FNAF♥️Tajemství

25: Teď jedeme bez něj

Pohled Chicy
Sedím v noclehárně s Bonniem a Foxym. Nikdo nemluví, jen mlčky sedíme. Goldy utekl kdo ví kam a Freddy je asi pořád v kuchyni.
To sakra přehnal. Už jsem si tak nějak zvykla, že je Freddy pořád mrzutý, ale ty jeho záchvaty vzteku předtím neměl tak často.
Můžou za to Toy?
Mám takový pocit, že Goldy zalezl někam do díry a už ho nikdy neuvidíme. Snad je to jen pocit.
,,To je pitomec." ozval se Bonnie po chvíli.
,,To jo." na to Foxy. ,,Už známe ty jeho nálady, ale tohle je prostě moc."
,,Myslíte, že je pořád v kuchyni?" napadlo mě.
,,Asi."
,,Škoda, chtěla jsem si jít pro pizzu."
Chvíli bylo zase ticho.
,,Pojďte změnit téma." přemýšlela jsem. ,,Co si takhle něco zahrát?"
,,Zní to fajn." povídá Foxy. ,,Třeba flašku? Nebo schovku? I když to je ve třech asi blbý...."
,,Já bych rád šel do Parts and Service." napadlo Bonnieho. ,,Aspoň před ten sklad, tam, jak vždycky sestrojujeme blbiny ze součástek."
,,To by bylo super."
,,Pamatujete, jak jsme tuhle sestrojili ty miniroboty a nechali je bojovat v aréně?"
,,Jo, to byla fakt zábava."
,,Kdo ví kde skončili, asi někde v těch desítkách krabic všude po pizzerii."
,,Nebo jak Bonnie stvořil ten lžícátor nebo co to sakra bylo. Freddy si s tím skoro vypíchl oko."
,,To jsem skoro chcípla smíchy."
,,Tak nechcete něco podobného postavit znovu?"
,,Tak jo!"
,,Akorát pozor na Freddyho. Úplně nestojím o to ho znovu potkat."
,,Oukej."
Vyšli jsme ven z noclehárny a moc jsme se těšili. Už dlouho jsme takhle nic nepodnikali, obzvlášť teď, když nám to nemohl zkazit mrzutý Freddy. To už taky párkrát udělal.
Po chvíli cesty chodbou jsme dorazili k Parts and Service. Před dveřmi do skladu byla hromada součástek a všeho možného, něco bylo i na dlouhém stole podél okna z vedlejší chodby.
Bonnie se rozběhl k rozsypaným dílům a nadšeně vybíral ty, které by se mu mohly hodit. Foxy šel za ním a já šla zatím ke stolu, kde jsem z kusů krabic a dřevěných beden sestavila arénu. Nezapomněla jsem přidat překážky, cesty a mosty, aby byl souboj zajímavější.
Když jsem došla k nim, Foxy se hrabal v menší hromádce nasbíraných věcí a Bonnie už něco kutil. Jeho výtvor měl být možná zmenšený králičí animatronik, ale zatím to byla jen lehce zdeformovaná králičí hlava s vyvalenýma očima.
Hrábla jsem do hromady kovu, kartónu, kusů provázků i plastů, kostýmů a kdo ví čeho ještě a z toho, co jsem vzala, jsem zkusila vybrat něco, co bych mohla použít. A když jsem našla pružinu, žlutou izolepu a kus červeného plastu ve tvaru trojúhelníku, dostala jsem geniální nápad.

Pohled Foxyho
Už nějakou chvíli montujeme naše mini gladiátory a sem tam prohodíme pár slov. Takhle se to zdá jako nuda, ale já si to neskutečně užívám. A věřím, že Bonnie a Chica taky. Nemůžu se dočkat, až dojde na arénu. To bude teprve sranda.
Můj výtvor zatím vypadá jako podivný dinosaurus. Sice má každou nohu jinou, protože jsem prostě nemohl najít stejné součástky, ale vydrží stát, aniž by se převážil.
Teda, chvilku.
Je to příjemná změna oproti běžnému programu, kdy se jenom nudíme. Možná je to tím, že tu není Freddy. Nebo za celou dobu, co tu jsme, po cestě neprošel ani jediný Toy.
Určitě na nás něco chystají. Ale my se nedáme a oplatíme jim to.
Stejně na ní nedokážu přestat myslet. Pohledem pořád těkám ke skladu. Co když je Mangle právě teď v Dream Cove?
I ta žárovka, kterou jsem teď našel a zkusil jí zapojit do dinosaura, ve kterém už byla i baterie, tak i když poblikávala tak...
Ta jantarově žlutá barva, úplně jako její oči...
Sakra, nad čím to přemýšlím? To jsem se do Mangle zamiloval po pár tak krátkých setkáních? Tohle teda obnáší láska? Co se to se mnou děje? Tohle nejsem já, Foxy je pirát, který je zábavný a nic ho neskolí. To je ten animatronik, kterého mají děti tolik rády. A teď tohle?
Navíc jsem robot, vůbec nemám cítit lásku....
Dost, spíš bych měl dokončit tu dinosauří věc co stavím. Pokryl jsem to červenými kusy kostýmu, protože jsem taky červený.
A tu bílou tam nešlo nedát.

Pohled Chicy
Wou!
Tak právě jsme dohráli. Takovou legraci jsem dlouho nezažila!
A kdo vyhrál? Samozřejmě já!
Byl to tak primitivní nápad, že nechápu, proč jsem na to nepřišla dřív. Pouze dva trojúhelníky z červeného plastu, které byly na jednom konci slepené žlutou lepenkou a mezi nimi byla pružina a něco málo obvodů. I s designem jsem si vyhrála, kusy kartónu posloužily jako žampióny, provázky jako sýr a různé barevné kousky všeho možného jako olivy a další přísady.
Ano přesně tak, STVOŘILA JSEM PIZZU!
Co taky jiného.
Úplně rozmašírovala Bonnieho hlavu, ano, nakonec zůstal jen u hlavy, protože tělo mu prostě nešlo. Vykulené oči se ani nesnažil opravit, na hlavu pouze přidělal nohy, aby se mohla pohybovat a celé to pokryl světle modro fialovým kostýmem. Vypadalo to celkem komicky.
Nechci nijak shazovat Bonnieho, náhodou to s obvody umí nejlíp z nás. Je to takový náš technik.
Ale já měla prostě lepší nápad. Moje pizza vyskočila, udělala dvě salta a bum! Rozsekla mu hlavu.
To zní docela morbidně. Vlastně i docela je, jsou to roboti stejně jako my.
Foxyho tyranosaurus si vedl líp, ulomil kus mojí milované pizzy. Ale nestačilo to. Já mu zlomila 2 nohy. Tedy jeho robotovi.
Jsem prostě nejlepší.
Chvíli jsme si povídali a smáli se, ale potom se ozvaly kroky na chodbě. Doufala jsem, že je to Goldy nebo aspoň Freddy, ale skrz okno jsem zahlédla Toy Freddyho a Toy Bonnieho.
Sakra!
Kdyby viděli naše robůtky, zcela jistě by je zničili.
Ale já nebyla jediná, kdo si to uvědomil. Bonnie shrábl arénu ze stolu a já sledovala, jak se hroutí mezi součástky. Svého už tak poničeného robota hodil mezi ně. S tím už stejně nic nenadělá. Foxy zatím schovával svého dinosaura pod kartón a já bych taky měla něco vymyslet. Hrabala jsem v hromadě a hledala něco, do čeho by se dala moje pizza schovat. Kusy kartónu byly moc malé a nic jiného k dispozici nebylo. Kroky se přibližovaly.
Pak jsem to našla. Papír. Bylo na něm něco modře vytištěné, ale toho jsem si nevšímala. Kroky už byly skoro tady.
A pak Toy Freddy a Toy Bonnie proběhli kolem skla. Cože? Museli si nás všimnout!
Taky že všimli, ale pak jsem zaslechla někoho volat ,,Za 10 minut je show!"
Aha.
Takže jsme to dělali zbytečně? Zbytečně jsme to zničili?
No, aspoň je tu klid. Nemám náladu se s nimi hádat.
Pohlédla jsem na ten papír, do kterého jsem zabalila pizzu. Vypadal jako normální tmavě modrý papír, ale pak jsem si všimla čar na něm.
Byl to blueprint. Blueprint s plány nějakého animatronika. Ale ten animatronik nebyl nikdo z nás.

Jsem živá a konečně jsem napsala další kapitolu 😅 Tak snad byla aspoň trochu zajímavá.