Do you want to be my (boy)friend? /Drarry

16) Nový hlas

Potom, co jsem Draca přinesl do komnaty nejvyšší potřeby, jsem ji nechal proměnit, tak aby byla podle mých představ. Položil jsem ho na postel, která se tam po mé žádosti objevila, a přivázal jeho ruce k jejímu čelu. V hlavě jsem měl zmatek. Nedokázal jsem zůstat klidně stát. Vířilo ve mně tolik emocí a já nebyl schopen se jich zbavit. Pochodaval jsem od jedné zdi ke druhé a nechal myšlenky, aby se proháněly mou myslí, narážely do sebe a způsobovaly mi tak nepříjemnou bolest hlavy.

Když už se bolest stávala nesnesitelnou, vytlačil jsem je všechny z hlavy někam do koutu mé mysli. Nechtěl jsem na nic myslet. Nechtěl jsem nic cítit. Co vlastně chci? To je jednoduché... Draca.

Konečně jsem se vzpamatoval z toho tranzu. Mou těžce vydřenou prázdnotu v hlavě začaly zaplňovat výčitky svědomí. Co jsem to proboha udělal mému Dracovi? Jak jsem jen mohl myslet na něco z toho, na co jsem myslel?

Tentokrát to nebyly zmatené myšlenky, co mi způsobovaly bolest. Byl to hlas, který na mě křičel, co to jsem za bastarda, a co mě to popadlo, že jsem Draca unesl. Zabodával se hluboko do mého srdce a drtil ho na malé kousky.

Pak se ale ozval jiný hlas. Nový hlas. Hlas, který se ve mně probudil ve chvíli, kdy jsem zaslechl Dracův a Nottův rozhovor. Vzpomeň si, co on udělal tobě. Copak si teď nezaslouží trest? Nemyslíš, že by měl pocítit alespoň polovinu té bolesti, co jsi pocítil ty?

A tento nový hlas úspěšně umlčel hlas první, který mě nejen rozčiloval, ale způsoboval mi tu mučivou bolest u srdce. V tu chvíli byly všechny mé výčitky pryč. Rozešel jsem se k Dracovi, který ležel na posteli se svázanýma rukama a sedl jsem si vedle něj na matraci. Díky tomu, jak s sebou jeho tělo škublo jsem poznal, že už je vzhůru. Všiml jsem si, jak mu po tvářích tečou slzy a potěšeně jsem se nad tím úšklíbl. Nahl jsem se nad něj a slzy jsem z jeho tváří jazykem slízl. Byly slané, ale také to nejlepší, co jsem prozatím ochutnal. Draco byl ale jiného názoru. Začal s sebou divoce škubat a házet. Abych ho znehybnil, sedl jsem si na něj a rukama se opřel o jeho hrudník. Je tak šíleně roztomilý, jak se mu hrudník zdvihá kvůli zrychlenému dechu. Pod dlaněmi jsem cítil jeho srdce, jak divoce buší...

„C-Co po mně chceš?" Zašeptal vystrašeným hlasem. Musel jsem se usmát. Tento tón jeho hlasu se vůbec nepodobá tomu arogantnímu tónů, co používá normálně.

„Je spousta věcí, co po tobě chci..." Zašeptal jsem mu těsně u ucha a musel jsem se kurva moc přemáhat, abych ho do něj nekousl. Myslel jsem při tom na všechny ty věci, co bych s ním teď mohl dělat... Pak se mi ale v hlavě znovu vybavili jeho slova o tom, jak mě předhodí svému otci a mé vzrušení nahradil vztek.

„Ale nejprve z tebe musím dostat tu vzpurnou povahu, aby jsi nemohl běžet za svým tatíčkem a prodat mu mě." Zavrčel jsem a s potěšením jsem sledoval, jak se jemně otřásl. Z očí se mu znovu vyvalili slzy.

„Ššš. Pokud mě budeš ve všem poslouchat a neodporovat, nic se ti nestane. Ale pokud zjistím, že mě budeš chtít zradit..." Dlaní jsem ho pohladil po tváři. Očima jsem bloudil po jeho těle a rukama sklouzl blíž k jeho pánvi až k lemu košile. Prsty jsem vklouzl pod ní a jemně pohladil blonďáka po jeho odhalené kůži. Draco s sebou znovu trhl, ale já jsem si toho nevšímal. Jediné, na co jsem dokázal myslet bylo Drcovo tělo a má touha po něm.

Rukama jsem zajel výš a zkoumal tak větší část jeho břicha, čímž jsem mu zároveň povytáhl košili nahoru a odhalil tak větší část jeho nahé pokožky. Sklonil jsem se k němu a nejdříve ho políbil na místo kousek pod pupíkem. S polibkama jsem pokračoval výš a výš a nebral jsem žádný ohled na Dracovo kňučení a občasné trhnutí. Své prsty jsem přesunul z jeho bledé kůže a přemístil je na knoflíky jeho košile, abych ji mohl rozepnout. Knoflík po knoflíku. Užíval jsem si ten pohled.

Když byla Dracova košile konečně celá rozepnutá, narovnal jsem se a zíral na tu nádheru přede mnou. Byl tak kurva krásný! Jeho po většinu času perfektně upravené blonďaté vlasy byly teď rozježené na všechny strany. Jeho vypracovaná bledá hruď se zvedala mohutnými nádechy... A po tvářích mu znovu stékaly slzy.

Kurva! Proč musel posrat tak dokonalou chvíli?

Nejraději bych si s Dracem ještě chvíli hrál, ale jeho slzy mi v tom bránily. Nejraději bych si ho tu držel svázaného, dokud by nebyl plně a na sto procent můj, ale jeho absence ve škole a v ložnici by si určitě někdo všiml. Jenže pokud ho pustím, mohl by to někomu říct. A já nechci, aby po mně někdo začal pátrat. To bych si musel dávat ještě větší pozor než teď. Ne, musím něco vymyslet.

Vymazat mu paměť?

Ne. Chci, aby si to všechno pamatoval. A navíc, pochybuji, že bych to kouzlo zvládl.

Možná, že když v něm vyvolám strach ze mě, nebude schopen to nikomu říct. Pokud uvěří, že jestli to někomu řekne, já se to dozvím a jeho postihne trest...

Ne. Ještě lépe. Já musím zařídit, abych se o tom dozvěděl, kdyby se rozhodl něco vyzradit.

Ale jak? Kdo by byl ochotný pro mě někoho sledovat a nepokládal by při tom zbytečné otázky? Kdo by ho mohl sledovat ve dne v noci, dokonce i při vyučování, tak, aby si toho nikdo nevšiml? Kdo by byl schopný mě okamžitě informovat o tom, že se Draco chystá udělat něco co by neměl?

Napadá mě jen jediný...

~AA