a čekala až se ve dveřích objeví těhotná Blair. Místo ní tam stál úplně někdo jiný.
"Ty jsi?" Zeptám se dřív než on.
"Co děláš v mým bytě?" Vyprskne.
"V tvým bytě? Tak pozor kamaráde, tady bydlím já."
"S tou co jsem telefonoval říkala, že byt pronajímá a budu v něm bydlet sám."
"Tak ta ti nekacala sračky, byla jsem v L.A, ale už jsem zpátky a bydlím tady, takže si vem své kufříky a vypadni."
"Ani mě nehne, zaplatil jsem měsíc dopředu, takže tady ten měsíc budu než si najdu něco jinýho." Protočí očima jakoby měl důvod.
"Ugh, fajn." Otočím se k němu zády a chci odejít do svého pokoje, jestli je ještě vůbec můj. Jak to vůbec mohla dovolit, aby pronajala byt kde mám pořád své věci a bydlím tu. Co se s ní sakra stalo?!
"Jsem Matthew." Otočím se a podívám se na něj líp. Tiše si zakleju, Matthew, ve snu přítel Blair, no to je nádhera.
"Jo." Odbyju ho.
"Ty se mi nepředstavíš?"
"Skylar."
"Pěkné jméno."
"Jo díky, už musím, takže čau."
"To se ani nebudeme bavit?"
"Nemám moc čas, pořád něco řeším, takže asi ne."
"A-aha." Otočí se a odchází do svého pokoje. Nechápu to, ale neřeším to. Asi pojedu za Shawnem a omluvím se mu, nějak se mi po něm stýská.