FNAF♥️Tajemství

17: Tohle se nepovedlo

Pohled Toy Chicy
Rodiče seděli u stolů a objednávali pizzu, děti běhaly všude kolem.
Bylo to jako včera.
,,Ahoj děti, vítám vás ve Freddy Faezbear's Pizzeria!" povídá Toy Freddy. Většina dětí už pozorně sledovala pódium.
Mávala jsem dětem a oni mi to oplácely, smály se a pokřikovaly.
Zahlédla jsem i těch pár jedinců ze včerejška, kteří o mě měli pochybnosti. Nevěřícně na mě zírali.
No co, nebudu se tím zabývat.
Toy Freddy začal zpívat a děti se k němu připojily. Nadšeně zpívaly písničky.
Ale Toy Bonnie nehrál.
Co se děje?
Překvapeně jsem na něj hleděla a viděla, že jeho kytaře chybí struna.
Co to?
Hleděl na mě stejně trapně a snažil se to upravit otáčením kolíků na kytaře.
Toy Freddy si ničeho nevšiml. Dál zpíval s dětmi, některé si toho však také všimly.
Stále sice zpívaly s Toy Freddym, čím dál víc jich však zíralo na Toy Bonnieho.
Ten se zasmál a zkusil hrát na kytaru, ale znělo to strašně falešně a praskla mu další struna.
,,Hej!" zapískal Cupcake a já pohlédla do publika.
Právě jsem si uvědomila, že spoustu dětí zírá taky na mě.
Sakra musím tancovat!
Ale to nebylo tak lehké tancovat na falešnou kytaru a hnusný zpěv tlustého medvěda.
Nějak jsem mávala rukama a hopsala, ale nebylo to ani trochu do rytmu.
,,Tati, to je nuda pojďme domů."
,,Ale broučku, sem ses vždycky chtěl podívat."
,,To jsem ale nevěděl, jaká je to nuda."
(,,Tak dost ty harante, zaplatil jsem za to tak přece nepůjdeme domů. Dej si pizzu aspoň!")
Musím upoutat jejich pozornost nějakým trikem.
Skočila jsem do vzduchu a zkusila se v letu otočit do salta, ale to se mi nepovedlo a s hlasitým břink jsem dopadla na zem.
Navzdory tomu, jak trapné to bylo, se děti začaly smát. Nebyl to však výsměch, ale pobavený smích. Postavila jsem se, jenže jsem zase uklouzla a spadla na hlavu.
Děti se smály čím dál víc. Znovu jsem se postavila, zase jsem uklouzla a hodila placáka na břicho, tentokrát už schválně.
Když Toy Bonnie viděl, co dělám, vzal rozbitou kytaru, které už zbývala jen jedna struna a přetáhl s ní zpívajícího Toy Freddyho po hlavě. Toy Freddy se na něj osopil a jednu mu vrazil, Toy Bon spadl na zadek a vydal přitom divný zvuk jako pískací hračka.
Skoro všechny dvěti v sále se smály. Rodiče a některé děti se sice dívali skrz prsty, ale větší část publika to bavilo.
Toy Freddy zakončil písničku a já viděla, jak se zarazil. Děti tleskaly, ale on jim nemával jako já a Toy Bon. Překvapeně zíral na text na mikrofonu. Asi našel něco, Co tam včera neviděl.
Rychle se však vzpamatoval a všichni tři jsme mávali dětem.
,,Tak," povídá Toy Freddy, když skončil. ,,Kdo tu má dnes narozeniny?"
Tohle si teda ze včerejška nepamatuju.
Děti přivedly dopředu malého kluka s tmavými vlasy, který se očividně dost styděl.
,,Přiveď ho na pódium!" zapískal Cupcake potichu.
Zvedla jsem se, sešla schůdky na pódium a vydala se ke klukovi, ten se mě asi bál.
,,Neboj se, pojď za námi!" řekla jsem vlídně.
Jeho modré oči se rozzářily a zářivě se usmál. Usmála jsem se na oplátku, ale všechny děti blízko mě začaly ječet.
,,Co je?"
Nechápala jsem, ale pak jsem si všimla svého zobáku ležícího na talíři s Cupcakem. Rychle jsem si ho nasadila, než si toho stihli všimnout ostatní.
Ale stejně už všichni kolem mě utekli, zůstal tu jen ten kluk a brečel.
,,Ne ne ne, já ti nic neudělám, vážně...."
Nedařilo se mi ho však utišit.
Cupcake slezl z talíře a skočil klukovi na ruku. Ten se na něj podíval uslzenýma očima.
,,Neboj se. Chceš mít přeci krásné narozeniny."
Cupcake roztomile pískal a kluk se uklidnil, maličký dortík se asi právě stal jeho oblíbeným animatronikem.
Ale ne na dlouho, Cupa shodil kus Toy Bonnieho kytary.
Toy Bon a Toy Freddy se prali na pódiu, Toy Freddy se právě bránil stojanem na mikrofon a Toy Bonnie ho mlátil kytarou, ze které lítaly její části. Děti to se smíchem sledovaly, natáčely to na své mobily a bavily se, ale Cupcake spadl na zem a ten kluk znovu začal brečet.
,,Notak klídek..." zkusila jsem ho uklidnit, ale to se mi nepovedlo.
Přiběhla žena, asi jeho rodič a odvedla ho pryč.
Odešla jsem ke Kids Cove ve snaze, že tu bude Mangle. I když nevím, v co jsem doufala.
Cestou mi skoro podrazily nohy děti, které se běžely podívat na bitku animatroniků. Už tam byly skoro všichni, někdo fandil Toy Freddymu a někdo Toy Bonniemu. Většinou však křičeli jen ,,Medvěd!" ,,Zajíc!"
A nebo prostě ,,Na něj!"
Jak jsem tak stála u barevného závěsu Kids Cove, přišli ke mě ti pochybní jedinci.
,,Ahoj, jsem..." nedořekla jsem.
,,Ty nejsi Chica the Chicken." řeklo jedno dítě.
,,Em... ne, já jsem Toy Chica." povídám zmateně. Co má za problém?
,,Kde je Chica the Chicken?"
,,To nevím."
,,Proč tu není?"
,,Víš, ona se rozbila. Brzy bude zpátky."
,,A proč tu jsi ty?"
Na to jsem sama neznala odpověď.
,,Já jsem... em... její zástupce."
,,Náhrada?"
,,Ne, zástupce."
Sakra děcka, To jsou dvě odlišná slova!
,,Proč jsi nahradila Chicu?"
,,Já jí nenahradila!"
,,Co si o sobě myslíš? Že jsi lepší než ona!?"
,,Ne, já za to nemůžu oukej?"
,,Nejsi tak dobrá jako ona!"
Zvyšovaly hlas. Šlo do tuhého.
,,Já nejsem její náhrada!"
,,Já chci zpátky Chicu!"
,,Přijde! Až jí opraví!"
,,Pak doufám, že ty odejdeš!"
,,..."
Tohle bylo hnusný.
Toy Freddy však oznámil blížící se konec show a řekl, že oslava bude pokračovat v party room číslo 1.
Vůbec nevím, že má pizzerie party room. Oldi nic neřekli.
Rodiče toho však měli dost a vedli děti pryč. Pár jich odmítalo zaplatit, ale většina prostě odešla. Do té party room nešel nikdo.

,,Nehýbej se."
,,To se ti lehko řekne nehýbej se!"
,,Chceš mít lepidlo po celým obličeji?"
,,Počkej, radši to udělám sama."
,,Ne, v klidu lež!"
Už mě to nebavilo. Bonniemu to trvalo moc dlouho.
,,Proč ti to tak trvá?" zeptala jsem se. ,,Nebaví mě tu ležet!"
,,Jen chci, ať to máš hezký." zamumlal. ,,A s jednou rukou to jde blbě."
,,Bude to aspoň držet?"
,,Více méně."
,,Jak jako více méně?" osopila jsem se na něj. ,,Hele, dneska jsem vyděsila dítě, protože mi ten zobák upadl. A to se nemůže stát znova."
,,Jo bude to držet." odsekl. ,,Hotovo."
,,No konečně."
Bonnie mi podal nějaký střep ze zrcadla, abych se mohla podívat jak vypadám. Kolem zobáku lepidlo vůbec nebylo, Bonnie to přilepil dobře.
,,Ještě si na to nesahej a zkus se tolik neusmívat, až to zaschne bude to oukej." poznamenal a zrcátko položil na stolek s nářadím.
,,Díky." řekla jsem.
Bylo to zvláštní. Ležela jsem na krabici a Bonnie se skláněl nade mnou, hleděla jsem do jeho hnědo červených očí. S ním jsem byla klidná, s Toy Bonem jsem byla vždycky strašně nervózní. Moje růžové tváře musely být rudé. V Bonnieho očích byl zvláštní lesk.

Jestli je tam tý romantiky moc, u mě to asi jiný nebude 😁
Kdyžtak můžete říct, můžu se pokusit to omezit. Shipy tu mají roli, ale zase to nesmím přehánět.
Ráda už bych se dostala k hlavní zápletce, možná to teď bude trochu rychlejší
Jinak strašně si vážím vaší podpory ♥️