Do you want to be my (boy)friend? /Drarry

34) Kvůli srdci bez lásky

Už jsem řekl ne! Okřikl jsem se na Přízraka. Hned po probuzení se totiž začal domáhat Dracovi přítomnosti. Takže k nepříjemné bolesti v hrudníku a zdivočelé magii, mi v hlavě začal strašit i jeho hlas.

Sám jsi slyšel, co říkal. Jestli si ho chceš opravdu získat, musíme dodržovat jeho takzvané podmínky. Snažil jsem se ho uklidnit a zároveň se modlil k Merlinovi, aby mi dal Přízrak zase klid. Od mého odchodu z příštěnku jsem se alespoň na chvíli cítil zase normálně. Mohl jsem si v klidu vypracovat všechny domácí úkoly a přečíst Hermioniny poznámky, které mi tak ochotně půjčila. Mohl jsem zkrátka předstírat, že vše je zase při starém. Ale nevydrželo to dlouho. Těch pár minut stačilo na necelé dvě hodiny klidu, než se tlak na hrudi vrátil... A s ním i Přízrak.

Je to hrozně zdlouhavé. Postěžoval si syčivě a jeho magie se rozvířila, až jsem se musel zapřít o umyvadlo v umývárně.

Slíbil jsi, že mu dáme čas!

Přízrak si nespokojeně mlasknul. Pokud něco takového může něco jako on udělat.

Slib dodržím, ale jednou to přijít musí. A pokud ti to nevyjde udělám to tak jako tak, s tím musíš počítat. A nejlépe na to i Draca připravit.

Podíval jsem se na svůj odraz v zrcadle. Kruhy pod očima, vlasy ještě roztřepenější a oči... Šílené. Šílené únavou, šílené bezmocí, šílené láskou.

Ubohé.

Zrcadlo vybuchlo. Stovka malých střípečků pokrylo chladnou kamennou podlahu.

Mohutně jsem oddechoval a snažil se ovládnout vztek. Vztek na Přízraka, vztek na sebe, vztek na celý svět. Syčivý chechot v hlavě mi to vůbec neulehčoval.
_____

Komnata se objevila jako útulná malá místnost s dvěma křesly a pohovkou u krbu. Ohlédl jsem se na vyjeveného Draca, který stál za mnou a zvědavě nakukoval do místnosti. Vstoupil jsem jako první a pohodlně se usadil na jednu stranu pohovky. Draco za sebou zavřel dveře a taky se posadil, ale na druhý konec pohovky. Netrpělivě jsem si povzdech, natáhl se po blonďáčkovi a přitáhl si ho do náruče.

„Pokud to chceš mít rychle za sebou budu nejlepší taky co nejdříve začít." Zašeptal jsem mu do ucha. Byl jsem si vědom toho, že Draco tohle nedělá zcela dobrovolně a někde hluboko mě to mrzelo, ale jak se říká, naděje umírá poslední. A já se té své jen tak nevzdám. A Přízrak už vůbec ne.

„Nech si ty svoje moudra pro své fanynky Pottere." Zavrčel Zmijozel, ale zůstal u mě. Zády se opřel o mou hruď a nechal se objímat kolem pasu. Zase byl celý ztuhlý a každou chvíli sebou zamlel.

„Možná, kdyby jsme o něčem mluvili, pomohlo by ti to se uvolnit." Zkusil jsem navrhnout, když se Draco nepřestával vrtět a omylem při tom zavadil i o můj klín. Nedal jsem na sobě nic znát, ale jiskřičky vzrušení jsem cítil po celé páteři.

„Já jsem přeci úplně v klidu." Zamručel blonďák, ale znovu se u toho zase zavrtěl. Tentokrát jsem nezabránil tichému syknutí a musel jsem blonďáka pevně chytit za boky.

„Ne to tedy nejsi. Celou dobu se tady vrtíš a já ti musím připomenou, že mi sedíš mezi nohama a už tak cítím každý tvůj pohyb." Draco se celý napřímil, když pochopil co tím myslím. Tak tímhle jsem teda ničemu nepomohl.

„Draco já chápu, jak je to pro tebe divné tady vůbec být. Navíc se mnou. Opravdu si toho vážím a vím, že to pro tebe není jednoduché. To ani pro mě. Vždyť ještě před rokem jsme se sotva navzájem neproklely. A teď? Teď tě doslova potřebuji Draco." Nebylo to pro mě lehké se mu s něčím takovým svěřit. Ale potřeboval jsem, aby to konečně přijal. Jinak by nebyl schopný pohnout se dál.

Přízrak se vyjádřil jasně. Buď si ho dokážu získat a nebo ne. Ale bude náš, ať tak či tak. Vzhledem k tomu, že když se do toho před tím začal motat Přízrak, všechno se jen zhoršilo, nechal teď sbližování na mně.

Ale blonďák naštěstí vypadal, že o mých slovech přemýšlí.

„Dej mi čas Pottere. Něco jsem ti slíbil a já své sliby plním. Ale neočekávej ode mě něco, co bys očekávat raději neměl." Pokrčil rameny se svou typickou kamennou maskou. Hrudník se mi bolestivé sevřel, ale na druhou stranu jsem to chápal.

Čas zhojí rány, léčí zlomená srdce. Je všude přítomný a nezastavitelný. A já se ho pokusím Dracovi poskytnou co nejvíce budu moct.

Nakonec se to poddá, jen musím vytrvat. Zavřel jsem oči a nechal se ukolébat sladkou vůní Zmijozela.
_____

„Společně?"

„Společně." Ucítil jsem známé škubnutí u pupíku. Dopadli jsme na chladnou zem hřbitova. Jako by mi to tu bylo povědomé...

„Cedricu... " otočil jsem se k druhému chlapci, který stál u jednoho z pomníku a četl jeho nápis. Tom Raddle... Ale bylo už pozdě. Zelený blesk trefil Cedrika přímo do prsou a odhodil ho několik stop dozadu. Už navždy vymazal z jeho očí veškerý život.

Nebyl jsem schopný pohybu. Jen sledovat jeho bezvadné tělo a poslouchat chladný smích bez jakékoli emoce.

Scéna se proměnila, svět kolem mě vybuchl a všechen zvuk a pohyb se vrátil. Kolem mě a Voldemorta byla zlatá kopule, kolem níž probíhali zmatení Smrtijedi. Hůlky napřažené před sebou, spojené zeleným a rudým paprskem.

A pak se začaly objevovat. Postavy vyskakovali z Voldemortovy hůlky, průzračně modré a tak známé. Nejdříve Cedric, starý muž a mí rodiče. Ale já měl oči jen pro jednoho. Cedric udělal dva kroky ke mně a pohladil mě po líci.

Jenže jeho tvář se začala rozplývat. Ne, začala se měnit, stejně jako celé průzračné tělo. Duch přede mnou byl najednou o půl hlavy menší.

„Harry vezmi s sebou mé tělo." Pronesl duch Draca Malfoye.

S výkřikem jsem se probudil. Srdce mi divoce bušilo, postel byla zvlhlá potem a přikrývka byla zmuchlaná z toho, jak jsem sebou házel.

Prsty jsem si odhrnul zpocené vlasy z čela a promnul bolavou jizvu. Takovéto noční můry nejsou pro mě žádnou novinkou. Cedricova smrt mě strašil celé prázdniny.

A dnes tu byla po dlouhé době znovu. Šedé náhrobky, šustění suché trávy. Zase na hřbitově. Znovu uprostřed noční můry. Znovu uprostřed vzpomínky, která dokázala rozervat duši na milion malých kousíčků, strhnout půdu pod nohama, obrátit svět vzhůru nohama.

Šeptali, křičeli, ale jeho smrti zabránit nedokázali. Zbylo už jen ticho a prázdnota. Ticho na hřbitově, ticho v srdci, prázdno v těch krásných očích. V očích bez života, kvůli srdci bez lásky.

Nezapomněl jsem a nezapomenu. Nikdy. Navždy budeš můj první. Navždy budeš v mém srdci, i přes to, že tvé už nebije. Navždy budeš ve vzpomínkách, i když bolí. Navždy tě budu milovat Cedricu. Ale musíš mi odpustit, že budu milovat i jiného. Protože ty tu nejsi, ale on ano. A podruhé si ho vzít nenechám, ne tak jako tebe. Musel jsem tě nechat jít. Teď mě ty musíš nechat žít.

~AA