Do you want to be my (boy)friend? /Drarry

18) Pro naší budoucnost

... Pomocí tohoto zaklínadla je kouzelník schopný určit polohu předmětu, na který před tím použil značkovací kouzlo (viz. str 126). Položte si hůlku na rozevřenou dlaň a vyslovte potřebnou formuli. Hůlka se následně bude chovat jako kompas a bude vám ukazovat vám cestu k předmětu očarovanému značkovacím kouzlem. V minulosti se toto kouzlo používalo hlavně na ...

To zní docela zajímavě. Kouzlo, se kterým bych mohl najít to, na co použiju označovací kouzlo. Nebo někoho. Otázkou jen je, zda to doopravdy na lidi funguje.

Narovnám se a protáhnu si svá ztuhlá záda. Z toho věčného hrbení nad knížkami mě už pěkně bolí. Poprvé v životě jsem snad v knihovně bez Hermiony a Rona a to tu nejsem ani kvůli zpracovávání domácích úkolů. Chci si být opravdu jistý, že Draco bude můj, a toho nedosáhnu jinak, než že nad ním nebudu mít plnou kontrolu. Proto tu hledám nějaká kouzla, která by mi s tím mohla pomoct. Všechna kouzla, která mě něčím zaujala, si zapisuju na kus pergamenu, který leží vedle mé pravačky a mám v plánu se je později naučit a vyzkoušet.

Tohle by mělo stačit. Zvednu se a vezmu všechny knihy, které jsem si z knihovny vypůjčil, abych je mohl vrátit na jejich místo.

„Harry? Co ty tady děláš?" To byl Neville. V jedné ruce svíral jakousi rostlinu, která vzdáleně připomínala něco jako orchidej, a v té druhé Encyklopedii jihoevropských rostlin, jak jsem si přečetl na jejích deskách.

„Ale nic moc... Jen jsem hledal nějaká další kouzla, která bychom se mohli naučit v BA." Vymyslel jsem si rychle nějakou lež, na kterou by mi Neville skočil. Povedlo se. Nevillovi v očích blýskly rošťácké plamínky.

„Paráda. Co to bude?"

„Ještě úplně nevím, ale přemýšlím nad Solimánskou kletbou a oslepujícím zaklínadlem." Plácl jsem rychle první dvě kouzla, která mě napadla. O obou jsem dneska četl a líbila se mi nejen pro použití proti smrtijedům a Voldemortovi, ale právě i na Draca. Ale to Neville vědět nemusí.

„Už se nemůžu dočkat na další schůzi." Rozplýval se Neville, div mu ta podivná rostlina nevypadala z ruky.

„No jo, dáme vám vědět obvyklým způsobem." Odpověděl jsem mu větou, kterou v poslední době říkám až moc často. Těší mě, že o BA je takový zájem, ale nemůžeme mít schůzi pořád. Umbridgeová by si určitě něčeho všimla a to nemůžu dopustit. Je to jediný způsob jak studentům dát šanci, aby se mohli sami bránit. Po tom, co se Voldemort znovu vrátil to je víc než potřebné.

„Za chvíli je večeře. Jdeš taky?"

„Jo jasný. Jen si vezmu brašnu."

Došel jsem k místu kde jsem seděl a poklidil si všechny pergameny s poznámkami do brašny. Pak už jsem se konečně s taškou na rameni a s Nevillem po boku vydal na večeři.

_____

„Harry! Konečně, málem by jsi přišel o tohle výtečný jídlo." Zahuhlal Ron s plnou pusou pečených brambor a při tom se kolem sebe oháněl vidličkou s napíchnutou panenkou. Posadil jsem se vedle Hermiony, která se znechuceným pohledem přihlížela Ronovu počínání.

„Tak co je nového?" Zeptal jsem se obou, zatímco jsem si nandaval hordu jídla na talíř. Už dlouho jsem neměl takový hlad.

„Mrzimorští mají nového odrážeče. Před chvílí mi to říkal Fred, kterému to řekl Lee a tomu zas..." Vykládal Ron a vůbec ho netrápilo, že mu z pusy létaly kousky jídla.

„Fuj Ronalde. Nemluv s plnou pusou." Skočila mu do řeči Hermiona a z tváře si otřela jeden z Ronových plivanců.

„Doufám, že to nebude stejný pako jako ten minulý. Když už nemůžeme hrát my, nechci, aby pohár získali Zmijozelští. " Zašklebil jsem se na Rona a nevšímal si jeho nedostatku slušného chování u stolu. Rozhodně není horší než strýc Vernon. Tomu obvykle visí slanina na kníru a nedej bože, když na vás řve. Je to stejné, jako by vás posmrkal horský trol.

„Byli ho s Georgem omrknou. A na rozdíl od Frederica se dokáže udržet na koštěti. Takže si polepšili, ale žádná sláva to není." Odpověděl Ron a při tom si dával záležet, aby jeho pusa byla prázdná a držení příborů ukázkové. Koutkem oka při tom pokukoval po Hermioně.

„Vypadáš líp Harry." Nadhodila najednou Hermiona a bedlivě mě zkoumala svým pohledem, který se až děsivě podobal ohledu McGonagalové. Úplně ignorovala Ronovi pokusy o to, ukázat jí, že i on umí spořádaně jíst.

„Jak to myslíš, líp? Vždyť vypadám úplně stejně." Zamračil jsem se na ní.

„Takže my pořád hrajeme tu hru, že se s tebou nic neděje?"

„Hermiono. O tomhle už nehodlám diskutovat. Nic se se mnou nedělo a ani neděje, kdy už ze mě konečně přestaneš dělat hypochondra?" Mračil jsem se na ní. Přestože je Hermiona mojí nejlepší kamarádkou už od prvního ročníku, opravdu mě začíná rozčilovat, jak do všeho strká nos. V tomhle musím dát tomu slizounovi Snapeovi za pravdu, Hermiona je občas až nesnesitelný šprt a slídil.

„Jen říkám, že jsem ráda, že zase začínáš pořádně jíst." Mikla rameny, otočila se ke mě zády a pustila se do rozhovoru s Parvaty Patilovou.

_____

Bradavické hodiny právě odbily jednu hodinu ranní. Usazenej v křesle pečlivě promýšlím všechny mé minulé i budoucí kroky. Nemůžu si dovolit udělat jedinou chybu. Ne teď, když je kolem mě spoustu nepřátel, kteří prahnou po jakékoli slabině, aby ji mohli využít proti mně.

„Pane?" Ozvalo se ze tmy. Netrhl jsem s sebou, ani jsem se nelekl. Očekával jsem jeho příchod.

„Konečně. Tak co Draco? Neporušil nějaké z mých pravidel?" Otočil jsem se směrem k siluetě, která stála po mé levé straně. Takhle pozdě tu sedím jen proto, abych se dozvěděl, jestli Draco dodržuje vše, co jsem mu nařídil. Doufal jsem v to, neboť jsem mu nechtěl ubližovat. Nechci ho trestat. Ale když to bude nutné, budu muset zakročit. Draco je můj a musí to pochopit. Tohle všechno dělám jen pro nás. Pro naší budoucnost.

„Ne pane. Sledoval jsem ho celý den. Svým přátelům řekl nějakou historku o matce a ničím ani nenaznačil, že se něco děje. Pane."

„Výborně." Přeci jen to vypadá nadějně.

~AA