Zatraceně 2

Přílet

Probudila jsem se když se podemnou něco pohlo. Zvedla jsem hlavu a uviděla Shawna, který byl otočený k oknu a spal. Ležela jsem mu na hrudi. Nechápu jak jsem to dokázala. Musela jsem takhle ležet dlouho, protože mě bolí celý člověk, ale hlavně za krkem. Sedla jsem si do normální polohy a zadívala se z okna. Přistáváme. Jemně jsem šťouchla do Shawna, který se okamžitě probudil. Spal vůbec?!
"Dobré ráno." Usmál se na mě a protáhl si nohy. Já jen nechápavě koukala, má nějakou dobrou náladu, nato, že jsem spala vedle něj já.
"No dobré." Otočila jsem se na Andrewa, který sem přišel.
"Co se děje?" Zeptal se Shawn.
"Budeme přistávat tak jsem tě chtěl jít probudit, ale vidím, že už jsi."
"Už jsem byl dávno." Usmál se, ale ten úsměv nebyl věnován Andrewovi, ale mě. Takže ví, že jsem na něm spala. Ale nebylo to schválně, ve spánku mi tam asi spadla.
"Dobře. Tak se připoutejte." Andrew odešel a my tu zůstali sami.

"Jaktože jsi tady?" Zeptal se v klidu Shawn.
"Včera mě nějaký kluk seřval, že mu sedím na místě a jenom tady bylo místo." Pokrčila jsem rameny.
"Aha, to byl určitě Dave." Toho ještě neznám, ve snu totiž nebyl, nebo si ho aspoň nevybavuju. Už jsem na to nic neřekla a čekala, že přístanem.

"Mimochodem, jsi roztomilá když spíš." Řekl Shawn když jsme vystupovali a já málem dostala zástavu. Tak on mě ještě pozoroval?! Parchant.
"Ehm, no...díky." Nervózně jsem si potočila s vlasy a Shawn se zasmál. Zase mi pomohl s kufrem a potom jsme se rozloučili. Před letištěm stály zástupy fanoušků a tomu jsem se snadně vyhla. Šla jsem s klukama z kapely zadním vchodem. Shawn chtěl jít pozdravit a fotit se, tak šli s bodyguardem hlavním vchodem.

Andrew mi zavolal taxík, který mě dovezl až k hotelu, který jsem měla zamluvený a hned co jsem přijela před hotel se mi to zdálo divné. Vždyť říkala žádný luxus, ale tak možná, to myslela ironicky. Na recepci jsem se ohlásila jménem a paní s nakrčeným obočím mi řekla, že mám apartmán v posledním patře poslední dveře. Nevím proč se tak tvářila, vím, že nejsem po příletu moc namalovaná, ale taková změna to zase není, si teda myslím. Hned v chodbě mi začal  zvonit mobil protočila jsem očima, že to bude určitě ředitel nebo ta ženská, ale byla to máma.

"Čau mami."
"Ahoj zlatíčko, už jsi dojela?"
"Jo, právě teď."
"Tak to volám ve skvělý čas." No ani ne, ale co už.
"Co potřebuješ?"
"Nic moc, jen jsem chtěla vědět jestli jsi v pořádku a ať si to užiješ. Taťka tě pouzdravuje."
"Jo, dobře, díky, taky pozdravuju."

To bylo všechno z hovoru a já si oddychla, že se půjdu připravit a někam si zajdu, když znovu zazvonil mobil. Tentokrát to byla už opravdu ta ženská ze školy.
"Dobrej."
"Dobrý den. Můžete mi prosím vás říct, kde jste?" Zněla hodně naštvaně.
"Právě jsem přišla na pokoj proč?"
"Opravdu? Před chvílí mi řekl řidič, že jste nedorazila."
"Jela jsem jiným taxíkem, ale jsem tady."
"Tak to je dobře. Mám vám zopakovat co bude celé tři týdny nebo si to pamatujete?"
"Pamatuju si to."
"To je dobře, tak se zatím mějte a omlouvám se."
"To je v pořádku, díky."

Tak a teď konečně do centra. Ještě jsem prošmejdila pokoj. Větší luxus jsem neviděla, je to úplně dokonalé. Mám nádherný výhled na město a taky velkou postel, což je pro mě důležité. Ještě jsem zkontrolovala koupelnu a potom se šla zkulturnit.

Zašla jsem si na oběd, koupila latté a prolezla pár obchodů, kde jsem si koupila spodní prádlo, mají ho tady celkem levné. Když jsem se vracela zpátky před hotelem stály tu zase nějaké holky. Přijde tu někdo známý nebo co? Moc jsem to neřešila, protože jsem byla unavená. Jen jsem se zeptala jestli tady budu mít snídaně a večeře a potom šla do pokoje.

Je taková kratší, ale tak aspoň něco 😂❤️❤️ děkuju, že to pořád čtete připadá mi to o ničem 😭😂❤️