Zatraceně 2

Restaurace a pronásledování paparazzi

Ráno mi jako vždy nebylo špatně a tak jsem se dál doma nezdržovala a šla do té školy ať to mám co nejdřív za sebou a zbytek dne strávím v baru.

--------

"Tady mi to stačí podepsat." Ukázal mi nějaký papír. Nechtělo se mi to číst tak snad nepodepisuju něco co nechci.
"A to je všechno?"
"Teď budete pár dnů čekat."
"Dobře, takže zatím nashle a děkuju."
"A ještě něco." Zastavil mě před tím, než jsem otevřela dveře. Srdce mi poskočilo, něco se pokazilo, něco jsem podepsala blbě. Zatraceně.
"Je hodně pravděpodobné, že budete na přednášky a semináře jezdit mimo město. Takže jestli tady máte lásku, budete ji muset přesvědčit, že všechno bude ok."
"Ahaa, ehm, to se nemusíte bát. Nikoho nemám a dlouho mít nebudu. Můžu se zeptat kam přesně budu jezdit?"
"Pokaždé to je jinde. Jednou New York, poté Los Angeles, může to být i Dublin."
"Tak to je skvělé. Aspoň se zbavím těch dvou kchcictů, třech, čtyřech, no vlastně všech..." Tu druhou větu jsem si zabrblala pro sebe, ale stejně si myslím, že mě slyšel.
Křivě se usmál a já radši šla. Při zavírání dveří do mě někdo narazil.
"Omlouvám se, spěchám na přednášku." Řekl hlas a konečně jsme se střetli očima. Byl to Brian.
"Co tady děláš?" Zeptali jsme se sborově a hned se tomu zasmáli.
"Já, no, hlásím se na tuhle školu."
"Vážně? No já už tady nějakou dobu jsem a právě jsem zaspal." Uculil se.
"No to vidím."
"Takže se budeme potkávat častěji?"
"Vypadá to tak." Usmála jsem se.
"Tak to jsem moc rád. Jsi fajn." Usmál se taky a mávl na mě.
"Vážně musím nebo mě učitelka ukamenuje."
"Běž a měj se." Zasmála jsem se a šla dál cestou z budovy. Tak jestli tady bude Brian, bude to super.

Těším se až někam pojedu. Aspoň si procestuju svět, doufám, že zadarmo. Protože jestli ne, tak se můžu třeba s takovým Dublinem rozloučit. Měla jsem tak dobrou náladu, že jsem nemířila do baru, ale do jedné restaurace. Dám si skvělý oběd a bude mi ještě líp.

Hned co jsem usedla ke stolu, mě pěkně přivítal pohledný číšník a otevřely se dveře kde stál Shawn a Blair. Já se jich vážně nezbavím. Dala jsem si výš jídelní lístek, aby mě neviděli, vypadala jsem jak debil, ale co už.
"Skylar, co tady děláš?" Uslyšela jsem Blair a jak se odsunuje židle. To si jako vážně sedají ke mě?
"Vybírám si jídlo."
"To vidíme." Konstatuje Shawn a sedá si na židli naproti mě. Propálila jsem ho pohledem a podívala se ven.
"Proč nepozvete na jídlo i je?!" Ukázala jsem na pětici holek nalepené na skle od restaurace.
"Jsou to fanynky Skylar." Ušklíbla se Blair, na co si kurva hraje? Tohle není moje Blair.
"No a co? Mají ho, nějakým zvláštním způsobem rády." Hodila jsem po Mendesovi nechutný obličej a on mi to vrátil. Jak jsme se stihli za pár dnů tak nenávidět. Je úplně jiný než v tom snu a celkem mě zklamal.
"Sky?" Bouchla mě pod stolem Blair.
"Au, co je?"
"Ptá se tě jestli máš vybráno a ty koukáš na Shawna!" Probrala jsem se z tranzu a objednala si.
"A vy?" Ukázal na Blair a Shawna.
"Já si dám, kuřecí maso s vajíčkem a šunkou, k tomu pěkně opečené americké brambory, nějaký zeleninový salát a ještě trochu chilli omáčky." Zakončila to Blair a mě bylo do smíchu i pláče. Shawna chce asi nechat zbankrotovat.
"Já si dám to stejné co tady slečna." Ukázal na mě a mé srdce vynechalo pár úderů. Cože? Blair i já jsme na něj zíraly. Já teda překvapeně a Blair nasraně.
"Co je? Má stejné chutě jako já dneska." Bránil se Shawn když na něj nepřestala zírat.
"Dobré, zlato, stačí, znervózňuje mě to." Shawn ukázal rukou ať se na něj přestane dívat. Já se v duchu smála. Jsou jak malí, vážně.
"Dneska jsem byla v té škole. Jestli mě vezmou tak poletím pryč." Oba se na mě podívali. Shawn by mi měl poděkovat...
"A kam?" Vyjekla Blair.
"Tak různě."
"Chodíš na školu kde Brian?" Zeptal se Shawn.
"Ano."
"Tak to nebude nic velkého, pojedeš tak možná do Montrealu." Usmál se Shawn.
"Ale..."
"Jo, to oni říkaj." Přerušil mě.
"Tady má..."
"Díky, zaplatím vodu, nemůžu se dýl zdržovat." Zvedla jsem se a dala mu do ruky pár bankovek.
"Co sis myslela?" Zakřičel za mnou ještě Shawn. Jen jsem na něj ukázala prostředníček a vyšla ven.
"Co jste zač? Jste druhá Mendesova přítelkyně? Chodí Shawn Mendes s tamtou brunetou?" Vybafli na mě paparazzi. Jak se sem dostali? Už ani ty fanynky nevidím. Chtěla jsem projít, ale někdo mě chytil za ruku a táhl pryč.
"Hej, pusť mě, nic nevím, nechte..."
"Neřvi." Zacpal mi pusu rukou Shawn.
"Co tady děláš? Jak?" Zamumlala jsem mu do ruky. Má je přesně tak jemné jak v tom snu.
"Pššt." Zašli jsme za nějaký dům a Shawn vyhlížel jestli někdo jde. Když se nic nedělo otočil se na mě.
"Když se tě budou ptát na nějaké takové otázky, neodpovídej a nebo řekni, že se spolu často nescházíme."
"Proč nechceš, aby věděli, že chodíš s Blair?"
"Protože, protože, no, protože je ještě brzo." Věděla jsem, že mi lže, ale neřešila to, je to jeho věc.
"Za chvíli tady přijede auto a ty do něj nastoupíš jasný?"
"Nebudu nastupovat do cizího auta."
"Bude to můj bodyguard."
"No a co? Ne, půjdu pěšky." Vylezla jsem z pod rohu a to jsem neměla dělat. Shawn mě chtěl zatáhnout zpátky, ale bylo pozdě.
"Támhle jsou!" Rozkřikli se všichni a běželi našim směrem.
"Doprdele, Skylar." Zanadával Shawn a chytil mě za ruku. Běželi jsme podél cesty a ujišťovali se, že nás ještě nedoběhli.
"Kam chceš jako běžet?" Zeptala jsem se při běhu a na rtech mi hrál pobavený výraz.
"Tady kousek bydlí můj kamarád." Pronesl rázně a na mě se zamračil.
"Co jste tam spolu dělali?" Vyrušil nás paparazzi vedle Shawna.
"Ale no tak." Shawn zastavil a pustil mě.
"Ukážu vám následnou ukázku toho co dělám s takovými lidmi." Nechápala jsem co má v úmyslu dělat, ale když začal různě máchat rukama kolem sebe, bylo mi jasný, že mu asi vrazí. Má skoro stejné vlastnosti jak v tom snu.
"Bum." Křikl Shawn a utíkal pryč semnou za ruku.
"Cos mu udělal?" Pořád jsem nechápala. Ten chlap spadl na zem, ale Shawn se ho ani nedotkl.
"Oblbl ho." Uchechtl se Shawn a zamířil ke dveřím.

Promiňte, že tak pozdě, nestíhám. Doufám, že se vám to líbí a děkuju za 1k je to neskutečné jak rychle to roste❤️