Do you want to be my (boy)friend? /Drarry

6) Nemusela to vzít tak dramaticky

Dělá si že mě srandu? On si vážně myslí, ze bych ho chtěl vydírat? Jako jo, dalo by se to pochapit, kdyby věděl, že mu píšu já, Harry Potter! Ale JÁ jako jeho TAJNÝ ctitel jsem mu vždycky psal hezky a upřímně! Tak nechápu, proč si tohle myslí!

Nasupeně jsem odkráčel zpět ke svému místu vedle Rona, Hermiony a Nevilla, který se právě vrátil s řepou od profesorky Prýtové.

„Co se tam stalo?" Zeptal se zamračený Ron a zkoumavě si prohlížel Zmijozelskou skupinku, sedící o pár stolů dál. Hned vedle skříně, kde byly všechny zahradnické potreby. Šel jsem tam právě pro nůžky, které budeme potřebovat na stříhání řepy. Chtěl jsem využít situace znovu se rozplývat nad svým blonďákčkem, když jsem zaslechl, jak se baví s tou krávou Parkinsonovou a debilem Zabinim. A nebylo to zrovna něco, co by mě potěšilo. Jakže to přesně říkal? To už nebude on, kdo bude moct někoho vydírat, ale já!?

„Ale nic. Malfoy měl zase blbý kecy." Odpověděl jsem naštvaně a postavil se zády k Dracovi, abych se na něj už nemusel za tuhle hodinu koukat. Ještě by mě to víc ranilo. Raději jsem pozoroval Nevilla, jak zkušeně stříhá řepové listy, opatrně je dává do odvaru z octu a nechává ji louhovat. Bylo vidět, že Neville si to velmi užívá a Hermiona hltá každé jeho slovo o tom, k čemu všemu se můžou použít její listy, kořeny, stonky a semínka. Ron byl přesný opak a nic z toho ho nezajímalo, tak se snažil zavést řeč na famfrpál. Moje nálada však byla na bodu mrazu, takže jsem ho prostě ignoroval. Nakonec to vzdal a otočil se k Deanovi, který seděl za ním a začali si dělat srandu z nového klobouku profesorky Prýtové.

_____

Konečně po vyučování. Sedm hodin učení, a ještě když je pátek, je na mě opravdu moc. A to mě ještě čeká trest s krávou Umbridgeovou v sedm hodin večer! To jsem si tentokrát opravdu dával pozor. Nemluvil jsem ani o Voldemortovi, ani o Cedricovi... Jen jsem tak trochu vybuchl, když mě nazvala lhářem před celou třídou! Tak jsem jí řekl, že jedinej, kdo tady lže je ona a ten její miláček Popletal s celým ministerstvem! Nemusela to vzít tak dramaticky...

Shodil jsem z ramene svou brašnu a hned jsem se cítil o patnáct kilo lehčí. Svalil jsem se na postel a jen zíral do stropu. Byl jsem vyřízený, to ano. Otrávený z tý růžový nány, jako vždy. Ale nejvíc mě žralo to, jak Draco řekl to s tím vydíráním. Vždyť jsem mu nedal důvod, aby si to myslel! Jak ho to mohlo napadnout?

Ale kdepak, já si tě ještě vychovám. Pak už nebudeš mít důvod o mě pochybovat a budeš si ještě přát, abych ti psal a byl s tebou.

Vydechl jsem z plic všechen vzduch a frustrovaně zavřel oči.

Kdybys jen věděl Draco, jak mě tohle všechno trhá na kusy. Jak mě bolí dívat se na tebe, když mě zabíjíš pohledem. Jak se mi puká srdce, když kolem mě projdeš a syčíš na mě nadávky. Jak jsi obklopený všemi těmi Zmijozelskými bestiemi, které tě chtějí sežrat zaživa, ale ty to snad ani nevidíš. Ta spalující touha tě chránit, ale ty mě nenecháš. Je to k zbláznění! Nechci ti ubližovat. A ani to nikdy neudělám. Ale pokud mě budeš nutit, a nebudeš mě poslouchat, bude tě muset někdy trochu potrestat.

Jsem unavený a z toho koukání do stropu mě začínaj pálit oči, tak je raději zavřu. Do večeře mám asi dvě hodiny, a nenapadá mě jiné lepší využití, než je spánek. Problém s Dracovou nedůvěrou vyřeším později, až mi napíše. Skopl jsem z nohou boty a uvelebil se v posteli. Tak a teď si konečně zdřímnu...

„Harry. Co děláš tady nahoře?" Nakoukla dovnitř Hermiona.

„Umpff... Hermi, co chceš. Nech mě teď spát. Na ten trest s Umbridgeovou to budu potřebovat." Zafuněl jsem do polštáře, a v duchu se modlil, aby mě tu opravdu nechala o samotě. Marně.