FNAF♥️Tajemství

14: To už je moc

Pohled Freddyho
Oni nezírali na mě.

U nohou mi ležela obří krabice z kartónu. Byla v ní díra od mojí nohy, ale po celé její délce se rýsovala další ohromná díra.
To nevím, jak jsem udělal.
To ale nebylo to nejdivnejší. Tu díru udělal pád čehosi, co teď leželo na zemi kus od mojí nohy.
Bylo to tělo.
Tělo animatronika.
,,Co to... Kdo to..." Chica nevěděla co říct.
Bonnie si nebyl jistý, jestli udělat krok vpřed nebo vzad. Zvědavost proti strachu.
Foxymu spadla pusa až na zem, kdyby měl za endoskeletoními zuby další zuby, byly by vidět taky. (wat 😂)
Sám jsem byl v šoku.
Animatronik měl žlutý, poškrábaný kostým, ale ne víc, než my. Obličej měl v podlaze a na jedné straně mu chybělo ucho, takže nebylo vidět co je za zvíře.
Dost opatrně jsem ho otočil.
Byl to medvěd. Vypadal dost jako já. Jen místo očí měl jen temné díry.
(To už vám vyspoileroval obrázek 😂)
Vypadal děsivě.
,,Je vypnutý?" zeptala se Chica opatrně.
Otočil jsem ho zpět a otevřel mu záda. Tenhle model měl očividně páčku na zapínání. Otočil jsem s ní, ale nic se nestalo.
,,Možná rozbitý."
Nevypadal, že by se mohl probrat.
,,Tady součástky na opravu nenajdeš Freddy." poznamenal Bonnie. ,,Asi bychom to měli nechat být. Stejně se mi to moc nezdá."
Asi měl pravdu.
Ale bylo by fajn mít dvojníka. Někoho, kdo je docela stejný jako vy. Hrál by s vámi show, šel by s vámi na hlídače, smál by se spolu s vámi.
Jen měl žlutou barvu.
Golden Freddy.
,,Freddy, žiješ?" zeptal se Bonnie. ,,Jen že na tebe mluvím."
Pořád jsem mu neodpovídal.
,,Hej, mluví na tebe!" zakřičela Chica.
,,Jen jsem říkal, ať to necháš být. Vážně. Nemysli na to." poznamenal ještě.
,,Já ho opravím." zabručel jsem.
,,Cože? O ne ne ne ne." Chica vtrěla hlavou a skoro jí přitom upadla. ,,Freddy, vůbec nevíme kdo to je, může být nebezpečný."
,,Nebezpečný? Je to animatronik! Je to náš bratr!" teď mě naštvali.
,,Stejně, nevíš co je zač, třeba ani fungovat nebude..."
,,Bude. Já ho opravím! Nějaké součástky tu určitě budou, krabic je tu dost!"
,,Freddy to nikdy nenajdeš. To ti nedovolíme!"
Tak a teď jsem toho měl akorát tak dost.
,,PROČ ODMÍTÁTE? V TĚCHTO TĚŽKÝCH ČASECH BY SE NÁM HODIL NOVÝ PŘÍTEL A VY TU ŠANCI ZAHODÍTE?!"
Rozkřičel jsem se.
Už byli ticho.
Třeba už pochopili.
Ale stejně, to jak na mě Chica zírala, Bonnie si ťukal na čelo... I jejich pohledy mě vytáčely.
Byl jsem naštvaný a potřeboval jsem se uklidnit. Vší silou jsem nakopl dveře.
A ty se se skřípotem otevřely...

Pohled Toy Bonnieho
Toy Chica mizela ve tmě. Toy Freddy jí chtěl ještě chytit, ale bylo pozdě. Její rychlé kroky se vzdalovaly.
Snažil jsem se tvářit že je mi to jedno.
Ale hned co se kroky vzdálily, vzal jsem toho šmejda pod krkem.
,,Co si jako myslíš že děláš ty tlustoprde?" zakřičel jsem.
Bylo zcela jasné, že za to mohl on. Toy Chica ho nemá ráda.
,,Hele klídek Toy Bone, jen žárlíš že miluje mě." řekl úplně nevinně.
,,Tak to teda ne!"
Kdo by ho miloval?
,,Dobře, nechme to být..." zamumlal rychle, vytrhl se mi a utekl za Toy Chicou.
Ugh!
Běžel jsem za ním. To mu nedaruju!
Toy Chicu miluju. Jak jsem tehdy řekl a měl jsem i druhou šanci, ale já pitomec řekl ,,Promyslím to" a odešel! Je to opětovaná láska, obě strany to ví ale kvůli mojí blbosti nejsme spolu.
To se změní. Už jsem jí to několikrát chtěl říct, ale ten tlustej medvěd se kolem ní pořád motá.
Ale teď ho hlavně musím chytit!

Pohled Toy Chicy
Chvilku jsem se motala temnými chodbami a konečně jsem dorazila do části, kde to znám. Uf!
Chtěla jsem se vydat do kuchyně a sníst mojí milovanou pizzu, ale z chodby přede mnou se vynořil Toy Freddy. A šel přímo proti mě.
,,Co ještě chceš?" zakřičela jsem skoro až hystericky. Byla jsem připravená se bránit. Ale proti silnému zavalitému medvědovi jsem neměla moc šanci.
,,Jsme si souzeni Toy Chico!"
Už by mě byl dostal, ale z chodby na něj vyskočil Toy Bonnie a shodil ho na zem. Začali se prát.
Každý obvod v mém těle chtěl utéct, ale já tu nemohla Toy Bonnieho nechat, když mi takhle pomáhá.
Toy Freddy ho shodil a narovnal se, Toy Bonnie se rychle vzpamatoval a skočil mu na záda. Loktem mu zakryl oči a druhou rukou ho mlátil do hlavy.
Toy Freddy sebou začal divoce zmítat, mlátil pěstmi na všechny strany, ale Toy Bon se stíhal vyhýbat.
Něco mi říkalo, ať koukám utéct, že už si poradí. Ale já blbec zůstala.
Toy Freddyho pěst mi přistála na obličeji. Ozvalo se křupnutí a po bradě mi začaly téct proudy černého oleje.
Ne, to nemůže být...
Zakřičela jsem.
Překvapeně se na mě podívali. Toy Freddyho ruce zůstaly ve vzduchu, Toy Bonnie mu stále visel za krkem a jeho pěst znehybněla uprostřed úderu.
Zírali na mě, jak si zakrývám obličej a v mé druhé ruce něco leží.
Můj zobák.
,,Ježiši to jsem udělal já?" zakřičel Toy Freddy vyděšeně. Setřásl Toy Bonnieho ze zad a rozběhl se ke mě. Chtěl mi odendat ruku z obličeje, ale udělala jsem to sama.
A můj loket těžce přistál na jeho obličeji.
Ta rána ho skoro odmrštila, já se zvedla a běžela do kuchyně.

Kuchyně. Konečně.
Podívala jsem se na sebe do vyleštěné plechové pece a opatrně si odendala ruku z obličeje. Byla jsem připravená na šok.
Místo mého zobáku tu teď byla temná díra a moje endoskeletoní zuby.
Toy Freddy mi ulomil zobák...
Z kuchyňské linky jsem vzala celý sloupec ubrousků a utřela všechen olej. Aspoň ten už netekl.
,,Toy Chico!" ozvalo se z chodby. Přibližovaly se rychlé kroky.
,,Nechte mě bejt!" zakřičela jsem. Lekla jsem se, protože můj hlas zněl kovově.
,,Já se omlouvám! Chci ti pomoct!"
Vylezla jsem z kuchyně a schválně jsem už nedržela ruku před obličejem, aby pořádně viděl, co způsobil.
Toy Freddy se lekl a za běhu skoro spadl. S vyvalenýma očima a otevřenou pusou se zastavil. Aspoň trochu jsem se pobavila nad jeho reakcí.
Toy Freddy se podíval do země.
,,Já se vážně omlouvám já fakt..."
,,Tak vidíš cos udělal!" volal Toy Bonnie, který právě doběhl. Pak se na mě podíval, zarazil se a rychle sklopil pohled.
,,Za to můžete oba dva! Kdyby jste se nechovali jako debilové..."
Sledovala jsem, jak sebou cukli, když zaslechli můj hlas.
Zírali do země.
Pak Toy Freddy nenápadně zvedl pohled a zarazil se. Strčil do Toy Bona, který se při pohledu ke mě taky zarazil.
Vím, že s ulomeným zobákem jsem nevypadala obzvlášť krásně, ale před chvilkou mě viděli tak proč se znova lekli?
,,Ale ne..." zašeptal Toy Freddy a mě napadlo se otočit. Pro jistotu jsem si znovu zakryla tvář.
A spatřila jsem to.
Ve tmě blikalo jedno bílé oko. Vedle něj další, avšak nepatřilo stejné osobě. Zpoza nich se vynořil další pár očí a za ním další, který svítil slaběji.
Mlčky jsme na ně zírali a oni na nás.
Ze tmy vyšel...
Cože, Freddy?
Jedno jeho oko bylo mimo provoz a celý jeho kostým byl značně poškrábaný. Ale byl to on. Zle se usmíval.
,,Tak se zase setkáváme." řekl. Jeho hlas zněl jako rozbitá televize. ,,Přátelé."
To poslední slovo řekl s jasnou ironií.
Toy Freddy nebyl schopen slova.
Ze tmy za Freddym vyšel Bonnie bez obličeje a bez ruky a Chica, která měla skoro ulomenou hlavu a místo rukou dráty. Oba byli poškrábaní a zaprášení.
Vypadali fakt děsivě a já měla pocit, že by jim nedělalo problém nám ublížit.
Tiskla jsem se do dveří do kuchyně a oni si mě nevšimli, sledovali hlavně Toy Freddyho a Toy Bonnieho. Ti překvapeně couvali.
Ze tmy za nimi se najednou vynořil Foxy, neměl ruku a pásku přes oko, takže bylo vidět, jak je rozbité. Po celém kostýmu měl díry a škrábance.
Strašně jsem je chtěla znova vidět, ale ne v tomhle stavu!
Byli jako šílení. Cenili zuby a v jejich černých očích zářily bílé tečky.
Co se to s vámi stalo? Co vám to udělali?
Tohle nemohli být oni!
Kde se tu vůbec berou? Jak se dostali z Parts and Service, když já je nepustila?
,,Už nám nebudete krást naší slávu. Už nás nebudete nahrazovat." Freddy se zle zasmál, nebo spíš vydal kovový zvuk podobný smíchu.
Náhle však zazvonilo na 6;00 a všichni jsme padli k zemi.

Snad se tahle kapitolka líbila, snažím se udělat to zajímavější 😁
Jinak psaní mě teď hrozně baví a už jsem si toho pár předepsala, přemýšlím o pravidelném vydávání ♥️