Do you want to be my (boy)friend? /Drarry

32) Paracelsusovy magické výkyvy

Ráno jsem se vzbudil poměrně brzy. Nechtělo se mi ještě vstávat, ale klidný spánek mi narušoval něčí pohled ode dveří ošetřovny. Rukou jsem zašmátral na nočním stolku a na nos si nasadil brýle. Naskytl se mi pohled na Brumbála v jednom z dalších jeho kýčovitých hábitů.

„Dobré ráno Harry. " Pozdravil ředitel a přešel ode dveří k mé posteli.

„Vidím, že ti je trochu lépe. Doufám, že to tak vydrží i nadále." Usmál se na mě. Ještě trochu rozespale jsem mu poděkoval a rukama si protřel oči. Brumbál si mě zamyšleně prohlížel a přitom si hladil své dlouhé vousy. Jeho pohled mě po chvíli začal znervózňovat, až jsem to nevydržel a sám prolomil to ticho.

„Nechci být nezdvořilý, ale proč jste tady? Podle času bych řekl, že právě začíná snídaně." Brumbálovi se na tváři znovu zformoval úsměv.

„Ach ano. Málem bych zapomněl na tu nedočkavost dnešních mladých lidí. Stále se jen někam ženou a okolí si nevšímají. Chápu to, sám jsem byl taky mladý. Víš Harry, byl bych klidnější, kdybychom o té tvé nové magii něco věděli. Sám jsem byl velice nedočkavý, a když jsou teď všichni na snídani, proč toho nevyužít." Mrkl na mě spiklenecky.

„Co myslíte, že by to mohlo být?" Zeptal jsem se se zájmem a konečně se posadil. Sám bych chtěl o Přízrakovi vědět něco víc. To jak mě dokáže ovládat, mluvit se mnou a jak se mění mé schopnosti... Magie, kterou jsem použil na Malfoye určitě byla od něj, a kdybych se jí naučil používat, možná bych tím i přispěl ve válce s Voldemortem. 

„Bohužel, můžu zatím jen hádat. Přestože jsi mi už toho hodně pověděl, nedokážu s určitostí říct o co by mohlo jít. Napadá mě tedy možnost vyzkoušet pár diagnostických kouzel." Brumbál si založil ruce na hrudi a pohodlněji se opřel o židli. O žádných diagnostických kouzlech jsem dosud neslyšel, madam Pomfreyové stačil pouhý pohled, aby zjistila, co komu vlastně je. Brumbálovi jsem ale věřil. Je pravda, že se poslední dobou ke mně choval dost odtažitě a já měl na něj kvůli tomu vztek, ale kdykoli ho bylo potřeba byl tu.

„Dobře." Přikývl jsem na souhlas a netrpělivě čekal. Brumbál si mě naposledy prohlédl, snad aby se ujistil, že jsem si opravdu jistý, a z rukávu vytáhl hůlku. Začal s ní kroužit a přitom vyslovoval slova, kterým jsem nerozuměl. Cítil jsem vlny magie, jak kolem mě krouží a občas se mě nějaká z nich dotkne, ale to bylo taky jediné, co se dělo.  Po chvíli Brumbál svou hůlku zase sklonil a všechna magie byla rázem pryč.

„Jak jsem čekal. Tohle nebude tak jednoduché." Promnul si zamyšleně bradu ředitel. 

„Tak co?"

„Asi tě zklamu chlapče, ale nezjistil jsem nic, co bychom nevěděli. Je to silná magie a dokáže těmto kouzlům odolat a skrýt svou podstatu." Při těch slovech si ještě vyhrnul rukávy od hábitu. Já jsem jen sklonil hlavu, abych zakryl své zklamaní. Opravdu jsem věřil, že Brumbál dokáže na něco přijít. Že konečně budeme mít nějakou naději proti Voldemortovi. Brumbál se ale na mě povzbudivě usmál a postavil se nad mou postel. 

„Ale to neznamená, že se hned vzdáme. Jen budu muset použít silnější kouzla a bude to trvat." Tentokrát ředitel rozpřáhl obě ruce a jeho magie byla o dost silnější a dokonce byla i vidět ve vzduchu jako zlaté paprsky vycházející z jeho hůlky.

_____

Brumbál vyzkoušel spoustu ze svých kouzel, ale ani jedno neodhalilo nic užitečného. Stále jsem kolem sebe cítil vlny magie, jak kolem mě krouží v různých spirálách a kruzích. První změna nastala až v okamžiku, když se jeden malá vlny Brumbálovi magie dostala až do mého těla. Nejdříve se mi jen jemně otírala o kůži a pak se mi doslova vlila do těla. Přes ruce se dostala až k hrudníku, kde se mi zanedlouho rozlilo příjemné teplo. Čím více ale pronikala, tím ve mně sílilo větší napětí. Nestačil jsem nijak zareagovat, když se ve mně znovu probrala Přízrakova magie a vybuchla. Náhlý proud nové energie vystrčila Brumbálovu magii, až se starý kouzelník zapotácel.