Středozemě v nebezpečí - část 4. - Král Edorasu

6. kapitola

Emcee

Hlídka probíhala klidně, sledoval jsem přírodu a kopce okolo nás. Občas se na nich něco hnulo. Mé oči nedokázaly rozpoznat, co to přesně bylo, napůl jsem doufal a napůl věděl, že se jednalo o zvěř. 

Po pár hodinách jsem vyrazil pro Elwing na to vysněné suché místečko. Když jsem dorazil, byla vzhůru. Vypadala vystrašeně, litoval jsem, že jsem ji přišel požádat o střídání. 

Brona jsem od ní držel dál, zdálo se mi, že cítí přítomnost kamene. 

"Je všechno v pořádku?" zeptal jsem se opatrně.

Elwing

Chvíli jsem ještě přemýšlela, kde to vlastně jsem, zda pořád nespím. 

Podívala jsem se na trpaslíka, již poměrně klidná. 

"Já... asi ano, byl to jen sen." 

Zdálo se, že neví, co by mi měl říct. 

"Vystřídám tě na hlídce. Snad budeš mít lepší spánek než já," řekla jsem. 

Pak jsem se zvedla, stiskla mu ruku s přáním dobré noci a vyrazila do tmy.

Emcee

Nechtělo se mi ji nechávat teď samotnou na hlídce, ale na druhou stranu, možná právě to si přála. 

Navíc by nám tam mohl dělat neplechu Bron, štvalo mě, jaké má problémy, ale chápal jsem, že za to nemohl. Na těch kamenech je něco, čemu nerozumíme. 

Se silmarily na mysli jsem usnul.

Elwing

Sešla jsem níž do tábořiště, kde ležel Liam, schovaný mezi nízkými větvemi. Již dříve toho dne jsem si zvolila své pozorovací místo - vysoký buk, jediný mezi jehličnany. Zkontrolovala jsem, že mé dýky drží na místě, než jsem vyšplhala do koruny. Usadila jsem se poměrně vysoko tak, aby mě náhodný pohled zezdola nezahlédl. Můj rozhled byl ovšem široký. 

"Tak jdeme na to," řekla jsem do ticha. 

Dlouho se nic nedělo. Vše bylo klidné, jednoduše normální noc. Zhruba v poslední hodině mé hlídky mě zabolela hlava. Jen krátce. Po chvíli znovu a znovu, odstupy se začaly zmenšovat. Mág se zřejmě dostal přes vodní clonu, jež ho tlumila ve dne. Nu dobrá, s tím se nedá nic dělat. 

Jak celá situace pokračovala, přistihla jsem se při zatínání prstů do větve pode mnou. Bolest začínala zabírat veškerou moji pozornost. 

Pak se to stalo. 

Jako bych měla výpadek vědomí, nepamatovala jsem si, jak jsem se tam dostala, ale najednou jsem visela dolů z větve. Když jsem si to uvědomila, vyděsilo mě to. Rychle jsem slezla dolů a přemýšlela, co udělám. 

Každou chvilkou mě měl vystřídat Liam. Bude nejlepší, když ho probudím hned. 

"Liame? Slyšíš mě?" 

Trhnul sebou, otevřel oči a usmál se. 

"Není to ale krásné probuzení?" 

Protočila jsem oči. 

"Zajímalo by mě, jestli ti bude připadat krásné i za pár hodin." 

Tlumeně se zasmál, zvedl se a protáhl ruce.