Do you want to be my (boy)friend? /Drarry

24) Sřapatec Potter

Vchod do Velké síně byl jako vždy ucpaný. Buďto se tam sráželi odcházející studenti s těmi přicházejícími, nebo se nějací chytráci postavili doprostřed vstupu a klábosili mezi dveřmi. A přestože byla sobota, a většina studentů si tím pádem rádo přispalo, nedalo se do síně projít ani teď. Vchod totiž blokovala nějaká skupinka druháků z Mrzimoru.

„Vypadněte z těch dveří." Zavrčel jsem ne ně, když jsme došli až k nim. Ti se na mě otočili, a jeden dokonce vypadal, že by mi byl schopný něco drze odseknout. I jemu ale došlo, že proti pěti páťákům ze Zmijozelu nemají šanci, a raději se přesunuli jinam. Pohrdavě jsem si odfrkl.

Vešel jsem do Velké síně a pokračoval ke kolejnímu stolu. Byl jsem asi v polovině cesty, když mě málem smetl nějaký student, co se prohnat kolem. Do tváře jsem mu neviděl, ale podle hábitu s červeným lemem jsem poznal, že je to nějaký trouba z Nebelvíru. Kdyby už nebyl ze síně pryč, pěkně bych si na něj došlápl.

Když jsem si konečně sedl na své místo a pohlédl na ty podnosy plného jídla, udělalo se mi zle od žaludku. Nalil jsem si proto raději jen šálek kávy a očima se začal rozhlížet po Velké síni. Nikdy v životě bych to nepřiznal nahlas, ale dnes jsem hledal jen jednoho člověka. Pottera.

Nevěřím, že by Potter mohl být Neznámý, ale na druhou stanu, to nemůžu s určitostí ani vyvrátit. Jenže Potter u Nebelvírského stolu neseděl, přestože šmejdka Grangerová a Zrzavá hlava Weasley už se cpali. Tedy spíš Weasley se cpal. Znechuceně jsem se od něj odvrátil. Kdybych měl předtím hlad i chuť, po tomhle pohledu by mě určitě přešla. Potter se nejspíš ani neobtěžoval dojít na snídani a raději se válel se zrzavou sestrou toho prasete. Chodí oni vůbec spolu? Nikdy jsem se o Pottera tolik nezajímal, takže nevím. Taky nevím, proč se o něj zajímáš teď. Vždyť je to střapatec Potter, Draco!

Vtom mi něčí ruka zaklepala na rameno. Když jsem se otočil, stála tam Pansy s Blaisem po boku. Teprve teď jsem si uvědomil, jak dlouho jsem si s nimi vlastně nepopovídal, a že i za tohle mohl Neznámý.

„Draco, nechtěl by jsi se jít s námi nasnídat ven?" zeptala se trochu nervózně Pans. Trochu zmateně jsem svraštil obočí. Naposledy, co byla Pansy nervózní bylo asi ve třetím ročníku, když se dozvěděla, že by jí její rodiče chtěli domluvit sňatek s bohatou rodinou z cizí země. Naštěstí z toho sešlo, ale Pansy z toho byla dost dlouhou dobu nesvá. Přestože by to do ní řeklo jen málo lidí, patřila mezi ty dívky, co sní o dokonalém princi na bílém koni.

„Potřebovali bychom si promluvit." Ozval se teď i Blaise a vytrhl mě tak ze vzpomínek. Uvědomil jsem si, že stále jen mlčím a koukám na ně.

„Hmm. Janě proč ne." Odpověděl jsem a vstal od stolu. Stejně jsem neměl hlad a sem jsem šel jen kvůli Zmijozelským. Kdybych se začal před nimi chovat podivně, někdo by si toho všiml a dostali by se to nejen k Nottovi, který chce moje místo, ale i k otci.

Vyšli jsme z velké síně, jejíž vchod konečně nebyl zablokovaný, a namířili si to rovnou ke školním pozemkům. Celou cestu bylo ticho. Pansy nás zavedla pod vzrostlý dub, pod nějž jsme se usadili, načež začala vyndavat spoustu jídla z brašny. S pozvednutým obočím jsem sledoval její počínání. Stále ani jeden z nich nepronesl ani slovo.

„Takže o čem jste se mnou chtěli mluvit?"Přerušil jsem to ticho nakonec jako první já. Kdybych to neudělal, Pansy by to jídlo začala skládat podle velikosti, jen aby si získala další čas. Nechápu proč se tak chová. To se stalo opravdu něco tak vážného?

„Draco, moc se omlouváme. Chápu, že jsi na nás naštvaný, ale nechci, abychom se přesta..." Spustila najednou rychlostí kulového blesku, že jsem jí skoro nerozuměl.