FNAF♥️Tajemství

1: Nečekaná zpráva

Pohled Foxyho
Před chvílí nám skončila show. Nic extra nového. S dětmi byla zábava, mám je rád. Jenom jeden kluk mi dneska strhl pásku přes oko a mé rozbité oko ho tak vyděsilo, že s brekem utekl za maminkou. Což se stává nečekaně často.
Ještě hodinku si můžeme dělat co chceme, než nás vypnou. Vzbudíme se až o půlnoci, ale to znáte. A je tu celkem nuda. Hlídač ještě nedorazil, Chica se láduje pizzou, až se divím, že se to do ní ještě vejde, Bonnie si čistí kytaru a Freddy se zas někam vypařil, nikdo neví kam pořád chodí. Sedím tady na chodbě a právě jsem zahlédl Chicu, která se vynořila z vedlejší chodby a nese komín z krabicí od pizzy.
,,Ahoj Chico!" zamával jsem jí. ,,Taky se tak nudíš?"
,,Ani ne. Nikdo se nenudí, když jí."
Měla asi pravdu, ale já zkrátka moc nejím. Tak, jsem robot, přesněji animatronik, a ti jíst nepotřebují. Chica to očividně potřebuje.
Nabídla mi pizzu, ale já s díky odmítl.
,,Ale notaaak Foxy, aspoň jeden trojúhelníček!" naléhala na mě dál. ,,Dej si, je to fakt mňam!"
,,Díky Chico, ale nemám chuť." S úsměvem jsem odsunul pizzu, kterou mi strkala pod čumák.
Pak jsem se zarazil.
,,Co je?" nechápavě na mě zírala Chica.
,,Ew Chico, máš celej zobák od kečupu..."
,,Fakt?" Chica si utřela zobák do ruky a podívala se na ní jako by mi snad nevěřila. ,,Pche, trochu kečupu..."
Odstoupila pár metrů dozadu, kde byly na zdi zavěšené jakési chromové trubky. Při pohledu na obří vrstvu rajčatové omáčky po celém obličeji vykulila oči.
Neubránil jsem se smíchu.
,,Čau, co se děje?" zeptal se Bonnie, který právě dorazil. Pak si všiml Chicy a smíchy se svalil na zem a popadal se za břicho.
,,Há há há. Fakt vtipný!" nadávala Chica, která se snažila všechno utřít do bryndáku Let's eat. Nebudu lhát, moc jí to nešlo.
Bonnie se zvedl ze země, zrovna když zhasly velké zářivky a přešlo se na úsporné. V celé pizzerii se tak vytvořila zvláštní atmosféra.
Věděli jsme, že nás za chvilku vypnou.
,,Tak ahojda, musím si najít nějaké pohodlné místo na noc." poznamenal Bonnie. ,,Nerad bych se zas probral nabodnutej na dveře, tři dny jsem se tehdy nemohl hýbat."
Trochu jsme se s Chicou zasmáli, protože se nám ta historka vybavila. Bylo to vážně komické.
Bonnie se zvedl, prošel chodbu a vrazil do Freddyho, který se zrovna vracel.
,,Debile!" zabručel Freddy a natáhl se pro svůj klobouček, který spadl metr od něj.
,,Soráč!" omlouval se Bonnie a odklopýtal pryč, než mu Freddy stihl jednu vlepit. Asi zase nemá náladu. Jako obvykle.
,,Čau Freddy" pozdravil jsem, ale nevěnoval mi pozornost.
,,Jdu spát, čau." řekl pak. Myslel to obrazně, animatronici nespí. Jen odešel do naší Noční místnosti což byl jeden menší sklad nedaleko odtud, kde jsme měli deky a nějaké harampádí. Udělali jsme si z toho takovou noclehárnu. Vždycky jsme se tam shromáždili, než nás vypli, abychom se neprobudili někde v háji.
No a jednou to Bonnie nestihl a vypli ho ve dveřích. To už jste slyšeli.
,,Já už taky radši půjdu, ale nejdřív si dám ještě pizzu." oznámila Chica a odešla do kuchyně. Celý ten sloupec krabic za tu chvilku stihla sníst. Jak? To nikdy nepochopím. Divím se, že má pizzerie ještě dost jídla pro zákazníky.
Asi po minutě přemýšlení jsem se taky otočil a šel do noční místnosti.

Pohled Chicy
Vešla jsem do kuchyně. Nad linkou blikaly žárovky, všude kolem byla tma a pár slabých proužků modravého světla z venku.
Podívala jsem se na svůj odraz ve vyleštěné plechové peci.
Ten kečup mám úplně všude a vypadám, jak když jsem někoho zavraždila.
Pomoc.
Krabice jsem nacpala pod stůl do už tak přeplněného koše a podívala se do skříňky. Byly tam další pizzy. Díky bohu.
Ano, mám pořád hlad.
Slupla jsem obří salámovou pizzu a přitom jsem si skládala ze skříňky další komín z krabic.
Mou pozornost však upoutaly nějaké hlasy.
,,Tak hele, tu zásilku jsem objednal už před měsícem a pořád ji nedoručili!" říkal jeden, důrazný.
,,A-ale to není jen tak v-vyrobit čtyři další animatroniky" zněl druhý, který působil trochu vystrašeně.
Tak moment, slyšela jsem další animatroniky? Čtyři další animatroniky?
Přede mnou v místnosti pro hosty byly vidět dvě siluety lidí. Takhle proti světlu jsem nepoznala, o koho jde. Asi personál pizzerie. Možná ředitel.
Náhle jsem si uvědomila, že mě můžou snadno vidět. Tak jsem se schovala za linku. Naštěstí si mě nevšimli.
Sice jsem na ně odtud neviděla, ale tma se zmocňovala prostoru a stejně by se mi ztratili. Tak jsem jen poslouchala. Mohlo by to být ještě zajímavé.
,,Investovali jsme do toho tolik. Potřebujeme novinku, aby pozvedla naši navštěvovanost! Už je měli dávno přivést!" hromoval ten první.
,,T-tady jste podepsal záruku na půl roku."
Šustění papíru, nejspíš vytahoval tu listinu nebo co to bylo.
Chvíli ticho. Ten první se asi zarazil.
,,Nu dobrá, ale času nemáme nazbyt. Zavolejte do továrny a nařiďte těm lenochům, ať si s projektem Toy pospíší."
Zase šustění papíru. Někdo z nich tu smlouvu nejspíš schoval, nebo zahodil.
Kroky.
Pak ticho.
Napočítala jsem do deseti a odvážila se vylézt. Jídelní stoly zastřené nocí už zely prázdnotou. Podívala jsem se na stůl, u kterého jsem předtím zahlédla něčí stíny, jestli tam nenechali ten papír. Byly by to zajímavé materiály.
Ne. Vzali ho sebou.
Přemýšlela jsem o tom, co jsem právě slyšela. Projekt Toy? Čtyři noví animatronici? Bylo by fajn mít tu víc kamarádů a větší partu.
Tak moment, Toy znamená hračka. Třeba ti animatronici budou jen hračky. Nějaké akční figurky nebo tak něco.
Nebo kartičky. Jenom to ne! Snad mi tam nedají tu fotku, kde jsem pózovala u pizzy a neubránila se hladu, kterou už vytiskli na pár plakátů. Oni mě prostě museli ztrapnit. No, pořád lepší, než kartička Freddyho. Pfff!
Musím to říct ostatním. Zítra to probereme. Nebo vlastně po půlnoci, až se vzbudíme.
Po půlnoci.
Hm.
Tak moment, neměli nás už vypnout?
Kruci, já úplně zapomněla že-
Ztratila jsem kontrolu nad svým tělem a zatemnělo se mi před očima.