Do you want to be my (boy)friend? /Drarry

21) Pottřík a Zrzavá Hlava

„Malfoyi! Tenhle rok máme skvělou šanci na získání famfrpálového poháru. Ten otrapa Potter nám konečně nebude stát v cestě. Tak se sakra soustřeď na tu zlatonku!" Zařval mi skoro do ucha Marcus Flint, kapitán zmijozelského famfrpálového týmu. Probíhal právě náš poslední tréning před utkáním Zmijozelu proti Havraspáru a Flint byl kvůli tomu výbušnější než Hagridůvi třaskaví skvorejši. 

Z obličeje jsem si utřel kapky, které mi po něm stékaly kvůli hustému dešti, který nám už od poloviny hry znepříjemňoval trénink. Nasupeně jsem se na Flinta podíval.

„Přes ten slejvák sotva vidím. A navíc, zlatonku už jsem chytil nejméně třikrát, jenom za tu dobu, co jsi ty kecal s Montaguem. " Zasyčel jsem na něj a s radostí sledoval, jak Flint zlostí rudne.

„Ten mizera upustil camrál, i když na něj nikdo neletěl. Copak takhle chcete hrát i na zápase? "

„Už jsme tu skoro dvě hodiny a šíleně prší. Jsme už unavení Flinte. Havraspáry dáme levou zadní a stejně si myslím, že pro dnešní trénink toho bylo dost." S nadějí v hlase jsem si protáhl bolavá záda a znovu si odhrnul mokré vlasy z čela.

„Jenže ty tady nejsi kapitán Malfoyi." Odsekl naštvaně se stále rudým obličejem. Nestihl jsem mu ani odpovědět a byl pryč. Zmijozelská pýcha. Každý ji máme, ale neuškodilo by občas si přiznat, že i někdo jiný má pravdu. To ovšem neznamená, že já to dělám. Kdo by se taky pokoušel odporovat Malfoyovi?

_____

Celý zmáčený a zablácený jsem se společně se stejně vypadajícími spoluhráči plahočil Bradavickým hradem do Zmijozelské společenské místnosti. Trénovali jsme ještě patnáct minut, než Flint zapískal na píšťalku ve znamení, že pro dnešek jsme skončili.  Když už konečně celé tohle utrpení skončilo, hned co jsme se dostaly z košťat na zem, jednomu hromotlukovi se povedlo uklouznout na promočené hlíně a nezapomněl s sebou vzít polovinu hráčů k zemi. Tenhle tréning je mi Salazar dlužnej.

S otupující bolestí v zádech jsem se dál plahočil chodbou. Mezi zmijozelskými vládlo ticho, všichni byli příliš unavení z tréningu. Jedinou dobrou zprávou tohoto dne bylo, že jsem se nemusel vracet sám. I kdyby mě chtěl neznámý znovu přepadnou a dokončit to, co v té chodbě začal, před tolika lidmi by si to nedovolil. Proto se od nich nesmím vzdálit ani na krok, dokud nebudu v chlapeckých ložnicích.

Z myšlenek mě vytrhlo něčí šťouchnutí do žeber. Otráveně jsem zvedl zrak k Marcusu Flintovi, který se stejně jako celý tým vracel do ložnic. Po nepřátelském chování, kterým mě zahrnoval na hřišti nebylo ani stopy. Rukou ukazoval dál do chodby po níž jsme šli a na tváři mu pohrával zákeřný úsměv.

„No podívejme, kdopak tu je. Pottřík a jeho ocásek Zrzavá Hlava. " Zahalekal na dvojici sedící u menšího chlapce s blonďatými vlasy. Nejspíš nějaký skrček z Nebelvíru. Tiskl si k hrudi pravou ruku a vzlykal, zatímco se ho, jak správně nazval Flint, Pottřík a Zrzavá Hlava podle všeho nejspíš snažili utěšit.

Možná že by se dnešní den dal ještě nějak zachránit. Nic nedokáže zlepšit náladu lépe, než vidět Potterův obličej, jak rudne vzteky ponížením a při tom se snaží zadržet tu horkou hlavu Weasleyho. Na bolavá záda jsem v tu chvíli skoro zapomněl, tuhle šanci si nenechám ujít. Ušli jsme pár kroků a byli jsme u Nebelvírské trojice. Na tváři se mi rozlil potěšený škleb, který mám vyhrazený jen pro Pottera. To černovlasý pako konečně zvedlo hlavu.

„ A heleme se kohopak to tu máme. Jak pak se má náš hrdina? Stále se bojíš svého vlastního polštáře Pottere?" V jeho tváři se mihl stín bolesti, ale jen co jsem zamrkal, byl pryč a Potter se přede mnou jen mračil. Asi se mi to jen zdálo. Za sebou jsem slyšel posměšné zvuky od Zmijozelských. Tupci.

„ Hleď si svého Malfoyi. Nebo chceš zas skončit jak fretka, která neví, kde je nahoře a kde dole?" 

„ Dávej si pozor na jazyk. jsem si jistý, že profesorce Umbridgeové by se nelíbila tvá drzost." Při těch slovech jsem očima přejel po onom blnďákovi. Ten sebou jemně škubl a ruku si víc natiskl k hrudi. Zlověstně jsem se ušklíbl. Nechtěl bych se dostat do spárů té růžové babi.

„ Pokud vím Pottere, už teď máš zakázané hrát famfrpál, nechtěj, aby ti zakázali i přístup do hradu." Sledoval jsem, jak se jeho tváře plní krví, a tak kontrastují s jeho černými vlasy. Nedal jsem Potterovi šanci, aby ještě něco řekl. Neměl jsem na ty jeho hrdincovské řeči náladu. Bolest svalů se vrátila a já toužil po horké koupeli a měkké posteli. Otočil jsem se tedy od trojici Nebelvírů a se svými spoluhráči se vydal do ložnic.

_____

Už uložený v posteli a bezpečně ukrytý za závěsy jsem nemohl usnout. Přestože bych se kvůli vyčerpaným svalům nemohl už ani postavil, stále jsem nemohl usnout. Hlavu jsem měl plnou dotěrných myšlenek. A to hlavně o neznámém. Stále jsem z ně měl dost strach, ale ještě více jsem z něj byl zmatený. Konkrétně tedy z jeho chování. Nejdřív je ke mně pozorný a milý, úplně jako dokonalý kluk, jak říká Pansy. Ale potom najednou přepne a je děsivý a dominantní  stalker. A nakonec... To vlastně stále ještě nevím.

 Stále nechápu, proč mě neznámý najednou nechal v té chodbě. Nic neřekl, ani nevyhrožoval, prostě jen odešel. Možná se mi to jen zdálo, nebo to byl nějaký vedlejší zvuk, ale v jednu chvíli jsme měl dokonce pocit, že jsem zaslechl jeho tiché 'promiň'. Je možné, že by toho litoval? Ne. Z jakého jiného důvodu by to dělal, když ne aby mu to udělalo radost?

Zatřepal jsme hlavou. už se tím nechci zabývat. Alespoň ne teď. Chci se konečně pořádně vyspat. A třeba i snít o tom, jak vyhrávám ve famfrpálu, nebo jak porážím Potter a jeho tvář hoří závistí, když projednou všichni vykřikují mé jméno, ne to jeho. Vzpomenu si na to naše dnešní setkání a neubrání se pousmání při vzpomínce na to, jak byl jeho vztek i díky těm jeho proklatý černým vlasům patrnější.

Černý vlasy... Potter má černý vlasy! Rychle jsem se vymrštil do sedu, čehož jsem v následujícím okamžiku zalitoval, neboť se ozvaly mé bolavé svaly. Ne to není možný... Přece by Potter... To ne. Kdokoli, ale on určitě ne. 

Ale vždyť Potter nosí brýle a ty neznámý neměl. Spadl mi kámen ze srdce. Vůbec nechápu, jak mě to mohlo napadnout. Ne Potter to rozhodně být nemůže. A s totou myšlenkou jsem konečně usnul.

~AA