Zatraceně 2

Brian nebo Shawn?

"Pojď nahoru." Vzala mě za ruku a vytáhla na kuchyňskou linku. Byl tu skvělý výhled na celé byt, je tu tolik lidí a to půlku neznám. Ucítila jsem na sobě něčí ruce, myslela jsem, že to jsou Blair, ale ta už tady nebyla. Rozhlédla jsem se po místnosti a viděla, že všichni na mě tasí mobily. Stál zamnou totiž Shawn a přidržoval se mých boků, aby nespadl. Je tak vysoký, že hlavu bouchl o světlo a všichni se rozesmáli i já, bylo to vtipné.
"Jsi v pohodě?" Zeptala jsem se a trochu se posunula, aby měl víc místa.
"Jo, pojď dolů, jsme pro všechny důležití a já zítra nechci řešit, že jsem v novinách."
"Jo, jasně." Poslechla jsem ho a slezla dolů, ani nevím proč jsem tam šla.
"Půjdu se napít, běž se bavit." Jenom jsem kývla a šla najít taky nějaké pití.

Ani jsem se nenadála a stál u mě Brian s pitím.
"Máš žízeň puso?" Šlo vidět, že už je hodně opilý.
"Trochu jo."
"Tak si dej semnou." Přiťukli jsme si a já to vypila na ex, měla jsem vážně žízeň, ani mi nedošlo jak mě pálí z toho v krku.
"Brzdi, ať ti to nevypálí krk." Zasmál se Brian a podal mi stejně další.
"Už se stalo, taky se chci bavit jako ty." Brian se usmál a chytl mě za ruku. Nebránila jsem se, je mi to příjemné, má příjemné dlaně.
"Co bys řekla, kdybychom si šli sednout na gauč, po dvou skleničkách máš dost."
"To se ti zdá kluku, nejsem opilá."
"To sice ne, ale motáš se."
"Dobře." Navlhčila jsme si rty, čekám, že mě každou chvíli políbí.

Na gauči nebyl nikdo. Až na dva co se cucali a na Shawna a Blair. Blair ležela Shawnovi v rozkroku a Shawn ji pozorně sledoval a přejížděl ji přes stehna. Nevím, proč, ale byla jsem naštvaná, na oplátku jsem svalila Briana na gauč a obkročmo si na něj sedla, ruce si okamžitě položil na můj zadek a okusil mi krk, který jsem mu nastavila. Cítila jsem jak mi saje pořádně kůži a sráží se mi na tom místě krev. Zatahala jsem ho za vlasy a zhoupla se mu na klíně. Jo, je tvrdý jak kámen. To jsem přesně chtěla. Když už se mi zdálo, že to trvá moc dlouho, sedla jsem si vedle něj a hlavu si položila na rameno. Spokojeně jsem se usmívala a skenovala Shawna, který nejevil ani trochu známky zájmu o mě. Byla jsem naštvaná a vstoupila do mě žárlivost. Co vidí na Blair? Není hezká.
"Půjdem do ložnice?" Cítila jsem Brianovi rty na svém uchu. Nepatrně jsem kývla a on mě zvedl z gauče.
"Brácho, půjčím si ložnici." Oznámil Shawnovi a chtěl odejít, semnou.
"Tak to ne, kámo, nebudeš mi šukat v mé ložnici." Zarazil ho Shawn, najednou poslouchá...
"Ježiš klid, jen si užijem, nebudem ti hledat žádné pomůcky ani nic jinýho." Hlasitě se zasmál Brian a já s ním.
"Jdu s váma." Řekl nakonec Shawn.
"Cože?" Vyjekli jsme oba dva.
"Jdu s váma." Zopakoval a ukázal na gauč, kde spala Blair. Pochopila jsem to tak, že s Blair už asi nic neudělá.
"Chceš trojku?" Zachechtal se Brian. Mě už to, ale vtipné nepřišlo. Když se začali hádat, vypařila jsem se a odešla pryč z tohodle bytu. Vůbec jsem sem neměla chodit. Blair jsem tam nechala, však ona se vrátí.

Šla jsem nočním Torontem a prohlížela si osvícené výlohy, ještě se mi nechtělo domů. Sedla jsem si na nejbližší lavičku a pozorovala jsem jak se na semaforu pravidelně mění červená, žlutá a zelená.
"Proč si utekla?" Sedl si ke mě někdo.
"To si zase ty?" Z periferního vidění jsem věděla, že to je Shawn.
"Jak zase?" Nechápal.
"Už podruhé mě dneska rušíš, no vlastně po třetí." Vzpomněla jsem se na ten sen. A nebo je dobře, že jsem se musela kvůli němu probudit?"
"Nedořešili jsme něco."
"A ani to nedořešíme."
"Proč jsi taková ostrá?" Zvedl se.
"Jsem taková normálně." Pokrčila jsem rameny a to bylo vše. Shawn odešel.