Do you want to be my (boy)friend? /Drarry

37)Pottřík zvrhlík...

Předem varuji, že v této kapitole se nachází obsah 15+. Stejně tak ale vím, že všichni z vás jsou zvrhlíci a nebudou na to dbát. Každopádně, nikdo nemůže říct, že nebyl varován! 😏

Pohodlně se proto usaďte a přeji příjemný zážitek.✨

Celý den jsem strávil v knihovně. Stejně byli skoro všichni studenti v Prasinkách a já tak alespoň mohl využít volný čas pro svůj průzkum. Hledal jsem cokoli o černé magii, parazitické magii, temných tvorech s tělem ze stínu, ale v ničem mi to nepomohlo. Ani jedna z těch knih mi nedokázala odpovědět na žádnou z mých otázek ohledně Přízraka.

Večeři jsem vynechal, stejně jsem neměl hlad. Byl jsem ale už vyčerpaný a bolela mě hlava, tak jsme to nakonec zabalil a namířil zpět do Zmijozelských ložnic. Byl jsem už ve sklepení, když jsem před sebou zahlédl Millicent, jak na mě mává a jde přímo k mně. Bylo to jako dejavu. Dost nepříjemné dejavu.

„Dráčku! Bylo mi tak líto, že jsi nebyl v Prasinkách. Tak jsem ti alespoň něco přinesla." Jen to ne. Proč zrovna ona... Chtěl jsem jí s kamenným výrazem obejít, ale ona mi zastoupila cestu a začala se přehrabovat v tašce a něco hledat.

„Millicent. Já od tebe nic nechci." Odpověděl jsem klidně, ale pěsti jsem měl pevně zaťaté. Ta holka mě opravdu rozčiluje. Na co si to hraje? Proč mě otravuje? To jí nedochází, že mě vůbec nezajímá?! To už ale vytáhla lahev Máslového ležáku. Ta si opravdu věří, když si myslí, že si tímhle šplhne.

„A i přesto jsem ti to přinesla." Uculila se a pohladila mě volnou rukou po ruce, kterou jsem okamžitě ucukl. Ne, zřejmě nedochází...

„Ne. Ty to nechápeš. Už jsem ti říkal, že my dva nikdy spolu nebudeme. Takže teď už mi dej pokoj a nic mi nenos!"

„Ale Draco, já ho nesla jen pro tebe... "

„U Salazara! " Naštvaně jsem ji vytrhl láhev z ruky.

„Když si to vezmu, necháš mě už být?!"

„A nevyhodíš ho? To by byla opravdu škoda, vybírala jsem právě... " Mlela a mlela. Už jen proto, aby zmlkla jsem otevřel láhev a pořádně si z ní lokl.

„Tak, vidíš? Teď už můžeš jít." Vyštěkl jsem a otočil se k odchodu. Chci od ní pryč, hned. Jinak si omlátím hlavu o zeď.

„Opravdu? Já si ale myslím, že nebudeš chtít, abych odešla. " Její hlas už nebyl tak podlézavý, spíš... Vítězný? Nemusel jsem jí ani vidět do obličeje a nějak jsem tušil, že jí na tváři pohrává úsměv.

„Proč bych...?" V polovině věty a pohybu jsem se zděšeně zarazil. Co to...? Na těle mi vyskočila husí kůže a po těle jsem cítil lehké jiskření, které každou chvíli sílilo. Největší tlak jsem ale pociťoval v slabinách. Zorničky se mi rozšířili zděšením.

„Podívej se na mě Draco." Zavrněla mi Milicent do ucha. Rukama mi začala bloudit po zádech až k břichu, kde rukama zajela pod hábit a začala mi rozepínat knoflíčky u košile. Zajela pod ní a rukou mě pohladila po nahé kůži. Proti mé vůli se od toho místa rozlila vlna vzrušení přímo do podbřišku. Přesně tenhle impuls mě ale dokázal probudit.

Lektvar touhy! Došlo mi. Nesmím se na ní podívat! Vlastně na nikoho... Do společenky rozhodně nemůžu. Ne teď, když budu mít chuť ojet kohokoli, komu se podívám do očí! Co teď?

Rychle jsem od sebe odstrčil Milicentiny ruce a rozeběhl se chodbou pryč. Rukama jsem si zakrýval oči a nechal si mezi nimi jen malou škvírku, abych viděl na podlahu a mohl se tak vyhýbat stěnám. Chvíli jsem za sebou slyšel Milicentiny kroky, jak za mnou běžela, ale nakonec jsem jí utekl. Občas jsem cestou viděl několik párů noh, ale naštěstí se mi povedlo se jim vyhnout. Nevěděl jsem, kde jsem, ani kam běžím, a upřímně mi to bylo u zadku samotného Merlina.