Vyběhala jsem z auta a mířila hned za nimi.
"Dost nechte se!" Chtěla jsem je od sebe odstrčit. Viděla jsem jak za nimi utíká i nějaký muž a křičí po Shawnovi ať Rayna nechá.
"Rayne!" Zatáhla jsem ho za tričko, ale bylo to k ničemu. Shawn Rayna otočil a shodil na zem. Dal mu pár pěstí do obličeje a zvedl se. V ten moment jsem k nim přišla já a když se Shawn rozmáchl nohou, že ho kopne udeřil mě. Skácela jsem se k zemi a začala zhluboka dýchat.
"Skylar! To jsem nechtěl." Křikl Shawn. Přestal věnovat pozornost Raynovi a snažil se mě zvednout se země.
"Nech mě." Vydala jsem ze sebe tiše a otočila se na bok.
"Cos to provedl?" Nad námi se objevil Rayn a Shawna znovu shodil. Shawn už se, ale nebránil, ležel na zemi a sledoval mě. Rayn mě opatrně vzal do náruče a odnesl do auta.
"Říkal jsem ti, že máš zůstat v autě." Ještě mě okřikl, když jsme seděli v autě a Rayn vyjel.
"Byl jsi tam moc dlouho. Jak je možné že si se s ním mlátil?"
"Tohle bylo moc, já věděl, že on je zlý a s holkama nemá dobré úmysly."
"Jsi v pořádku?" Nechtěla jsem se o tom ani o něm bavit a tak jsem se zeptala na jeho stav.
"Budu v pohodě, Donna mě kdyžtak ošetří." Jenom jsem kývla a zahleděla se z okna. Míhající se domy a krajina kolem mě donutí přemýšlet nad vším ohledně Shawna. On není zlý, nevěřím tomu, že je zlý na holky. Shawn se jenom bránil když mě šel Rayn zastat. Připadá mi to, jakoby se všechno vracelo zpátky, Shawn a Rayn se ve snu nesnášeli a znali se. Teď se taky znají a jestli se víckrát objevím se Shawnem, budou se znovu nenávidět.
"Shy, posloucháš mě?" Vyruší mě hlas Rayna.
"Ehm, ne, co se děje?"
"Jsme tady, vystup si." Usmál se na mě a vylezl. Když jsem vystoupila přede mnou se objevil velký, luxusní dům.
"Tady bydlíš?"
"Ano." Vezme mě za ruku a míří semnou k hlavním dveřím.Když vstoupíme do domu, štíhlá, vysoká postava se objeví naproti nám.
"Miláčku." Zaraduje se a pověsí se na Rayna. To bude asi Donna. Po tváři vypadá opravdu mile. Když si ho, ale víc prohlédne, úsměv se jí ztratí.
"Cos dělal?"
"Porval se se Shawnem." Donna se zamračí, ale nic neřekne. Zná Shawna?
"Ahoj, ty jsi Skylar že?" Otočí se zase s úsměvem na mě.
"Ahoj, jo." Podám jí ruku, ale ona ji odmítne a hned mě obejme.
"Tak ráda tě poznávám. Rayn o tobě pořád mluvil."
"Já tebe taky." Objetí ji opětuju a už mě Rayn tahá pryč.
"Co si dáš?" Zeptají se mě naráz a když jim to dojde začnou se oba smát. Jsou spolu roztomilí.
"Nechci nic. Jestli nevadí, šla bych si lehnout."
"Určitě, ukážu ti pokoj." Nabídne se Donna a já přikývnu. Rayn se usměje a odejde pryč z místnosti.
"Nikam neodcházej, až ukážu Sky pokoj tak ti to ošetřím. Shawn tě dvakrát nešetřil." Řekne. Chci se jí zeptat na Shawna, ale nechci se zase o něm bavit."Máš kluka?" Načne konverzaci na schodech Donna. Myšlenky mi hned zapochodují k Shawnovi.
"Ne, nemám." Povzdechnu si.
"Vážně? Vypadáš tak mile." Zastaví se.
"Bohužel." Usměju se.
"Neboj, on se ten pravý brzo najde a nebo už je, ale ještě o něm nevíš." Vyjdeme ještě pár schodů a objevíme se na prostorné chodbě.
"Tak tady je." Pokoj je ještě věští než v hotelu a je opravdu nádherný.
"Děkuju mockrát." Porozhlédnu se kolem a sednu si na postel.
"Kdyby cokoliv, budeme dole." Zavře za sebou dveře Donna a já zůstanu sama.Lehnu si doprostřed postele a vezmu do rukou telefon. Na Instagramu je plno fotek Shawna a mě. Bože, Blair musí zuřit. Po chvíli přejíždění příspěvků mi přijde upozornění, že mi chce někdo poslat zprávu. Hned to rozkliknu a srdce se mi zastaví.
Chci si s tebou promluvit, kdy máš čas?
Nechci se se Shawnem už vidět, protože co mi udělal mi nepřijde správné, ale zase to můžeme v klidu vyřešit.
Přijď zítra do vilové čtvrti Rollser 214.
Napíšu mu a hned se mi dostaví odpověď.
Budu tam
Jenom si to přečtu a telefon chci položit když mi začne zvonit. Je to ženská ze školy. Vynadá mi, že jsem dneska nepřišla na pohovor a že nedělám co mám. Omluvila jsem se ji a domluvila si schůzku na zítřek. Všichni mě asi zabijou, ale řeším důležitější věci. Už se nad ničím jiným nezmůžu a v měkkých peřinách usínám.
ČTEŠ
Zatraceně 2
Fanfiction"Zastav!" Křikl víc nahlas a doběhl mě, chytil za loket a přitáhl k sobě. "Jsi v pořádku?" Zkoumal můj obličej. "Nejsem! Vypadám snad? Nechal si mě tam! Kdyby, kdyby..." Neudržela jsem se a znovu se rozbrečela. "Pššt, omlouvám se, nevěděl jsem, hlav...