Zatraceně 2

Hádka

Shawn po cestě usl a Andrew mě vysadil u Raynova domu. Vevnitř byla tma takže předpokládám, že se ještě nevrátili i když už je jedenáct hodin večer. Byl to náročný den. S Andrewem jsem se rozloučila a řekla mu ať se o mě už Shawn nezajímá, bude to tak lepší, přece to sám i řekl, má Blair a já mu nebudu dělat šukací panu.

Vysprchovala jsem se a zalezla do postele. Ráno jsem se probudila kolem oběda, klasika. Pomalu jsem se přesunula do koupelny, převlékla jsem se a namalovala. Potom jsem sešla dolů. V kuchyni u kávovaru stála Donna.
"Ou, dobré ráno jak jsi se vyspala?" Mile mě přivítá.
"Celkem fajn co ty?"
"Jo, přijeli jsme snad někdy v jednu, Rayn už je v práci, co máš dneska v plánu?"
"Už je v práci?"
"Ano, je to takový workoholik."
"To teda, vždycky byl."
"Jo, no ještě jednou, co máš v plánu?"
"Asi nic." Pokrčím rameny.
"Tak fajn, zajdem na oběd ne?"
"Můžeme." Usměju se a ona taky. Vezmeme si potřebné věci a vyrazíme.
Donna řídí a po cestě mi vypráví různé storky ze včerejška, já ji moc neposlouchám, soustředím se na včerejšek, na Shawna. Jak asi reagoval, když mu Andrew řekl ať se už nescházíme? Půjde za mnou nebo mě nechá tak? Dorazily jsme k velké budově, nákupní centrum.
"Půjdeme každá sama a potom se najdeme nebo jdeme spolu a budeme si pomáhat." Usmála se na mě a zamkla auto.
"Pojďme spolu." Bez rozmýšlení jsem řekla a ona mě chňapla za paži.
"Skvělý." Dodala a už mě táhla po eskalátorech do nejvyššího patra.
"Tady je nejlepší restaurace, najíme se první a potom půjdeme nakupovat."
"Dobře." Neměla jsem hlad, ale bylo to hlavní proč jsme sem šly. Sedly jsme si doprostřed k takovému akvárku a objednaly si. Celou dobu mi zase cosi vyprávěla když se ve dveřích objevily známé osoby. První jsem to nějak neřešila a věnovala se Donně, ale když jsem si všimla toho arogantní pohledu mé nejlepší kamarádky zasekla jsem se a prohlédla si, kdo všechno tu je. Blair, Shawn, Brian, Andrew a dva nějací kluci. Nevšimli si mě, ale tak moc si přeju, aby mi přinesli už jídlo a já mohla odtud odejít. Proč přišli zrovna sem? Možná už vím, je to nákupní centrum, Blair ráda nakupuje a utrácí za Shawnovy peníze, proto tady jsou.
"Sky?" Vytrhla mě z uvažování o sebevraždě Donna.
"Co je?" Vyjela jsem a shodila talířek s jídlem co mi právě chtěl číšník položit na stůl. Doprdele, tolik pozornosti přinesu. Koutkem oka se podívám na stůl kde sedí, Shawn mě skenuje pohledem a mírně se mračí. Blair se o něj opře a prohrábne mu vlasy, ta svině. Rychle zamrkám. Co jsem si jako myslela? Sama jsem Andrewovi řekla ať už se nescházíme, ale tohle je na mě moc, Shawn to určitě udělal schválně, když mu to Andrew řekl, zavolal Blair, aby mě mohl srát a ta s radostí šla. Konečně se podívám na toho číšníka.
"Omlouvám se."
"To je v pořádku slečno, přinesu vám nové."
"Ne, to je dobrý, už nemám hlad."
"Nemáš hlad?" Vloží se do toho Donna.
"Ne."
"Jakto?"
"Já-já nevím, ty se najez já už půjdu nakupovat."
"No tak dobře." Usmála se. Ještě jednou jsem se šla omluvit a zaplatit aspoň pití. Rozmlouval mi to, ale zaplatila jsem.

Nevím kam půjdu, nevím proč jsem z toho tak špatná, možná vím, ale tohle si nikdy nepřiznám. Sedla jsem si k fontáně tady v centru a sledovala vodu a trysky jak v pravidelných intervalech vystříkávají vodu do všech stran. Měla bych začínat něco dělat s tím Jackem. Měli jsme se vidět, ale zapomněla jsem a on se mi nemá jak ozvat. Vytočila jsem jeho číslo a chvíli čekala.
"Prosím?"
"Ahoj, tady Skylar, kdy se domluvíme na..."
"Ahoj, hele zavolám ti, teď právě nemůžu. Večer čekej. Díky zatím."
Típl to. Aha, to jsem nečekala.

"Cos to tam prováděla?" Ozval se za mnou, hrubý hlas Shawna Mendese.
"Co?" Sedl si ke mě a hleděl tam kam já.
"Chudák ten číšník, asi bude mít padáka."
"Omluvila jsem se mu, nechtěla jsem, je blbost, aby ho vyhodili."
"Jsi v L.A tady je možné všechno." Uchechtl se.
"Hm."
"Slyšel jsem, že se prý nemáme scházet."
"Jo a zase tu sedíš. Kde máš Blair, tu dokonalou, kterou sis přivolal, aby si měl s kým šu... spát." Opravila jsem se, protože vím, že trochu křičím a kolem fontány je hodně dětí, Shawn se zasmál a opřel se o opěradlo lavičky s překříženýma rukama na hrudi.
"Nepřivolal jsem si ji sám, ona přijela, říkal jsem ti, že přijede." Vydechl jakoby mu vadilo, že je tady.
"Aha."
"Řekni mi upřímně..." Sedl si zpátky jak předtím a víc se otočil ke mě.
"... Proč si to udělala když sama víš, že nejsi schopná se držet dál ode mě a já od tebe." Srdce mi poskočilo, on se ode mě nemůže držet zpátky!
"Já nevím, prostě to tak je lepší, jsi s Blair a já jsem její nejlepší kamarádka, nemůžeme se pořád takhle spolu scházet a potom to dělat za jejími zády."
"No právě za jejími zády, nebolí to když to nevíš a je to potom větší vzrušo."
"Odkdy jsi takový bezstarostný a je ti to jedno?"
"Odjakživa, jen mě pořád neznáš." Stoupl si a strčil si ruce do kapes.
"Nebudu ti dělat šukací panu, buď budeš s ní nebo semnou." Vypadlo ze mě a Shawn se zarazil, nečekal, že řeknu tohle a já vlastně taky ne, tohle jsem si chtěla jenom myslet ne, aby to věděl. Nic na to neřekl a otočil se k odchodu. Tak to ne, bude semnou mluvit když už jsme to načli, já to načla...
"Kam jako jdeš? Si myslíš, že jako odejdeš a bude to v pohodě?"
"Nemůžeš mi dávat na výběr, sama si řekla, že se nemůžeme scházet, tak fajn, odcházím."
"Takže si vybíráš ji? Když na ni pořád nadáváš?"
"Prostě to nemůžu udělat, nejde to, tak zlý nejsem."
"Ale šukat semnou za jejími zády můžeš, to nejsi zlý že?"
"Proč pořád vytahuješ šukání, vztah není jenom o tom, ale o plno jiných, důležitějších věcech."
"Nerozumím ti, první říkáš, jak ji nemůžeš vystát, že tě dělá nesvým potom zase, že ode mě nemůžeš držet dál, bereš mě na výlet, že nejsi tak zlý, aby ses s ní rozešel a zkusil to semnou, že vztah není jen o šukání. Tak co chceš? Pokud chceš být s ní tak fajn, ale mě netahej za nos, ublížíš mě, sobě a Blair taky."
"Já zase nerozumím tobě. Ty si mě začala líbat v tom autě a přišla na policii."
"Nesváďej to na mě, mám chyby, ale tady jsem nic neudělala. Tys mi půjčil bundu, tahal mě k Lukasovi, přivezl na jiný hotel, šel semnou do zkurvého baru, na výlet, kde jsme se udělali a vyspali, vyspal se semnou na pokoji jen tak a potom odešel, jak jsem se asi cítila? Udělal si toho tolik špatně."
"Tak co po mě chceš? Nechápu, nechápu celou tohle vyjebanou konverzaci takže odcházím."
"Běž, ale tohle je vážně naposled co mě vidíš a bavíš se semnou. Jestli si to nějak nepromyslíš je konec."
"Nic ani nezačlo tak jak může být konec?" Uchechtl se a vážně odešel. Už zase...