Do you want to be my (boy)friend? /Drarry

23) Pomoz mi, prosím

Prudce jsem se posadil na posteli. Přestože moje srdce bilo jako o závod, dech jsem měl klidný. V uších mi stále zněla ozvěna Přízrakova smíchu. Ne, nebyla to ozvěna. Ta mlha stále byla v mé hlavě. Smála se tomu, jak usilovně jsem se snažil vyhnat ji ze své duše.

Ne, nemůže to být skutečný. Jsem jen unavený z nedostatku spánku a celé to byl jen sen. Hodně živý a nepříjemný sen.

Rukou jsem se natáhl k nočním stolku u postele a ze šuplíku jsem vytáhl jeden flakónek lektvaru na bezesný spánek. Odnesl jsem si je z ošetřovny, pro případ, že bych nemohl usnout po nějaké noční můře s Voldemortem. Musel jsem při tom Madam Pomfreyové odpřisáhnout, že je využiju jen ve vážně situaci. A já jsem přesvědčen, že taková situace nastala právě teď.

Jsem si jistý, že až se vzbudím a budu dobře vyspaný, bude mi líp, a žádný blud mi už v hlavě strašit nebude.

Bohužel jsem se mýlil. 

_____

Toho dne jsem Přízrakův hlas uslyšel znovu při snídani. Seděl jsem právě na proti Ronovi, který se cpal párky a tousty, když do Velké síně vstoupil hlouček Zmijozelů. Nechtěl jsem se koukat jejich směrem, a spatřit tak blonďatého studenta, který mezi nimi nepochybně byl. Ale má hlava se skoro samovolně otočila a oči našli jeho bezchybnou tvář. Měl zase tu svou kamennou masku a chladné oči.

Mohli bychom mu připomenout, jak jednoduše bychom ho mohli ovládnout. Zavrněl mi Přízrak do ucha.

Celé tělo se mi napjalo. Všechny mé naděje ohledně toho, že to byl jen stres a únava, co bylo příčinou onoho hlasu, byli pryč.

Mohli bychom sis s ním ještě trochu pohrát. No tak Harry, oba víme, jak moc to chceme, a jak moc to potom bude chtít i Draco. Šeptal přízrak a do mysli mi při tom promítal Dracovu tvář s růžovými tvářemi a očima přivřenými slastí.

Pevně jsem semkl víčka k sobě a snažil se vyhnat tu představu z mysli. Jdi pryč, jdi pryč, jdi pryč. Opakoval jsem stále dokola a při tom se snažil ignorovat, ten protivný smích Přízraku znějící mi v lebce.

Musím odsud pryč, nebo a se přestanu ovládat a mohl bych... Ne, ne, ne! Přestaň mi do hlavy strkta takové představy! Křičel jsem na Přízrak. Nebo sám na sebe?

Vstal jsem od své nedojedené snídani, k Ronovi a Hermioně jsem prohodil něco jako: „nechal jsem si něco v ložnici", a už jsem letěl z Velké síně.

Zaběhl jsem do jedné temné chodby, kterou nikdo nepoužívá a zhroutil se na kamennou zem. Srdce mi divoce bušilo a příčinou rozhodně nebyl jen ten běh.

Musím se vzpamatovat. Musím to nějak napravit.

Copak ty nechceš získat Draca jen pro sebe? Jsi ochotný přenechat ho někomu jinému? Šeptal Přízrak a do mysli se mi promítali všemožné obrazy Draca muchlujíciho se s Pansy Parkinsonovou.

Ne. Ne. Ne. Řval jsem a vytlačoval z mysli ten obraz. Bolelo to. Bolelo mě nemít ho u sebe. Bolelo mě vidět v jeho očích nenávist. Bolelo mě vidět ho s někým jiným, i když jsem věděl, že to není realita. Tak moc to bolelo.

Nech mě se ho zmocnit. Už jsme to přeci jednou málem dokázali. Šeptal dal Přízrak.

Jak to myslíš? Nikdy dřív jsi tu nebyl... Vzlykal jsem. Pokusy vyhnat ho z hlavy jsem už vzdal. Bylo to moc vyčerpávající a navíc zcela zbytečné.

Ne Harry. Já jsem tu mnohem dýl. Vždyť si mě i jednou nechal, abych našeho Draca potrestal. Vlastně už dvakrát. Bohužel jsi mě to ani jednou nenechal dokončit. Zavrčel a v hlavě se mi znovu vynořila ta mlha, která mi tentokrát ukazovala moje vzpomínky.

Znovu jsem byl v komnatě nejvyšší potřeby, když jsem tam Draca zanesl po tom, co jsem zaslechl jeho rozhovor s Nottem. Viděl jsem sám sebe, jak sedím nad svázaným Drcem, kterému po tvářích tekly slzy. Koukal jsem sám na sebe, jak jsem mu je slízl a nad její chuti se potěšen usklíbl.

Dost. Dost!

Draco sebou začal škubat. Já jsem si na něj ale jen sedl a znehybnil ho. Nemohl jsem tu vzpomínku zahnat, ani před ní utéct, a tak jsem sledovat, jak jsem rukama zkoumal Dracovo tělo a ignoroval jeho  bezmoc vepsanou na tváři.

Už dost. Jsi netvor!

Já že jsem netvor? Já jsem ty a ty jsi já. A nedělej, že se ti to nelíbilo Harry. Neděl, že se ti to nelíbí ani teď.

Líbí se mi to? Opravdu se mi líbí, jak ovládám někoho, kdo je svázaný a zcela bezmocný? Nad odpovědí jsem nemusel ani dlouho přemýšlet. Ano, líbilo se mi to. Měl jsem výčitky i vztek sám na sebe, ale pořád se mi to líbilo.

Draco už měl napůl rozeplou košili a já ho hladil po jeho bledé hrudi, když se ta vzpomínka rozplynul a nahradila ji jiná.

Už jsem nebyl v komnatě, ale v té temné chodbě, podobné té, kde jsem teď ve skutečnosti a choulím se v klubíčku.

Zase jsem se koukal na obraz mě a Draca, jako nezávislí třetí pozorovatel.

Tiskl jsem teď Draca ke zdi. Oči měl pevně semknuté s rty se mu třásly. Když se k němu mé stínové já přitisklo, začal sebou všemožné házet.

Pamatuji si, jaký úžasný pocit to byl, když jsem ho měl tak blízko u sebe. Cítit jeho bunil, tělo, dech a bušení srdce. Ale nemůžu nechat Přízraka, aby mu tohle dělal. Slíbil jsem že už mu nikdy neublížím.

Mlha mi stále ukazovala výjevy mě a Draca. Pořád jsem tiskl Draca ke zdi rukou jsem mu teď přejížděl po buku a rty ho líbal na krku.

Moje skutečné ruce byly sevřené v pěst. Jestli vztekem nebo potlačovanou touhou nemůžu přesně určit. Nejspíš obojím.

Mlha mi teď zpomaleně ukazovala, jak jsem hladil Draca po odhalené kůži na jeho břiše a pomalu zamířil níž.

Zanedlouho se Draco zhroutí a já konečně odejdu.

Ale Harry. Kolikrát ti mám opakovat, že kdyby jsi mě nechal, Draco už je dávno náš. Přízrakův hlas se mi znovu rozezněl v hlavě.

Mlha se zavířila. Sice moje stínová napodobenina byla stále v té chodbě a stále tiskla Draca na stěnu, ale stínový Draco už neměl tak semknuté oči a utrápený výraz. Naopak, oplácel mi polibky a rozpínal košili.

„Dost, už dost. Dost.." mumlal jsem stále dokola a vzlykal. Cítil jsem, jak se mě tělo třese, ale nezáleželo mi na tom. Chtěl jsem jen, aby to přestalo.

„Harry? Co se to děje?" Ozvalo se z chodby vedoucí z Velké síně. Otočil jsem se tím směrem.

„Hermiono. Pomoz mi, prosím." Viděl jsem, jak se nademnou sklání mí přátelé, ale stále jsem taky viděl mlhoveho Draca a všechny ty výjevy, co mi do hlavy cpak Přízrak. Už jsem jen cítím, jake zvedají dva páry rukou a někam mě táhnou.

Jednou mě necháš, abych se tě zmocnil a tím tak dostal Draca. Nedokážeš odolávat navždy.

~AA