Do you want to be my (boy)friend? /Drarry

13) Žádné ahoj, žádné milý Draco

„Pottere! Co ta tvoje hlavinka? Nepotřebuješ ke Svatému Mungovi? Slyšel jsem, že zařizují speciální oddělení pro vyvoleného... S mřížemi a svěrací kazajkou." Šklebil jsem se od ucha k uchu. Posmívat se Potterovi je moje letošní nejoblíbenější činnost. Tenhle rok je nějak výbušnější než dřív. Dokonce i ten hlupák Weasley je klidnější, a to už je co říct. Je úžasné pozorovat, jak vždycky zrudne vzteky. Jak ví, že mi nemůže nic udělat. Vysloužil by si trest nejen od Snapea, ale teď i od Umbridgeový.

Nebudu lhát, občas mi ho je i trochu líto, ale vždy mám potom lepší náladu, když ho provokuju, tak proč s tím přestávat?

Sledoval jsem jeho reakci. Čekal jsem, až se do mě pustí a zavrčí nazpátek nějakou urážku. Ale on místo toho jen sklopil zrak k zemi a pokračoval v cestě. V jednom musím s Grangerovou souhlasit, ten Potter je den ode dne divnější.

Zklamaně jsem se úšklíbl a kývl na Zmijozelské.

„Jdeme. Z Pottera se nejspíš stala změklá bábovka." Zavelel jsem a vydal se do sklepení. Po cestě mě pár lidí hrdě poplácávalo po zádech, jako bych právě porazil samotného Voldemorta. Bylo to protivný. Všichni mi jsou protivní. Je to jen stádo ovcí, které jde za svým pasákem, ale když mají možnost s radostí mu vrazí kudlu do zad. Chce se mi z nich zvracet.

Ve společence jsem se usadil do svého oblíbeného křesla.

„Vypadněte. " Zavelel jsem stádu Zmijozelských. Všichni samozřejmě uposlechli, takže jsem skončil sám v křesle a s ohněm plápolajícím v krbu. Nemá smysl skrývat mou příšernou náladu. Už od včerejšího dopoledne se mi neznámý neozval. Psal mi, že má večer nějaký další trest, takže chápu, že mi nenapsal večer. Ale co mu bránilo napsat mi dnes ráno nebo dopoledne? Většinou mu ani nevadilo psát mi o vyučovacích hodinách.

Rozčiluje mě, jak jsem nervózní. Rozčiluje mě, že jsem si ho pustil tak blízko k tělu, že se teď o něj bojím. Rozčiluje mě, že mi na něm záleží. ON mě rozčiluje. Co když... Ale ne, to se nemohlo stát... Přestaň přemýšlet, co by, kdyby! Nemá to smysl.

„Draco." Oslovil mě Goyle. Lehce jsem s sebou cukl, ale jinak jsem na sobě nedal znát, že bych se ho lekl.

„Přišel ti dopis." Pokračoval a svou tlapou mu podával obálku.

„Dopis? A proč mi ho nedonesla sova?"

„No ona ho nechala na posteli, tak jsem myslel, že to je nejspíš něco soukromého, tak jsem ti ho donesl. "

„A tebe nenapadlo, že když to je teda něco soukromého, tak za A, bys to neměl brát do ruky. A za B, bys to vůbec neměl nosit sem do společenky? Protože pro tvou informaci Goyle, tady dole není soukromí!" Obořil jsem se na něj vztekle a dopis mu vyrval z ruky.

„No co tu ještě okouníš? Zmiz!" Odehnal jsem ho, a tak jsem zase zůstal sám. Jak smutné! Draco Malfoy, Zmijozelský princ sedí sám u krbu a nikdo si ho ani nevšimne! Už i neznámý s ním ztratil trpělivost.

Zatřepal jsem hlavou. Neměl bych takhle myslet. Raději jsem svou pozornost přesunul na dopis, který jsem stále ještě nedotčený svíral v ruce. Není pchyb, že je od otce. Jeho písmo bych poznal kdykoli. Roztrhl jsem obálku roztřesenými prsty a začal číst.

Hned, jakmile si přečteš tento dopis, půjdeš do své ložnice. Zavoláš jednoho z našich skřítků a okamžitě se dostavíš na Manor. Nechtěj mě rozčílit a raději mě poslechni co nejdřív.
L. M.

Žádné ahoj, žádné milý Draco. Jen mi narovinu začne rozkazovat, co mám udělat a neexistuje, že bych ho neuposlechl. To znamená, že se stalo něco špatného. Něco, co ho rozzuřilo. Doprdele...