Do you want to be my (boy)friend? /Drarry

4) Snapeovsaká nespravedlnost

Hodina lektvarů se Snapem. Neboli přímá cesta rovnou do pekla. Tak ji alespoň vnímám já. Chápu, že studentům ze Zmijozelu, kterým Snape dá za jakoukoli břečku bonusové body, to může přijít jako fajn předmět. Ale na studenty z Nebelvíru je jako Ostrohřbetý drak na dobytek. Nemilosrdný a zcela prahnoucí po jejich krvi.

A právě teď na jednu z těchto hodin mířím. Po boku Hermiony a Rona a se stále ještě napůl spícím mozkem. S nohama jako z olova a s žaludkem plný párků a vajíček ze snídaně. Ten se mi právě svíjel nervozitou, ale protentokrát to nebylo nervozitou z lektvarů, ale z pohledu blonďáka. Bál jsem se, že by mohl poznat, že autorem jednoho milostného dopisu jsem já.

Včera večer jsem totiž psal dopis pro mého blonďáka. Přepisovat jsem ho tolikrát, že jsem se do ložnice dostal až kolem půlnoci. A potom jsem ještě musel vstávat brzy, abych se včas dostal do sovince a stihl odeslat dopis, tak aby ho dostal na snídani. Plánoval jsem totiž bedlivě sledovat jeho reakci, a tak zjistit, zda mám u něho šanci. Mé plány se však zkazily ve chvíli, kdy si ten dopis zastrčil do kapsy a odešel. Nejspíš si ho přečetl až ve společenské místnosti a já tak jeho reakci neviděl.

A teď se doslova třesu nervozitou. Hned co jsem se posadil do nejzadnější lavice, prsty mi začaly bubnovat na stole a oči těkat, mezi Dracem a různými přísadami do lektvarů.

„Harry přestaň se tak klepat. Vypadáš jak stařík při záchvatu." Drkl do mě Ron.

„Co je to s tebou? Má to něco dělat s tím, co nám tajíš? " Pustí se do mě zase Hermiona. Protočím nad ní očima. Pořád se jí snažím přesvědčit, že nic netajím, ale ona se jen tak nedá. Samozřejmě, že lžu, ale pochybuji, že by se se mnou ještě bavili, kdybych jim řekl, že jsem zamilovaný do Draca.

„Já vám nic netajím. Kolikrát to mám ještě říkat. Jsem jen nervózní." Snažil jsem se při té lži vypadat, co nejvíce věrohodně.

„Jasně kámo, kdo by nebyl. Vždyť teď přichází sám Snape, aby nám mohl odečíst co nejvíce bodů a nebo ještě líp, otrávit nás." Zasklebil se na mě Ron a já jsem mu škleb vděčně oplatil. Jen díky němu není Hermiona ještě dotěrnější. Kdyby mě pořád nepodporoval a neříkal jí, že nic netajím, (a pokud ano, tak k tomu musím mít důvod) tak by mě nenechala ani se pořádně vyspat.

„Je vidět, že pan Weasley ví o všech mých tajných plánech a intrikách." ozval se za námi chladný hlas profesora, při kterém se Ron vyděšeně přikrčil.

„Povězte, co mě prozradilo? Uvařil jste si snad lektvar z úponice seylezské? To nám rovnou můžete vyjmenovat, k čemu se používá. No, prosím pane Weasley."

„No ehm. Tak úponice sajlezká..."

„Seylezská." Opravila ho ihned tiše Hermiona.

„No jistě, seylezská. Ehm..." Snažil se něco vymyslet Ron, ale bylo jasné, že je to marné.

„Pane Weasley, když nevíte, stačí to říct. Nemáme čas na vaše ehm a eeem. Strhávám Nebelvíru dvecet bodů a do příště od vás chci esej o úponici seylezské, třicet palců dlouhou." Probodl ho pohledem Snape. Od míst, na kterých seděli Zmijozelští byl slyšet nezadržovaný smích. Ron naopak zrudl zlostí a studem až ke kořínků svých vlasů. Taky jsem Snapea probodl vražedným pohledem, ale nijak už jsem to neřešil. Přeci jen jsem už na tuhle Snapeovskou nespravedlnost zvyklí.

Po zbytek hodiny, jsme byli raději potichu, abychom tomu netopýrovi nedali další příležitost strhnout nám víc bodů. Zapisoval jsem si všelijaké přísady, které Snape diktoval, a které budeme potřebovat při další hodině na přípravu Léčivého lektvaru. Při tom jsem po očku sledoval zátylek svého blonďák. Všiml si, že jeho záda jsou ztuhlejší, než normálně bývají. Taky se na chvíli o něčem dohadoval se Zabinym. V jednu chvíli to dokonce vypadalo, jakoby chtěl zabodnout své husí brko do Zabinyho oka. Ten si toho nejspíš všiml taky, neboť se od Draca kousek odtáhl a rychle začal něco říkat. Přestože bylo jasné, že Snape si hádky dvou chlapců všimnul taky, nic jim neřekl a žádné body taky nestrhl.