"No to si děláš srandu! Takže ty opravdu budeš otec?"
"Já nevím, bože, ani nevím jestli to je opravdu ona."
"Co chceš teď dělat?"
"Já nevím, zatraceně!" Rukama jsem praštil do sedačky předemnou, nedošlo mi, že tam sedí řidič, nenápadně jsem se podíval do zpětného zrcátka a uviděl jeho výraz.
"Omlouvám se."
"To je v pořádku." Usmál se.
"Prosím otočte to do vilové čtvrti Rollser 214."
"Jistě."
"Co máš v plánu?"
"Říct Skylar, že to dítě nechci a chci jen ji."
"A co jako myslíš, že se stane? Jestli to dítě je opravdu tvoje nemůžeš se na něj vykašlat, co by na to všichni řekli? Jak bys vypadal?"
"Ale já... já plánoval dítě se Skylar ne s Blair."
"Teď si řekl, že nevíš jistě jestli to je ona."
"Nevím, ale kdo jiný by to byl? S nikým jiným jsem nešukal." Andrew se na mě nechutně podívá, ale už nic neříká, po zbytek cesty je ticho.
Když dojedeme k domu, váhám, já vlastně nevím co mám říkat, vím, že ji mám říct, že ji miluju a že chci být s ní a nějak ji to vysvětlit, ale já ani nevím co se vlastně teď děje, všechno je tak rychle.
"Shawne? Mám jít s tebou nebo to zvládneš?"
"Ehm...jo...jo já to zvládnu." Vystoupil jsem z auta a šel k domu, srdce mi neskutečně tluče a v krku mám knedlík. Zazvoním a jen čekám.
"Shawne, co ty tady?"
"Je tady Skylar?"
"Není, před chvílí odešla."
"Cože? A kam šla?"
"Já nevím."
"Nevíš kam šla?"
"Řekla, že odlétá pryč a dá mi vědět až někde přistane."
"Co to je za kravinu, proč by to dělala?"
"Protože čekáš dítě s Blair a ji si to neřekl."
"Sám jsem to zjistil až teď a nevěřím tomu."
"Měl by sis to ověřit, je to velká záležitost."
"Řekni mi co mám dělat, nemělo to tak být."
"Nevím, Shawne, měl bys jít a vyspat se."
"Stejně se zítra probudím s tou stejnou bolestí a prázdnotou."
"Ale no tak Shawne."
"Prosím, obejmi mě." Natáhnu k ní ruce a obejmeme se.
"Odjedu do Toronta zjistit to, kdyby se ti Sky ozvala, dej mi prosím vědět."
"Jo, dobře." Chtěl jsem už odejít, ale chytla mě.
"Pojď dovnitř, nechci být sama když Rayn je pryč."
"Ehm...no dobře... já-já... jen to řeknu klukům v autě." Jenom kývla a přivřela dveře.
"Říkal jsem si, že tu kauci zaplatím."
"To bys udělal?" Donna si sedla vedle mě a nalila obou sklenku červeného.
"Je to částečně moje chyba a skoro vždycky mě vysekával z problémů."
"Máš pravdu, dlužíš mu to."
"Jo asi jo." Vypil jsem to celou naráz.
"Spomal nechci tě tu mít opilého."
"Potřebuju se trochu odreagovat."
"Chceš odreagovat?"
"C-co?" Kurva co má na mysli tím chceš odreagovat.
"Otoč se zády." I když se mi to nelíbí, udělám to. Její ruce mi přistanou na ramenech a začne mě masírovat, nic příjemnějšího jsem nezažil, no až na to nejintimnější.
"Nádech výdech Shawne, zapomeň teď na všechno a soustřeď se jen na to co cítíš teď."
"Dobře." Vydechnu a zavřu oči. Po chvíli cítím jak usínám, hlavou se opřu o něco zamnou a spokojeně usínám. Najdu Skylar i Blair a vyřešíme to, najde se řešení.
Zdá se mi, že na mě někdo sedí a snaží se mi dostat do kalhot.
"Sky? Ty mrško." Snažím se jí od sebe oddělat, ale nechce slézt. Otevřu oči, aby jsem viděl, co má v plánu mi dělat, ale místo toho vidím někoho koho bych opravdu nečekal.
"Doprdele Donno!"
"Promiň...já... promiň." Rychle se mě sleze a obléká si tričko.
"Co to má znamenat? Tys mě chtěla zneužít?"
"Ne...já...Rayn tady není a já to chci a prostě...nevím co mě to popadlo." Zastrčí si vlasy za uši a odstoupí daleko ode mě.
"To já taky ne, bože, myslel jsem, že jsme kamarádi a že jsem sem přišel abychom si normálně popovídali a ty mě omámíš nějakým masírováním a potom mě chceš bůh ví co. Víš jak na tom teď jsem a... odcházím." Nemá cenu se s ní bavit.
"Nechoď, na jednu stranu by ti bylo možná líp."
"Jo to určitě... už teď jsem v hajzlu..je mi z tebe špatně." Vyplivnu a odcházím.
"Shawne!" Chytne mě za paži.
"Nesahej na mě!" Setřesu ji a odcházím z domu. Chvíli jdu pěšky a snažím se dovolat Skylar, pokaždé mi to, ale típne. Nic jsem neudělal, tak proč mi to dělá. Zasypávám ji omluvnými zprávami a dalšíma přeslazenýma kecama. Dojdu na hotel kde si sbalím věci a lehnu si do postele. Opět usínám sám, bojím se o Skylar, už vím, proč se na mě tak koukala, hladila mě, věděla dávno, že odejde.
-------
Ráno s kufry odjíždím na letiště, chytnu co nejdřívější letadlo do Toronta. Tak moc mi chybí, že to nedokážu ani popsat. S pár fanouškama se vyfotím a povídám si s němi ať mi to rychleji utíká. Ptají se na nynější situaci a jak všechno zvládám. S úsměvem jim tvrdím, že v pohodě a odjíždím za rodiči na pár dnů.
"Shawne!" U dveří mě pevně obejme máma.
"Zvoral jsem to mami." Už to dál nevydržím, všechny ty emoce držím už od odletu, potřebuju se vybrečet, je jedno, že jsem chlap a brečet bych neměl, asi mi zase přichází úzkost.
"Pššt, zlato, to bude dobrý." Máma mě upevní ve svém mateřském objetí a já jsem jen rád, i když je o dvě hlavy menší jak já, pořád to tak miluju.
"Nebude, já-já to prostě už nedávám, chci umřít."
"Panebože Shawne, na co to myslíš?! Vůbec to nemusí být pravda, ta holka si to mohla vymyslet, aby se zviditelnila."
"Ale mami, ta holka je Blair a já s ní spal." Odtáhnu se od ní, její oči se rozšíří šokem.
"Ehm... a-aha, no."
"Nemusíš nic říkat, půjdu do svého pokoje."
"Počkej Shawnie."
"Ne, to je dobrý, potřebuju být chvíli sám." Hned co za sebou zavřu dveře, po nich sjedu a začnu brečet. Nejde to ani uklidnit, prostě jen brečím a nadávám. Vůbec nic necítím, nevím co chci, nevím co mám. Chci se uvolnit, ale nic mi nepomáhá, kytary mám doma, aby jsem si třeba zabrnkal, takže mi nezbývá nic jiného než usednout ke klavíru a začít nesmyslně mačkat klávesy.
"Love me or leave me." Vylézá mi potichu z úst a cítím to jak mě opouští všechna lítost, bolest, strach a jsem jen zahlcen slovy a melodií.
"If I told you my thoughts and showed you all of my scars.
Would you love me or leave me?
Tell me, how would you see me?"
Jde to samo, všechno ze mě vypadlo a je mi mnohem líp.
Napsal jsem celý song a z půlku mám hudbu, jen to bude líp znít když to bude zahrané na kytaru.
Tak jsem něco sepsala😂 snad vám jde to video nahoře, je to nevydaný song a já ho mega miluju. Hlavně ten text, je tak moc smutný a když si vzpomenu na to, že se vážně někdy cítí tak špatně 😭 noo snad se líbí ❤️
ČTEŠ
Zatraceně 2
Fanfic"Zastav!" Křikl víc nahlas a doběhl mě, chytil za loket a přitáhl k sobě. "Jsi v pořádku?" Zkoumal můj obličej. "Nejsem! Vypadám snad? Nechal si mě tam! Kdyby, kdyby..." Neudržela jsem se a znovu se rozbrečela. "Pššt, omlouvám se, nevěděl jsem, hlav...
