FNAF♥️Tajemství

6: Show

Pohled Toy Chicy
Co se to děje?
Byla jsem vylekaná.
Chica leží pode mnou na zemi a nereaguje. Oči má pootevřené, ale celé tmavě šedé. Bez života.
,,Chico probuď se!"
Sehnula jsem se k ní a zatřásla jí rameny, ale nic se nestalo. Cupcake seskočil z talíře, začal na ní hopsat a vydávat různé zvuky, ale pořád nic.
,,Chico notak, musíš se vzbudit! Bez tebe to nezvládnu!"
Musela jsem to vzdát. I Cup usoudil, že je to marné. Byla úplně vypnutá.
Ostatní Toy vypadali zmateně, na Mangle v Kids Cove jsem neviděla.
Snad je Foxy v pořádku...
Oldi (to označení vymyslel Toy Freddy ale to teď není důležité) leží na zemi. Proč my ne? Proč by je vypínali?
Měli jsme přece vystupovat společně!
Přišli nějací zaměstnanci a každý odtáhl jednoho Olda pryč. Včetně nehybného Foxyho z barevného stanu.
Tak nic.
Když zmizeli z dohledu, ozval se vzdálený povyk. V panice jsem se rozhlížela.
Je to tu...
Pak se otevřely dveře a všechny děti se s hlukem přiřítily dovnitř.
Děcka zaplavila úplně všechno. U stolů se usadili jejich rodiče a objednávali pizzu.
Hlavně že má pizzerie dost peněz na nekonečné zásoby pizzy pro Chicu a zákazníky, ale nemá na to opravit Foxyho oko....
Logika
Toy Freddy měl na mikrofonu tahák, zatímco já netuším co dělat.
Tak trošku zaimprovizujeme.
Chica říkala, že se můžu pohybovat i mimo pódium, ne? Pokud mi to děti umožní, můžu navštívit Mangle.
To už se děcka hromadila u pódia a Toy Freddy začal svůj proslov:
,,Ahoj děti! Vítám vás ve Freddy Faezbear's Pizzeria!"
A tak dále. Něco na ten způsob.
Neposlouchala jsem, protože jsem se, stále plná zmatení, bála o Oldy. Uvidím je ještě?
Pak začal zpívat a Bonnie hrát na kytaru.
Tak jako oni tam měli nápovědy...
Sakra co mám dělat, co mám dělat?
Bylo blbý tam jenom stát.
,,Tancuj!"
Překvapeně jsem se otočila za zvukem a dívala jsem se přímo na Cupcake.
,,Tak tancuj!" pískal na mě a sám se začal točit a hopsat.
Pohlédla jsem ke stolům. Děti vesele sledovali Toy Freddyho a Toy Bonnieho, někteří se ovšem nervózně dívali na mě.
,,Maminko, proč ta kachna nic nedělá?"
,,Eh... nevím broučku. Třeba je to překvapení."
Prý kachna. Ten mě naštval.
Děti se tvářily podezíravě a ukazovali na mě. Bylo mi jasné, že musím co nevidět začít něco dělat.
,,Tancůj!" pištící Cup s talířem svištěl kolem mě.
Začala jsem tančit.
Nejdřív jsem úplně nevěděla jak, tak jsem jen mávala rukama a přešlapovala do rytmu, ale pak jsem si to začala užívat.
A vážně mi to šlo :3
Na tváři dětí se konečně rozjasnil úsměv. Začali zpívat Toy Freddyho písničky a někteří tancovali se mnou.
Byl to skvělý pocit, když jsem věděla, že jsou díky mě šťastní.
Zůstalo tam pár jedinců, kteří se na mě stále nevěřícně koukali. Ale těm jsem nevěnovala pozornost.

Užila jsem si to až do konce. Opravdu jsem nečekala, že mám takové taneční vlohy.
,,Docela dobrý!" zapískal Cupcake, když kluci dohráli a děti začaly tleskat.
,,Díky, ty taky!"
Zamávala jsem dětem a ty mi to horlivě oplatily. Až na těch pár pochybných, kteří si mě stále nevěřícně prohlíželi a něco si špitali.
Co mají se mnou za problém?
Nebyla jsem dost dobrá?
Smířila jsem se s tím, že jsou to typičtí puberťáci. Ale nezdálo se mi to. Byly stejně velké jako ostatní.
Zatřásla jsem hlavou, abych se vytrhla z myšlenek a podívala jsem se směrem na Toy Freddyho a Toy Bonnieho.
Toy Bonnie vypadal nadšeně jako já, nadšeně mával do publika a posílal vzdušné polibky. Smál se od ucha k uchu.
Toy Freddy taky mával, ale spíš si užíval to, že všichni mávají jemu. Snažil se o úsměv, ale spíš se šklebil a v jeho očích plála nenávist. Asi si nepřítomnost Oldů užíval.
Cože, proč?
Pitomec.
,,A teď se bavte! Zahrajete si na kytaru s Toy Bonniem, budete hrát hry s Toy Chicou, můžete se vydat do Kids Cove za Toy Foxy a nebo si zazpíváte se mnou!" řekl.
Děti se nahrnuly na pódium, braly kytaru Toy Bonniemu a tvořily frontu u Toy Freddyho. Vydali se i ke mě.
Tak jo, jak říkala Chica.
,,Ahoj děti, zahrajeme si hru." povídám.
,,Jupí!" zajásaly.
,,Tohle je Cupcake a vy se budete snažit mi ho vzít. Ale já ho nedám!"
Děti se smály a začaly po Cupovi chňapat. On jim uhýbal a pak jsem si ho dala za záda, ale oni mě obešly. Bylo mi jasné, že kdybych si ho dala nad hlavu, nedosáhly by na něj.
Ale to by pak nebyla zábava.

Pohled Mangle (Ano už Mangle)
Toy Freddy skončil se svým proslovem a já venku zaslechla spoustu dětí.
Zdálo se mi, nebo se přibližovaly?
Zpanikařila jsem.
Co mám dělat? Co mám sakra dělat?
,,Děti si tu můžou hrát s hračkami a ty uvedeš aktivitu Postav si svého animatronika."
Rozhlížela jsem se po místnosti, odkud ten hlas přichází.
Čte mi to myšlenky?
V koutě za krabicemi hraček byla nějaká postava. Byla černá a hubená a měla široký úsměv. Ve stínu ale byla špatně vidět.
,,Kdo kruci jseš?" zeptala jsem se.
Postava šla směrem ke mě a já shrnula. Byla mnohem hubenější, než se zdála.
A ještě aby ne.
Byl to jenom endoskeleton. Něco jako kostra ze železa, na hlavě měl jen oči a pusu. Černou barvu dělal jen ten stín, leskla se kovově stříbrně.
,,Jsem Jessie a ty?"
,,Toy Foxy."
Podala mi endoskeletoní ruku, já jí s úsměvem přijala.
,,Víš, jsem tu nová." řekla jsem.
,,To já taky, ale vím, co mám dělat." Jessie vzala bednu se spoustou částí kostýmů. ,,Jenom to uvedeš, děti pak ze mě postaví animatronika a ty si s nimi půjdeš hrát s hračkami."
,,Snad chápu, díky!"
,,Nemáš zač."
Odhrnula se záclona A dovnitř se nahrnuly děti. Vřískaly a rozhazovaly hračky z krabic.
,,Klid!" zakřičela jsem a zabouchala na krabici s kostýmy. Trochu se uklidnily.
,,Já jsem Toy Foxy a vítám vás v Kids Cove!"
Totálně jsem si to vymýšlela. Ale děti naslouchaly.
,,Tohle je Jessie a ona... em... se rozbila."
Zaslechla jsem uchechtnutí. Ty děti mi přestávaly být sympatické. Ale byly roztomilé.
,,A tak jsem si říkala, jestli mi jí pomůžete opravit. Můžete jí postavit jak chcete."
Abych jim ukázala jak, vytáhla jsem z krabice s kostýmy nějaký modrý kus a připla jí ho na ruku.
Děti zajásaly a nahrnuly se k Jessie a já mezitím odešla dozadu.
Něco mě ale zatahalo za ocas.
Otočila jsem se.
,,Co buďeš dějat ti Toi Foxy?" zeptalo se mě nějaké dítě.
,,No, já si s vámi budu hrát. Je tu spousta hraček, stavebnice, plyšáci... A nebo můžete hrát se mnou nějaké hry."
Všechny děti kolem mě byly pro hry. K mému překvapení než jsem stihla něco namítnout, dohodly se na tom, že jsem vlkodlak, kterého musí porazit. Někteří do mě bouchaly, většinou po mě ale lezly, běhaly kolem mě a tahaly mě za ocas. Měla jsem co dělat, abych nespadla.
Ale byla to sranda a všichni to tak brali.
Ale pak se to všechno změnilo.