Do you want to be my (boy)friend? /Drarry

39) Merlin aby ji uřkl!

„Tak tady jsi Draco! Jsem ráda, že jsi nás našel." Zamávala na mě Pansy pohodlně usazená s Blaisem u jednoho stolu v knihovně. Všude na něm měli rozházené všelijaké knihy s různými tituly a tématy. Uprostřed té hromady seděl Blaise a hlavou se opíral o ruku a tupě zíral do jedné z učebnic. Zamručel pozdrav, ale jinak nereagoval. Zvědavě jsem se podíval na Pansy, aby mi vysvětlila rozmrzelé chování svého přítele.

„Musí dohnat, na co celý týden kašlal a já už odmítla dát mu své zápisky." Protočila očima Pans a lhostejně pokrčila rameny. Nad její krutostí jsem se jen ušklíbl a přisedl si k nim. Jak znám Pansy, nad Blaisem se stejně zanedlouho slituje a pomůže mu. Z brašny, kterou jsem si ráno po tom, co jsem odešel z komnaty největší potřeby, vyzvedl ve Zmijozelské společenské místnosti, jsem si vytáhl brk a pergamen. Své přátele jsem tam neviděl a byl to Goyle který mi řekl, že jsou právě v knihovně.

Od doby, co jsem z komnaty odešel jsem si zakázal jakkoli přemýšlet o celé té události s Potterem. Jednoduše proto, že jsem se bál, co by to pro mě mohlo znamenat. U Salazara, pro mě to přeci nic neznamenalo, a ani nebude! Ale co když pro Pottera ano? Sakra! Pak je to přeci jeho problém!

Zatřepal jsem hlavou a raději otevřel učebnici z lektvarů, abych vypracoval esej pro Snapea. Byl to jediný úkol, který jsem přes včerejšek nedodělal a teď je nejlepší čas to napravit.

„Cos dělal ty v Bradavicích?" Zeptala se Pansy a ignorovala tak prosebné pohledy od svého přítele. Bylo to od nich dost dětinské, ale tuhle hru hrají už dlouho a já se do toho rozhodně nechtěl zaplést. Vždy bylo lepší, když si to vyřešili sami.

„Byl jsem v knihovně a pokoušel jsme se zjistit něco o tom... Potterově problému. Však víte. Chci vědět, s čím mám tu čest." Odpověděl jsem upřímně, a přitom listoval učebnicí.

„A nic jsem nenašel." Dodal jsem, když se Pansy už už nadechovala, aby se zeptala. Kvůli tomu lektvaru jsem ani neměl čas přemýšlet nad tím, jakým dalším způsobem bych mohl získat nějaké užitečné informace. Merlin aby ji uřkl!

„A to jsi pátral celou noc?" Zapojil se Blaise, který konečně přestal předstíral, že studuje knihu před sebou.

„Co tím myslíš?" Pokusil jsem se zatloukat. Nechtěl jsem o tom přemýšlet. Nechtěl jsem přemýšlet o tom... Jak... Nemysli na to!

„No nebyl jsi nikde k nalezení. Ani ráno ne. A prošvihl jsi snídani." Měřil si mě podezřívavým pohledem můj dlouholetý přítel.

„Umpf... Po cestě z knihovny jsem potkal Millicent." Zamručel jsem nazpátek a doufal, že už to ani jeden nebude víc rozvádět. Marně.

„To tě to tak rozhodilo, že jsi se musel na celou noc schovat do kumbálu a vylezl jsi až teď?" Zeptal se posměšně Blaise a provokativně se na mě šklebil. Pansy se na svého přítele varovně zamračila, ale jinak i ona čekala na mou odpověď.

„Přinesla mi Máslový ležák..." Sklopil jsem pohled k učebnici o lektvarech a předstíral, že hledám něco zajímavého k mému pojednaní.

„A?"

„Ta mrcha tam přimíchala lektvar touhy!" Zavrčel jsem na něj naštvaně a konečně odlepil pohled od textu, kterému jsem stejně nevěnoval pozornost. Nechtěl jsem to teď rozebírat. Hlavně, když ve mně stále žhnul vztek na Millicent, která mě chtěla zdrogovat a následně dokonce znásilnit. Jak si něco takového mohla dovolit? Jak jí to vůbec mohlo napadnou, že by to vyšlo?! Nemohl za tím být můj otec?

Taky jsem se ale styděl. Netušil jsem, jak se mám teď k Potterovi chovat. Netušil jsem, jestli to mezi námi něco změní a úpěnlivě jsem si přál, aby to nic neznamenalo. Nebo snad ano?...