Středozemě v nebezpečí - část 4. - Král Edorasu

5. kapitola

Elwing

„Ale ne." 

To bylo všechno, na co jsem se zmohla. Pak jsem se rozeběhla zpátky k našemu tábořišti. Tuším, že Emcee běžel za mnou, ale neměla jsem čas to zjišťovat. 

Byla to překvapivě dlouhá cesta. Celou tu dobu jsem přemýšlela, co se mohlo stát a jaká nebezpečí na nás čekají. Je Liam v pořádku? Doufala jsem, že ano. 

Pak jsem si uvědomila, že by nebylo moudré tam takhle naběhnout. Zpomalila jsem, a čím jsem byla blíž, tím tišeji jsem se pohybovala. Nakonec jsem opatrně vyhlédla zpoza stromu. Nikdo tam nebyl, nic zvláštního jsem neviděla.

Emcee

Elwing vyrazila a ani se po mně neohlédla. Viděla by mě těsně za ní. 

U tábořiště jsme zastavili a koukali, co se kde hne. Nikde nic. 

Náhle další výkřik, tentokrát rozeznatelná slova: "Vypadni! Nech nás! Kšá!" 

Liam asi někoho objevil. Nebo spíš nějaké zvíře jeho. Vyrazili jsme za přítelem v nesnázích, stál na otevřeném prostranství, asi šel pro dešťovku. V jedné ruce držel klacek a bojovně s ním mával směrem k nepříteli. 

Byl to vlk. Znal jsem ho.

Elwing

Byl to vážně on? Moc vlků jsem v životě neviděla. Otočila jsem se na trpaslíka a okamžitě jsem si svoji domněnku potvrdila. 

Bron se vrátil. 

Teď bylo potřeba zjistit, zda se vrátila i jeho přátelská povaha. 

"Emcee, běž za ním," usmála jsem se.

Emcee

Byl to on, o tom nebyl pochyb. Uběhlo pět dní od té doby, co mi ublížil. Nevyčítal jsem mu to, ale on to asi nevěděl, držel se dost stranou. Opatrně jsem k němu vyrazil. 

Liam vypadal dost zmateně, na něco se zeptal, ale neměl jsem chuť mu nic vysvětlovat. Nechal jsem to na Elwing. 

Bron natáhl svůj dlouhý krk a opatrně očichal mou napřaženou dlaň. Pak mě celého prohledal. Když zjistil, že nemám u sebe silmaril, nechal se pohladit. 

S Elwing to bude asi mít těžší, nenechám ho jí ublížit.

Elwing

Zatímco se Emcee přibližoval k vlkovi, přešla jsem k Liamovi. Ptal se trpaslíka, jestli toho tvora zná, ale nedočkal se odpovědi. Vzala jsem ho za ruku a vedla ho pryč. 

"Pojď se mnou, dáme jim chvilku soukromí." 

Liam byl pořád zmatený. "Co se děje? Proč odcházíme?" 

Odvedla jsem ho až na okraj lesíku, tam jsme si oba sedli pod nejnižší větve smrku. 

"Ten vlk se jmenuje Bron. Říká ti to jméno něco?" 

Viděla jsem záblesk poznání. "Výborně. Necháme ty dva, aby se znovu poznali." 

Liam lehce přimhouřil oči. "Neudělal mu Bron ten šrám kvůli Silmarilu?" 

"Ano, ale to už teď nehrozí, neměj strach." 

"Jak to víš?" 

Lehce jsem se usmála. "Protože ho mám já."

Emcee

Po krátkém přátelení jsme se vydali zpět do malého tábora. Elwing již nejspíš Liamovi vysvětlila, jak to s vlkem je. 

Ještě jsme si naplno nevěřili, pochopitelně. Na to bylo mé zranění příliš čerstvé a jeho pomatení příliš nedávné. Nenechal jsem ho přiblížit se moc k Elwing, aby se nestalo něco špatného. 

"Nedáme si večeři?" zavolal jsem.

Elwing

Když jsme se vrátili, zdálo se být vše v pořádku. Bron obezřetně postával vedle trpaslíka, který už přemýšlel o večeři. Najednou mi to celé připomnělo dny u Radagasta. Musela jsem se usmívat. 

"Jasně Emcee, připravíme to, vy se můžete ještě chvíli sbližovat." 

Zamával na nás na znamení díků a my se dali do příprav. Nedovolili jsme si rozdělat oheň, takže vše spočívalo jen v omytí nebo nakrájení. Po nějaké době Liam promluvil. 

"Snažil jsem se pro vás udělat to samé, víš?" Jeho hlas byl tichý a možná trochu posmutnělý. 

"Co myslíš?" zeptala jsem se. 

"Chtěl jsem, abyste měli čas znovu se sblížit." 

Vyhýbal se mi pohledem. Opravdu z toho byl smutný. Objala jsem ho. 

"Ale Liame, to vůbec nemusíš dělat. Vážně, nedělej si s tím starosti." 

Pevně mě držel a kýval hlavou. Zjistila jsem, že je mi také smutno. 

Vyrušil nás trpaslíkův hlas.

Emcee

Povídal jsem si chvíli s Bronem a připadal si u toho jako cvok, ale on opravdu vypadal, jako že poslouchá. Zkusili jsme si pár povelů, které jsem ho dřív naučil, a znovu se v něm objevila jeho hravost. 

Dostal jsem hlad a šel zjistit, jak jsme na tom s jídlem. K mému uspokojení nebyl vytvořen žádný oheň. Alespoň nebudeme vidět. A i kdybychom ho mít chtěli, nebylo by jednoduché jej v takto zamokřené oblasti rozdělat. 

K večeři byla tedy převážně zelenina. Usedal jsem tedy na hlídku ještě trochu hladový, ale s vlkem po mém boku.

Elwing

Večer proběhl poklidně, bez větších problémů, takže jsme šli brzy spát. Déšť ustal, zůstala po něm jen všudypřítomná vlhkost. 

Když jsem konečně usnula, zdály se mi divoké a zmatené sny. V jednom z nich bylo spoustu krve a mrtvých. Všechny rasy ležely vedle sebe v rudých kalužích, tiše, zlověstně. Měla jsem pocit, že některé z těch těl znám. Nelíbilo se mi to, chtěla jsem odejít, ale nebylo kam. Mrtví byli všude okolo mě, nemohla jsem udělat ani krok, aniž bych na některé nešlápla. 

Cítila jsem čím dál větší tlak. Dosáhl takového bodu, že mě probudil. Byla jsem zadýchaná a vystrašená. 

Slyšela jsem kroky. Vedle mě se objevil Emcee.

**Poznámka autora: Bron je zpátky! :))