FNAF♥️Tajemství

9: Ve tmě

Pohled Chicy
Nikdy jsem to tu neviděla.
Vlastně pořád nevidím, je tu tma jako v pytli.
Ale jsem si jistá, že jsem tu nikdy nebyla.
Co je to sakra za místo?
,,Foxy? Bonnie? Freddy? Kdokoliv?" zavolala jsem. Sama jsem se lekla svého hlasu. Byl víc robotický než obvykle. Jako kdybych mluvila z rádia do kovové roury.
Musela jsem mít poškozený článek řeči.
To nebylo jediné, co jsem měla poškozené. Vůbec jsem necítila ruce a kolem zobáku jsem měla divný pocit.
Vysvětlí mi někdo co se tu děje?
Noční vidění mi také selhalo, takže může trvat půl hodiny než se načte.
Pode mnou byl studený beton.
To jsem cítila, i když se mi něco stalo z rukama.
Pomaličku mi začal nabíhat night vision a já rozeznala pár obrysů.
Bylo to horší, než jsem čekala.
Já totiž neměla ruce. Jen chomáče drátů.
Co to sakra...
,,Haló?" ozvalo se odněkud. Znělo to ještě hůř než já, takže jsem nerozeznala o koho jde.
,,Kdo je to?" řekla jsem. ,,Tady Chica."
,,Ještě že tu jsi Chico. Děje se tu něco fakt divného já..."
,,Bonnie?" zeptala jsem se opatrně. Rozeznala jsem trošku obrys s velkýma ušima.
,,Ano jsem to já."
Postava se ke mě přibližovala, ale já měla pořád větší pochybnosti. Šel jako zombie, div nepadal na všechny strany. Už jsem trochu rozeznala jeho oči a nebyly to ty hnědočervené. Jen dvě bílé tečky, které byly sotva vidět. Navíc neměl jednu ruku. Celou paži od ramene.
,,Bonnie?" vykoktala jsem nejistě.
Tohle nebyl on. Nebo ano?
Moje oči se ve tmě už docela zotavily a přiblížil se ke mně.
Byl to Bonnie.
Ale co to...
Ke všemu chyběla větší část jeho obličeje, jen vzadu mezi dráty blikala malá světýlka.
,,Chico, co se ti to stalo? Vypadáš jak když ti někdo zkusil urvat hlavu."
Teprve teď jsem si uvědomila, co je to za divný pocit kolem mé hlavy. Horní půlku hlavy jsem měla vytaženou nahoru, držela jen na spoustě drátů. Byly vidět moje endoskeletoní zuby.
,,Já vůbec nevím Bonnie. Co se tu děje?" vážně jsem zněla jako Google překladač v rozbité televizi.
,,Asi to má co dělat s událostmi na show."
,,Hm. Na tom něco bude."
,,Neviděla jsi Freddyho a Foxyho?"
,,Ne."

Pohled Freddyho
Ztrácím orientaci. Nefunguje mi night vision a nevidím na jedno oko.
Proč se vůbec namáhám v téhle tmě chodit?
Nějakým způsobem se mi podařilo rozeznat něčí obrys na zemi přede mnou.
Foxy?
Byl to on. Kostým měl celý potrhaný a chyběla páska přes jeho oko, takže bylo vidět.
Nečekaně.
,,Freddy, kde to jsme?" zeptal se značně poškozeným hlasem.
,,Vypadá to na nějaký sklad. Ale jaký, to nemám tušení."
No, můj hlas taky nebyl nějaký andělský..
,,Haló?" ozval se odněkud Google překladač.
,,Kdo to je?"
,,Tady Chica a Bonnie."
,,Tady Freddy a Foxy."
,,Uf, ještě že jste to vy. Vůbec nechápu kde jsme."
,,To mi povídejte."
Přišli až k nám. Chica měla skoro utrženou hlavu a Bonniemu chyběla ruka a kus ksichtu. A všichni čtyři jsme zněli jako hromada šrotu a Google překladač k tomu.
Za normálních okolností by se Bonnie začal gebit, ale neměl obličej.
Navíc nikomu do smíchu nebylo.
Rádi bychom věděli, kde jsme. Je to nějaký neznámý sklad, jenže kde?

Pohled Toy Chicy
Toy Bonnie na mě zůstal zírat. Nevěděl co říct. Jeho tváře byly snad červenější než obvykle a v jeho očích byl zvláštní lesk.
,,Toy Chico...." slyšela jsem, jak se mu zlomil hlas.
Pak mlčel. Napjatě jsem ho pozorovala, moje růžové tváře snad změnily barvu na červenou.
To musí být odplata za to, kdy jsem se takhle zachovala já.
Ale co řekne on?
,,Nechám si to projít hlavou Toy Chico." vypadlo z něj po chvilce, opět bez emocí.
S pohledem upřeným do země odešel.
Jeho kroky se vzdalovaly a nakonec utichly. Chodba se ponořila do ticha.
Opravdu jsem nevěděla, jak se mám cítit. Před chvílí říkal, že mě miluje a teď...
Chápu, asi jsem ho ranila. Ale já nechtěla....
Klesla jsem na kolena a sklopila pohled.
Počkat, tohle vážně připomíná to, co se stalo odpoledne v Kids Cove.
Role se obrátily.

Pohled Mangle
Pár úsporných světel už zhaslo a já tušila, že brzo bude tma.
Ale tady nahoře ve ventilaci bylo všechno úplně jiné. Tohle nové prostředí se mi zamlouvalo.
Občas kovovou rouru vystřídal ventil pokrytý mřížkou, bylo vidět dolů na chodbu. Někdy tu byly křižovatky a já se mohla pohybovat do všech místností aniž by mě někdo zahlédl.
Bavilo mě pozorovat Toy, kteří chodili po chodbě a neměli o mně ani tušení.
U zdi seděla Toy Chica a hlavu schovávala v dlaních. Vypadala sklíčeně. Strašně ráda bych jí pomohla, ale ne tady na chodbě. Ještě před chvilkou jsem zahlédla tupce Toy Freddyho a Toy Bonnieho, ty vážně nechci aby mě viděli.
Vydala jsem se dál a bloudila po pizzerii v potrubí. Letěla jsem skoro bleskovou rychlostí neznámo kam, mřížkami jsem sledovala místa, kde jsem nikdy předtím nebyla.
,,Proč se nezastavíš?"
Toho hlasu jsem se lekla, protože se ozval těsně vedle mé hlavy. Strnula jsem a neodvážila se pohnout.
Bylo úplné ticho. Nikdo se už neozval, ale já cítila něčí přítomnost.
Přemohla mě zvědavost a já se koutkem oka podívala vedle sebe, na kovové stěně ventilace jsem zahlédla tmavou siluetu. Vypadala jako zajíc, který neměl větší část jednoho ucha. Hleděl na mě šedýma očima, nevím ale, jestli naštvaně nebo nějak jinak.
Kdo to je? Bonnie?
Asi mám halucinace.
Protože to žádný zajíc nebyl.
,,Jessie, já jsem se tě tak lekla." Odvážila jsem se vydechnout. ,,Tohle mi nedělej."
,,Pořád jsi mi neodpověděla." zpražila mě Jessie pohledem. ,,Proč utíkáš pořád dál?"
,,Ani nevím Jessie." lepší odpověď mě nenapadla. Vlastně ani nevím, kam to pořád utíkám. Vím že nějaký důvod to má. Ale jaký?