FNAF♥️Tajemství

30: Neznámý

Pohled Toy Chicy
Před chvílí začal Toy Freddy zase něco namítat ohledně toho, jak nám dnes Oldi zničili show. Utahaný Toy Bonnie mu vyčítal, ať už to přestane řešit, tak se začali hádat a prát. Radši jsem vypadla, protože začaly lítat židle.
No, takže teď se procházím po pizzerii. Před chvilkou jsem byla pro pizzu, takže tu už nepotřebuju.
Kam mám ale jít teď?
Napadlo mě, že bych mohla zkusit najít tu umývárnu, ale to se mi moc nezamlouvá. Chtěla jsem prozkoumat Parts and Service, ale ten sklad je asi největší ze všech tady a navíc je tam velká tma. Mám sice night vision, ale ten dosáhne tak metr přede mě. Určitě bych se ztratila. No co, stejně se mi tam ani nechce.
Fajn, ale co teda budu dělat? Na show stage se touhle dobou uklízí nádobí od show a hlídač tu ještě dávno není. A za klukama úplně nepotřebuju, stejně se tam asi pořád mlátí.
Bezcílně jsem se potloukala po chodbě. To bude asi nejlepší možnost.
Najednou můj zrak něco zbystřil. Nebyla jsem si úplně jistá, co to bylo, ale rozhodně to nebylo normální. Byl to jen náznak, záblesk, ale rozhodně tam neměl být.
Pečlivě jsem projela pohledem všechny dveře ještě jednou. Co to sakra bylo?
Daleko přede mnou, kde z hlavní chodby zatáčela další, menší chodba, jsem to spatřila znovu. Byla to nějaká šmouha.
Obrovská šmouha.
Obrovská zlatá šmouha.
,,Hej!" zakřičela jsem a utíkala za tou věcí.

Pohled Foxyho
Už nějakou dobu sedíme v noclehárně. Chica a Freddy se nudí, Bonnie se pořád nemůže přestat smát z dnešní show.
,,Drž už hu*u." zabručel Freddy na hihňajícího se zajíce, který si natáhl uši jako kšandy a popadal se za břicho. Medvěda ale ignoroval, takže ten to radši vzdal.
,,Kde myslíte, že je Goldy?" napadlo Chicu.
,,Nevím..." pronesl Freddy znuděně.
,,Jdu se po něm podívat." zalhal jsem. ,,Stejně tu není nic na práci."
Když nikdo nic neříkal, zvedl jsem se a vkročil na chodbu. Rozhlédl jsem se a když Toy nikde nebyli, vydal jsem se po chodbě.
Ovšem že jsem ho nechtěl hledat.
Pod mýma nohama se míhala dlažba. Když jsem došel do Parts and Service, okamžitě jsem vklouzl do pootevřených dveří skladu. Už jsem to tu dobře znal.
Zamířil jsem hned do zadní části. Chvíli jsem se brodil krabicemi, než jsem narazil na svůj tunel z krabic. Vyrazil jsem stísněnou temnou chodbou, kde mezi jednotlivými krabicemi občas prosvítalo slabé světlo, až jsem dorazil do obří místnosti.
Dream Cove je moje mistrovské dílo. Věnoval jsem mu spoustu času a myslím, že se to vyplatilo. Byl místem, kde jsem si mohl odpočinout nejen od naštvaných spolubydlících, ale i od reality.
Ale co když mi zaměstnanci najdou? Co když ho celý zničí?
Nad tím nepřemýšlej, Foxy. To se přece nestane.
Seskočil jsem z hromady u vstupu do jeskyně na holou dlažbu a šel přímo k tmavému stanu. Nahmatal jsem dva kabely a zapojil je k sobě, všechny reflektory se rázem rozzářily.
Odhrnul jsem závěs a ocitl se ve svém malém obýváčku, který zářil modrou barvou.
To jsem potřeboval.
I přesto to nebylo všechno. Jako kdyby tu něco chybělo.
,,Mangle?" zkusil jsem zavolat. Popravdě jsem ještě nezkoušel, jestli je zvuk slyšet zvenku.
Žádná odpověď.
Kdyby tu byla, už dávno bych slyšel to bzučení rozbitého rádia, které jí provázelo.
Asi tu není...
Z obýváku jsem odešel do menšího bludiště ze závěsů s vyšel jsem ve své druhé místnosti. Měl jsem tu několik krabic, které jsem našel při stavbě téhle skrýše. A ne jen tak ledajakých. Když jsem tehdy uviděl první, nepřipadalo mi to divné, ale když se jich objevilo víc a všechny byly úplně stejně označené, zaujalo mě to, určitě patřily k sobě. Tak jsem si je začal dávat stranou a když jsem potom zjistil, co v nich je, vypravil jsem se do skladu a našel ještě pár dalších. Kostýmy, obvody i kusy endoskeletu.
Tohle byl určitě animatronik. Podle stavu některých částí, které jsem zkoumal, asi docela starý. Chtěl bych ho postavit. Byl by s námi proti těm šmejdům Toy.
Ale co když je to jen robot? Takoví taky existují, sice se hýbou, ale jen proto, že jsou naprogramovaní. Nemyslí, nemají osobnost,...
Ale co. Tak či tak ho rozhodně sám neopravím, bez plánu ne. To by zvládl jedině Bonnie, ale tomu o tomhle vážně říkat nebudu.
Vzal jsem si jednu z krabic a začal hrabat v součástkách. Co když je ten plán tady? Někde v těch krabicích?
Spíš je někde, kde jsem vůbec nehledal. Třeba ani neexistuje.
Kašlu na to. Zavřel jsem krabici a dal jí k ostatním. Prošel jsem závěsy zpět a strnul.
Byla tam. Mangle na mě zírala jantarově žlutýma očima a usmívala se.
Foxy prober se. Vždyť je to jen ten plakát, jsi tupec?

Pohled Toy Chicy
Tu věc jsem pronásledovala snad po celé pizzerii. Mezitím přešli na úsporná světla a taky jsem si všimla, kde je ta pitomá umývárna, ale to je teď jedno.
Mám halucinace? Vždyť to je jen šmouha! Na chvíli se mi zdálo, že má obrys, ale ten rychle zmizel.
Asi mám halucinace. Tohle celé je asi halucinace, třeba je to jen Chica a nebo mám mžitky z toho, jak po mě před chvílí Toy Freddy omylem hodil židli, když jí házel po králíkovi.
Ale proč tak utíká?
Najednou jsem vyběhla na chodbu a šmouha nikde. Prostě zmizela?
Ehm, cože?
Rozhlížela jsem se po všech dveřích, ale nikde nebyla.
Pak jsem si všimla pootevřených dveří. Počkat, tady to znám! Ty dveře vedou přímo do naší staré společenské místnosti Toy, té s tou velkou krabicí jako stolem!
Nejistě jsem vkročila dovnitř. Dlouho jsem tu nebyla, bylo to tu tak opuštěné... Všude byly pavučiny a ta lampa, co visela nad stolem, zářila snad ještě slaběji, než světla na chodbě. Ozařovala sotva stůl.
I tak jsem si nemohla nevšimnout dvou bílých teček zářících ve tmě.
,,Kdo jsi?" zeptala jsem se nejistě. Strach mi proudil obvody. Tohle bylo fakt divný. Vůbec se mi to nelíbilo.
,,Co se staráš." odsekl jakýsi starý, mechanický hlas. Leknutím jsem sebou škubla. ,,Vypadni odsud!"
,,Tak hele." promluvila jsem. Nevím, kde jsem tu odvahu vzala. ,,Víš vůbec, kde teď jsi? Tohle je společenská místnost Toy. Byli jsme tu dřív než ty!"
,,Já tu byl mnohem, mnohem dřív než ty, ty přeslazená hračko." zasyčel. ,,Vy Toy do téhle pizzerie nepatříte!"
,,Nemám tušení, co to meleš." opáčila jsem znuděně. ,,Ty jsi tu nezvaný host, nikdy předtím tě tu nikdo neviděl."
,,TY nevíš vůbec nic, Toy Chico. Vůbec nic."
,,Moment, jak znáš mý jmé-"
Dřív, než jsem stihla doříct, se mi zatemněl zrak a já cítila jen to, jak padám na stůl.
A pak už nic.

A je tu další kapitola 😄
Nic z toho, co se tu stalo, jsem vůbec neplánovala předem 😁
Ale je to takhle lepší.