Do you want to be my (boy)friend? /Drarry

27) Malfoy manor

Nová energie mi proudila žilami a rozechvívala mi každou buňku v těle. Všechny mé starosti a myšlenky byli zatlačeny někam hluboko do mého podvědomí, že jsem se jimi už více nemusel zabývat.

Harry, konečně jsi dostal rozum. Společně teď už dokážeme dostat Draca jen do své moci.

Ozval se Přízrakův hlas v mém nitru. Cítil jsem tu prapodivnou magii, kterou oplýval. Jak se ve mě svíjí a kroutí jako had. Hřála mě na prsou a dodávala novou energii. Zbystřovala smysly a dodávala mi sílu.

Zvedl jsem se z postele. Byl jsem odhodlaný najít Draca, i kdybych musel rozebrat celý hrad kámen po kameni. A až ho najdu, tak... Tak co?

Tak ho potrestáš.

Ozvala se znovu ta energie. Ano, ano. Udělám přesně to. Ale proč...?

Draco ti přeci ublížil, a nedodržel příkaz, který jsi mu dal. Řekl, že tě vydá Voldemortovi. Musí být poslušný a poslouchat. Našeptával mi Přízrak. Jeho hlas mi přišel tak klidný a konejšivý. Ale i přesto se ve mě kvůli tomu, co řekl, zvedla vlna vzteku. Zatnul jsem ruce v pěst a rozrazil dveře z ložnice.

Ve dveřích jsem se ale srazil s dívkou s hnědými kudrnatými vlasy, za níž stál s pusou dokořán rudovlasý mladík. Oba se na mě zaraženě koukali. Oba mi přišli hodně povědomí, ale momentálně to pro mě bylo zcela nedůležité. Musím najít Draca. Draca. Obešel jsem ty dva u dveří a sešel dolů ze schodů.

„Harry?" Zavolal na mě dívčí hlas. Neotočil jsem se. Nezajímá mě, co mi, kdo chce říct. Musím teď něco udělat. Musím...

„Pane Harry." Ozval se tentokrát pisklavý hlásek, vycházející odněkud u mých bot. Když jsem se tam podíval, za hábit mě tahalo nějaké malé stvoření, s velkýma netopýříma ušima a vykulenýma očima. Na každé noze mělo jinou ponožku. Dobby... To jméno mi vyskočilo v hlavě jako nic, a s ním i informace, kterou mi před necelou půl hodinu prozradil, a to, že mě Draco zradil. Ano, Draco tě zradil a zaslouží si trest. Najdi ho.

Chtěl jsem domácího skřítka obejít a jít dál, ale to malé stvoření se mi postavilo do cesty.

„Pane Harry. Dobby vám přišel říct něco důležitého. Jde totiž o mladého Malfoye, pane." Dobby mě chytil za hábit, jakoby se bál, že bych mu utekl. Své netopýří uši měl teď zplihlé a velkýma očima nervózně bloudil po místnosti.

„Pane Pottere, nemohl byste jít s námi někam, kde bychom měli soukromí?" Ozval se druhý vysoký hlas. Teprve teď jsem si uvědomil, že vedle Dobbyho stojí další domácí skřítek. Měl na sobě jen zplihlou roušku a obvaz na pravém kotníku.

Rozhlédl jsem se po společenské místnosti, ze které jsem se ještě kvůli dvěma skřítkům nedostal. Můj pohled se střetl s několika dalšími od zvědavých lidí po celé Nebelvírské místnosti.

Musíš si pospíšit. Chceme přece za Dracem. Ozval se znovu Přízrakův hlas.

Chtěl jsem ho uposlechnout, ale... Neříkali ti skřítci, že mi chtějí říct něco právě o Dracovi? Zatlačil jsem tedy Přízrakovo naléhání a pobídl skřítky k východu ze společenské místnosti.

_____

„Rone, co se to zase děje?" Hermiona se právě koukala na svého druhého kamaráda, který je před chvíli obešel, jako by je ani neznal. Už tak si o něj dělala starostí dost, a tohle jí na klidu nepřidalo.

„Třeba mu Dobby jen s něčím pomáhal, a stále je ze všeho moc zmatený." Snažil se zrzovlasý bránit svého dlouholetého přítele. Ale sám svým slovům nevěřil. Ani jemu se nelíbilo, co se s jejich přítelem dělo. Měli to začít řešit už dřív.