Do you want to be my (boy)friend? /Drarry

42) Dvě raněná srdce

Tělem mi proudilo příjemné teplo a nedokázal jsem potlačit pýchu, když jsem sledoval, jak si členové BA vedou. Většina přítomných už zvládla zaklínadlo Aggenis Gelida – kouzlo na vytvoření ledové stěny jako štít. Ti, kteří kouzlo ještě neovládali však byli na správné cestě a byli motivováni nejen mým neustálým povzbuzováním, ale i úspěchem Nevilla. Přestože společně s vytvořením ledové stěny si většinou přimrazil boty k podlaze, bylo jeho živelné kouzlo jedno z nejsilnějších. Což tedy taky znesnadňovalo nebohého Nevila z bot vysvobodit.

Pokračoval jsem v obchůzce kolem studentů a sem tam někomu dal pár rad. Byl jsem rád, že to všichni brali jako kamarádkou výpomoc a ne jako kritiku. V prvních pár hodinách jsem se setkal s několika vyčítavými pohledy či poznámkami, když jsem je poučoval nebo opravoval.

„Harrrry?" Vytrhl mě že vzpomínek dívčí hlas. Přičemž písmeno "r" v mém jméně bylo přehnaně protáhlé. Na chvíli jsem frustrovaně zavřel oči, abych se připravil na dívku stojící za mnou. Když jsem je zase otevřel, všiml jsem si pár lítostivých pohledů od ostatních chlapců. S falešným úsměvem jsem se nakonec otočil a čelil tak pohledu Cho Changové. Hlavu měla lehce nakloněnou na stranu a "svůdně" si kolem jednoho prstu omotávala pramen vlasů.

„Mohl by jsi mi prosím ještě jednou ukázat ten pohyb hůlkou. Pořád nevím, co dělám špatně." Našpulila rty a koukala na mě prosícíma očima. Bylo mi z toho zle. Od toho incidentu, kdy na mě vyjela se mnou znovu začal flirtovala, a to i přes to, že jsem ji neustále dával najevo, že o ní nestojím, ale tahle mladá Havraspárka se nevzdávala. Nakonec jsem přeci jen všechny ty negativní pocity v sobě potlačil a souhlasně přikývl.

„Ukaž mi, jak to děláš." Vybídl jsem ji, ale hlídal jsem si, aby mezi námi zůstávala alespoň metrová mezera. Nelíbilo se mi, jak se ke mně stále přibližovala.

Stoupla si ke mě bokem, při čemž se jí směšně odhrnula bílá košile a ukázala tak černou podprsenku. Napřáhla před sebe svou hůlku a hraně zamávala hůlkou a vykřikla zaklínadlo. Samozřejmě se nic nestalo, protože k tomuto kouzlu stačilo jen nepatrně švihnout hůlkou odshora dolů, lehká smyčka a zpět nahoru. To, co předvedla Cho, se správné verzi nejen vůbec nepodobalo, ale bylo to až přehnaně afektované, že se někteří studenti z nejbližšího okolí zachechtali.

Potlačil jsem nutkání protočit oči. Nebylo to poprvé, co předstírala, že nechápe zadaná zaklínadlo či pohyby s hůlkou a já byl vždy nucen se jí věnovat.

„Hmmm." Protáhl jsem hraně obličej do zamyšleného výrazu.

„Možná by to chtělo nějakého doučovatele, že?" Podíval jsem se na Cho a všiml si jejího vítězoslavného pohledu. Udělala ke mně krok, přičemž jí na tváři pohrával úsměv.

„Neville buď tak hodný a ukaž Cho, jak na to. Možná by na tebe mohla zaútočit a ty se bránit, aby měla opravdu důkladnou ukázku." Zavolal jsem na svého spolužáka a koutkem oka jsem zaregistroval, jak dívce zmrzl úsměv na rtech.

„Ale..." Pokusila se zaprotestovat, ale to už jsem se s vítězoslavným úšklebkem otočil a odešel na opačnou stranu komnaty.
_____

Po čele mi stékal chladný pot a do zad mě bodaly kamenné výběžky, jak jsem zhroucení seděl na chladné podlaze a zády se opíral o zeď, když se dveře komnaty nejvyšší potřeby otevřely. Nepotřeboval jsem se ani podívat, abych věděl, kdo právě vešel.

„Začal jsi beze mě." Konstatoval Zmijozel, odložil si hábit na zem a pohledem přejel figuríny v místnosti. Většina z nich byla neporušená a jiným zas chyběla část těla, jak jsem se vztekal. Ležérním způsobem si založil ruce do kapes a s hlavou nakloněnou na stranu mě sledoval.