Zatraceně 2

Let

"Jakto? Říkal si, že až za dva dny!" Hned co jsem přišla domů jsem uslyšela křičet Blair.
"Jsem naštvaná, protože si slíbil že půjdeme k tvým rodičům." Byla v kuchyni otočená ke mě, opřela jsem se o futra a poslouchala.
"A nemůžu jet s tebou? Proč ne? Ty jsi hrozný! Musíš mi to vynahradit!" Tipla to a telefon položila na stůl.
"Ježiš Sky." Chytla se za srdce a vydechovala.
"Kdo to byl?" Chtěla jsem dělat, že to nevím a nepoznala jsem to.
"Shawn, zítra ráno musí náhle odletět do L.A, prý tam má nějakou zkoušku a že se musí připravit na nějaké předávání cen." Odfrkla si a sedla na linku.
"No jo, slavný zpěvák, co chceš."
"Nechápu proč mě nemůže vzít sebou."
"Mimochodem zítra taky odlétám."
"Kam?" Otočila se na mě.
"Do L.A."
"Cože? Děláš si ze mě srandu? To tam jako letíš se Shawnem?"
"Ne, kvůli škole."
"Jen aby."
"Proboha, žárlivko." Drkla jsem do ní a ona se nenápadně usmála.
"Asi bude lepší když se na chvíli od Shawna odloučím."
"To je správná řeč, od té doby nemluvíš o nikom jiném."
"Ale vždyť on je tak dokonalý, ty vlasy, oči, svaly, úsměv." Začala se mi tu rozplývat a já se začala osypávat.
"Dobrý, stačí."
"Promiň, jen mi bude chybět."
"To ty mu určitě taky."
"Slib mi něco." Chytla mě za ruku a já těžce polkla.
"No?"
"Dáš mi tam na něj pozor, žádná jiná děvka, nikdo se ho nedotkne ano?"
"Nejsem jeho bodyguard a on ví co dělá a navíc, já s ním nebudu Blair, je to jenom shoda náhod, že jedeme oba ve stejný den."
"Aha." Zkřížila si ruce na prsou.
"Budu to muset vymyslet jinak."
"Bude lepší když to přestaneš rozebírat radši za ním zajdeš a užiješ si s ním poslední den." Mrkla jsem na ni. Chvíli nic neříkala a potom se postavila.
"Máš pravdu! Miluju tě! Díky." Objala mě a už utíkala ke dveřím. Aspoň budu mít klid při balení a nikdo mi do toho nebude kecat co si mám vzít.

Zrovna když jsem dobalila mi začal zvonit mobil.
"Ahoj Sky." Byl to děda.
"Čau. Co se děje?"
"Jak to jde se školou?"
"Zítra odjíždím do L.A."
"Vážně? To je skvělý! Takže tě vzali?"
"Jo, přesně tak."
"Tak až se vrátíš oslavíme to. Řeknu to rodičům a dávej tam na sebe pozor."
"Jasný, měj se." Hovor jsem ukončila a šla si lehnout. Zkusím usnout ať jsem na zítřek připravená.

-------

"Sakra, sakra!" Nadávala jsem při zavazování tkaniček u bot. Měla jsem být už pět minut na letišti a pořád jsem doma. Taxi na mě už čeká venku a přizvání mi. Když jsem s velkým kufrem vyletěla ven zrovna odjel.
"Doprdele! Stůj!" Křičela jsem na něj ještě, ale bylo to zbytečné. Kufr jsem stejně nechala u dveří. Když jsem se vracela zpátky, zastavoval na zastávce autobus. Popadla jsem madlo kufru a utíkala k němu.
"Ještě za zavazadlo."
"To nemyslíte vážně."
"Je to teď nová vyhláška." Narvala jsem mu do ruky pár drobných a sedla si nejblíž ke dveřím. Samozřejmě, že nezastavoval na letišti, ale pár metrů dál a já musela dojít. Po cestě jsem na sebe nadávala, že jsem opět zaspala. Tentokrát mě to totiž mrzelo, teď se jen modlím, že letadlo neodletělo. Když jsem vstoupila dovnitř ohlašovali odlet. To je v prdeli. Co teď? Jak se tam dostanu? Z přemýšlení mě vytrhl známý smích.
"Odletělo?" Za mnou stál Shawn s celou jeho bandou. Na rtech mu hrál posměšný úsměv a čekal jak budu reagovat. Vydechla jsem a kývla hlavou. Shawn asi nečekal takovou reakci a tak mi pokynul hlavou ať jdu s ním. Tohle přesně byl můj plán.
"Nikomu nebude vadit když poletíš s náma. Letíme soukromým a tam je místa dost." Dával své kufry na odbavení a pomohl mi i s mým. Což bylo milé.
"Pojď." Chtěl mě vzít za ruku, ale když viděl jak se všichni koukají a tam nás někdo fotí, ruku odtáhl a pokynul jen hlavou.
"Tebe znám." Ukázal na mě.
"Ale ty nejsi jeho holka." Zakroutil hlavou a zmateně se podíval na Shawna.
"Je to její kamarádka, letí do L.A, ale uletělo jí to, takže poletí s náma." Vysvětlil Shawn a Andrew se už na nic neptal.

Asi za čtvrt hodiny jsme vzlétli a já se koukala na Toronto z výšky úplně poprvé. Uvnitř letadla to bylo opravdu prostorné a já se uvelebila u okna. Shawn se ztratil někde vzadu a já byla ráda, že se sním nemusím bavit.
"Hej, tady sedím já, běž jinam." Začal po mě křičet nějaký kluk. Jediné volné místo bylo vedle Shawna a nic jiného mi nezbývalo, protože si už musím sednout. Vzala jsem si tedy svůj polštář a sluchátka a nenápadně si sedla dozadu vedle něho. Vůbec mě nevnímal, sedačku měl mírně sklopnou, v uších sluchátka a zavřené oči. Tím líp pro mě.

Už jsme letěli pár hodin a začalo se stmívat. Několikrát jsem si vyfotila západ slunce a sedačku si taky sklopila ať se mi lépe spí a potom taky zavřela oči. Nevím jak je to možné, ale Shawn se ani jednou nepohl a pořád měl zavřené oči. Takže bude přes noc asi vzhůru. Ale tak to mě je jedno. Jen bude možná překvapený až mě spatří vedle sebe.