Středozemě v nebezpečí - část 4. - Král Edorasu

12. kapitola

Emcee

Vzbudil mě křik. Nad ničím jsem nepřemýšlel a sáhl po sekeře. Na meč jsem si netroufl. Mé oči zvyklé na tmu hned rozeznaly dva útočníky, z nichž jeden už ležel pod vlkem, všude okolo krev a strašný křik. Druhý vyděšeně zíral na Brona a najednou také padl k zemi. To byl Liamův úder. 

Ťal jsem sekerou po ležícím těle. Koutkem oka jsem zahlédl pohyb u křoví. 

"Elwing!" vyděsil jsem se. 

Liam nezvládl tak rychle zareagovat, tak moc na něj zapůsobilo okolní zabíjení. Než se vzpamatoval, já už jsem letěl přes křoví a řval z plných plic. Nebyla to slova, jen čistý vztek. Dlouho jsem něco takového nepocítil.

V rudé mlze jsem viděl muže jak má elfku přes rameno a prchá pryč. Udělal tu chybu, že se otočil za ohlušujícím zvukem. Nevím, jestli to bylo úlekem nad mým vzevřením nebo pouhou nepozorností, ale zakopl a Elwing se svalila vedle něj. 

Nestihl ani vykřiknout, když jsem nad ním stál. Najednou bylo ticho. Nikde nic, jen bušení srdce v mé hlavě. 

Doběhl ke mně Liam a já si ztěžka sedl na zem vedle Elwing. Tázavě pozvedl obočí a já jen kývl. Odnesl ji k táboru a dal se do ošetřování její rány. Když jsem se uklidnil, připojil jsem se k nim a společně jsme pak vybrali nový úkryt. Tu noc už jsem nespal.

Elwing

Měla jsem strach, velký strach. Tlak v mé hlavě neustával a polovinu noci jsem o sobě ani nevěděla. Netušila jsem, zda jsou všichni stále v pořádku nebo se někomu stalo něco zlého. Vím, že jsme se přesunuli. Také vím, že si nikdo nedovolil usnout. 

Přesto mě bolest nutila myslet na další možné útoky. Pokud teď mág ví, kde se nacházíme, jistě nás nenechá jen tak znovu zmizet. Pokoušela jsem se to říct nahlas. Liam seděl vedle mě a kontroloval mi zranění. 

"Přijdou další," řekla jsem tiše. 

"Co říkáš?" ptal se a sklonil se blíž ke mně. 

"Další útočníci, už jsou na cestě." 

"Neměj strach, Elwing, poradíme si s nimi. Jsem si tím jistý." 

Snažil se znít sebevědomě, ale dobře jsem věděla, že je vystrašený. Pohladil mě po vlasech. 

"Jak se cítíš? Zlepšuje se to?" ptal se mě. 

V mém zorném poli se objevil Emcee, který zjistil, že spolu mluvíme. 

"Ne. Nejradši bych si vlastníma rukama roztrhala obličej na malé kousíčky. Mám pocit, že by se mi ulevilo." Trochu mě překvapilo, když jsem svoji myšlenku řekla nahlas. 

"To nedělej. Tvůj obličej je to jediné, na co se tady dá dívat. Čím bych se pak mohl těšit?" 

Všimla jsem si, jak se při tom podíval na trpaslíka. Unaveně jsem se usmála. "Emcee ti není dost dobrý?" 

"Řekněme, že když si člověk zvykne na něco krásného, těžko se pak smiřuje s opakem," pronesl s vážnou tváří. To už se Emcee ozval.

Emcee

"Nech ji a můj ksicht aspoň chvíli odpočinout, Liame, díky," vyhrkl jsem na něj. 

Vypadal polekaně, ale to také měl, už mě nebavil. Elwing se snažila asi něco říct, ale nakonec to vzdala, bolest ji přemohla. Těžko říct, z jaké části šlo o bolest způsobenou zraněním nebo vlivem temného mága.