Do you want to be my (boy)friend? /Drarry

36) Spíše do někoho

„Nevile, Ginny! Pojďte k nám. Máme tu ještě volno." Mávala Hermiona na naše spolužáky. U Tří Košťat bylo touto dobou přeplněno. Přestože venku už nebyl sníh a svítilo slunce, stále bylo chladno, což všechny nakupující studenty dříve či později nahnalo do nejoblíbenější hospody v Prasinkách.

K naší obvyklé trojici si zanedlouho přisedli i Ginny, Neville a Lenka. Každý měl zarudlé tváře, kvůli chladnému větru venku. S blaženým povzdechnutím si upily ze svých sklenic a Ginny se rozhlédla po lokále.

„Ještě štěstí, že jsme tu na vás narazili. Prasinky bez máslového ležáku by nebylo to pravé." Úlevně si vydechla a rukávem utřela pěnu z horního rtu. Nevillovi se už podařilo polovinu svého ležáku vylít na stůl a teď ho s rudými tvářemi utíral ubrousky, dokud to vše nevyřešila Hermiona jediným mávnutím hůlky. Lenka si pohrávala s deštníčkem, který nejspíš vyžebrala u madam Rosmerty, vložila si ho mezi zuby a se zasněným pohledem se na mě obrátila.

„Harry. Něco pro tebe mám." Usmála se a z ruky si sundala jeden ze svých ručně vyrobených náramků s duhovým kamínkem, při čemž všechny ty stříbrné přívěsky kolem lehce cinkaly.

„Ehm... Za co to je?" Zeptal jsem se trochu vykolejeně a opatrně si prohlížel náramek, který držela v ruce. Mezi černými šňůrkami byli zapletené dvě stříbrné kuličky, každá z jedné strany kamene. Pokaždé, když Lenka s náramkem lehce pohnula, kámen zazářil jinou barevnou kombinací.

„Ale za nic. Jen mi přišlo, že v poslední době nejsi ve své kůži. Ten kámen je opál, našla jsem ho minulé prázdniny v Austrálii, když jsme tam byli s taťkou hledat Běhnice. Ten kámen dokáže vstřebat negativní energii." Zazubila se na mě Lenka. Trochu neochotně jsem si od ní náramek převzal. Oproti jiným z jejích přívěsků vypadal tenhle náramek zcela obyčejně, za což jsem byl jednoznačně rád.

„A taky jsem ti tam přidala platinu." Ukázala prstem na dvě malé kuličky na náramku.

„Ta zase představuje odolnost."

„Teď už tě žádná rýma nedostane Harry." Zašklebil se Ron, který si dělal srandu ze všech Lenčiných výrobků a výstředností už od začátku školního roku. Lenka, která si nejspíš výsměšného tónu naštěstí nevšimla, se na něj vesele usmála.

„Co jsou to Běhice?" Přerušil zrzkovo pošklebování Neville, kterému trochu zbledly tváře.

„Jsou to vlastně takové malé víly. Mají malé, broukům podobné, křídla a ostré zuby. Jsou to docela čiperná stvoření, ale jeden jediný vlas vás dokáže ochránit před Drsnochvosty." Líčila nadšeně Lenka.

„Před čím?" Vyprskl zase Ron a dusil v sobě nával smíchu. Hermiona ho chtěla kopnou pod stolem do nohy, ale omylem se při tom trefila do Ginny, která bolestí vyjekla a osopila se na Rona. Hermiona raději odvrátila tvář, schovala obličej za záplavu hnědých vlasů a do hádky dvou Weasleyových sourozenců se raději nepletla.

Já jsem si zatím nasadil náramek na zápěstí a pozorně si ho prohlédl. Je možné, že by Lenka mohla vycítit Přízraka? Je pravda, že jistý zvláštní cit pro věci, kterýmrozumí málo kdo. Vlastně, většinou jim rozumí jen Lenka.

Ať to bylo jakkoli, Lenčin dárek mě příjemně zahřál u srdce.

_____

„Vítám Vás na dnešní schůzi Brumbálovi armády. Jsem rád, že vás výlet do Prasinek neunavil tak, abyste se tady neukázali." Usmál jsem se na studenty stojící přede mnou. Koutkem oka jsem zachytil úšklebek dvojčat Weasleyových, ale nenechal jsem se rozptýlit.