FNAF♥️Tajemství

12: Springtrap

Pohled Mangle
Chodba vedla dlouho dolů, pak vyústila do jakési místnosti. Něco málo už jsem viděla, blikala tu stará žárovka.
Tak hlavně že se obtěžují osvětlit takovou díru, kam se nikdy nikdo nedostane.
Vypadala jako sklad, ale všechny stěny i nízký strop byly z plechu jako ventilace. Všude se válelo harampádí, krabice, deky i kovové součástky.
Třeba to není tak odlehlé. Třeba je tu jiný vchod.
Dívala jsem se podél stěn, ale na další vchod jsem nenarazila. Ani na stropě nebo na zemi.
Sedla jsem si, jestli tomu tak můžu říkat se svým rozbitým tělem.
Je tu klid. Trochu si odpočinu.
Náhle jsem zaslechla nějaký šramot.
,,Kdo je to?" zeptala jsem se, ale bez odpovědi.
Už se nic neozývalo, ale já cítila něčí přítomnost. Bylo to nepříjemné vědět, že je tu s vámi někdo tajemný.
,,Foxy?" zkusila jsem to, i když jsem si byla téměř jistá, že on to nebude.
Já ho tak toužím zase vidět! Všechny Oldy ale hlavně jeho!
Já ho
Miluju...
Dost zamyšlení a litování.
Pomalu jsem se vydala k rohu, kde bylo nejvíc krabic a největší přítmí. Jedno ze dvou míst, kam se mohl schovat.
A něco jsem tam skutečně spatřila.
Nějaké tělo.
Bylo v největší tmě, nerozeznala jsem barvu ani o jaké zvíře jde.
Náhle slabý šedý záblesk a byl pryč.

Pohled Toy Chicy
Otevřela jsem dveře.
Parts and Service nebyl jako ostatní sklady, když jsem vešla vlastně to sklad ani nebyl.
Nevím, jestli se to dá vůbec nazvat místností. Ve zdi, která ho oddělovala od další chodby přímo naproti mě bylo velké okno, které zabralo skoro celou zeď. Zbytek zabraly dveře. Tedy díra ve zdi ve tvaru dveří bez dveří.
Chápete?
Vešla jsem do téhle divné místnosti.
U stěn i okna byly nějaké stolečky ze dřeva a krabice, všechno bylo pokryté hromadou součástek.
Byly tu i drobné stroje. Někdo tu něco sestrojoval. Buď personál, nebo Oldi.
Oldi.
Při té myšlence jsem se rozhlédla a všimla si stěny, která byla zastavená krabicemi a skoro nebyla vidět.
Přišla jsem k ní a krabice jsem jednu po druhé odendavala a stavěla za sebe nebo někam, kam se vešly.
Byla to dřina, ale za chvíli žádné nezbyly.
A přede mnou se rýsovaly dveře.
Tajný vchod!
Když jsem vzala za kliku, bylo zamčeno.
Chtěla jsem se na to vykašlat, ale zaslechla jsem nějaké hlasy. Tlumené, hodně poškozené, směrem od dveří.
,,Dveře! Jsou tu dveře!"
,,Je to zamčený."
,,To jsem si všiml Chico!"
,,To neotevřeš Freddy."
,,Sklapni Bonnie a radši mi pomoz. Kde je Foxy?"
Nemůžu tomu uvěřit! To jsou oni!
,,Chico? Foxy? Jste tam? Tady Toy Chica! Dostanu vás ven!" zakřičela jsem a bušila přitom na dveře.
Však bez odezvy.
Co je to za dveře? Zevnitř ven je slyšet a zvenku dovnitř ne? Nebylo by to inteligentnější opačně?
To je fuk.
,,Slyšíte mě?" zkusila jsem znovu.
Právě mi došlo, že tu mlátím a křičím asi dost nahlas, když jsem zaslechla kroky.
Ajaj, co když je to Toy Freddy?
Přes obří okno by mě okamžitě viděl a přes dveře, ve kterých nejsou dveře by mu nedělalo problém se dostat.
A hned by věděl, že jsem s Oldy. Kdo ví, co by mi udělal.
Otevřela jsem dveře, kterými jsem před chvílí přišla a utíkala chodbou.
Parts and Service se vzdalovalo a já pocítila úlevu, v zápětí jsem však do někoho vrazila.

Pohled Mangle
Ta věc se mihla podél stěny a zmizela v rohu, kde sice nebylo tolik krabic ale  zato mnohem větší tma.
A ano, taky jsem si myslela že to horší nebude.
,,Nechci ti ublížit!" povídám. Přiblížila jsem se k tomu rohu a zvedla všechny čtyři ruce, abych dokázala že nemám zbraň.
To, že bych svým rozmotaným endoskeletem snadno všechny uškrtila se nepočítá.
,,Nemůžeš se schovávat navždy."
,,A ty tu zase nemůžeš čekat navždy."
To bylo poprvé, co ta věc promluvila. Hlas měla poškozený, ale také celkem vystrašený.
,,Kdo jsi?" zeptala jsem se. Sama jsem byla celkem vystrašená. ,,Opakuji, neublížím ti."
,,Kdo jsi ty?" otázalo se to.
,,Já jsem Ma... tedy Toy Foxy. A nebo to je jedno, Mangle."
Byl ticho.
,,Jsem..." Odmlka. ,,Spring... Trap."
,,Neboj se mě, pojď na světlo." řekla jsem. ,,Springu."
Poslechl mě. Nepřišel sice úplně na světlo, ale byl líp vidět.
Byl to králičí animatronik. Celý kostým měl značně poškozený, nejnápadnější bylo chybějící ucho a jizva přes oko. Jeho zeleno černá barva byla možná kdysi žlutou, v jeho šedých očích možná kdysi zářily jiskřičky štěstí.
,,Proboha co se ti stalo?"
,,Dlouhé roky strávené o samotě tady dole si hold vybraly svou daň."
,,Jak dlouho jsi tu?"
,,Sám nevím, dlouho."
,,A to jsi tu celou tu dobu sám?"
,,Až na vzpomínky a hlasy v hlavě ano."
Bylo mi ho vážně líto. To si určitě nezasloužil. Je tak milý!
,,A tobě se stalo co? Taky nevypadáš nejlíp." řekl najednou. ,,Teda, bez urážky."
,,V pohodě." já na to. ,,Byla jsem atrakcí pro deti a oni mě zničily."
,,Aha, to je mi líto."
Chvíle ticha. Konečně někdo, s kým si můžu povídat.
,,A proč nevylezeš?" zajímalo mě.
,,Na to nejsem stavěný. Nevejdu se do té roury a i kdyby, nevyšplhám tam."
,,Aha, to je mi líto."
Vážně mi to líto bylo. Najdu způsob, jak mu pomoct.
,,A co je ta věc u tvé hlavy?" zeptal se po chvilce.
,,Jo tohle? To je jen Jessie."
Na tu jsem upřímně zapomněla. Asi by neměla vědět, že jsem tady. Kdy jí vůbec zapnou?
Odpovědí mi bylo vzdálené zvonění na 6;00.
,,Tebe nevypli?" otázal se Spring. ,,Jak to?"
,,Ani nevím." já na to. ,,Ale už budu muset jít. Ráda jsem tě poznala."
Věnovala jsem mu zářivý úsměv a zmizela v šachtě. Cestou jsem zahlédla, jak se na mě smutně podíval.
,,Však já se vrátím..." zašeptám ještě.

Tak Spring na scéně 😁
Jinak strašně děkuju za 70 votes ♥️