Středozemě v nebezpečí - část 4. - Král Edorasu

37. kapitola

Elwing

Vzhledem k tomu, že Emcee s králem odešli hned ráno, zůstala jsem opět jen s Liamem. Přišel za mnou brzy po snídani. Chvíli jsme spokojeně trávili v křeslech. 

"Zítra se vydáváme na cestu, to je už jenom pár hodin," poznamenal zamyšleně. 

"Máš pravdu, nějak se to rychle blíží." 

"To teda ano." 

Myšlenka na odchod mě děsila. Nevěděli jsme, kam půjdeme, ani co nás ve Středozemi může ještě potkat. 

Liam se otřásl. "Bude to těžké." 

Usmála jsem se na něj. "Neboj se, nenechám tě umřít hlady ani žízní." 

"To jsem rád." 

"Měli bychom si zabalit věci, které si budeme chtít vzít s sebou," podotkla jsem v náhlém popudu. 

"Můžeme to udělat hned. Stejně tu jenom sedíme." 

Dohodli jsme se, že se znovu sejdeme po dokončení práce. Sešli jsme se až před obědem. Oba s připravenými zavazadly. Pomalu jsme scházeli schody vedoucí k jídelně. 

"Takže poslední večer. Co máš v plánu?" ptal se mě Liam. 

"Vlastně nevím, nic konkrétního jsem neplánovala. Asi budu prostě jenom odpočívat. Jaký je tvůj plán?" 

"Před pár dny jsem v jedné z hradních komnat zahlédl jakousi kroniku. Nemohl bych odejít s vědomím, že jsem se do ní ani nepodíval." 

Oba jsme se smáli. To mu bylo podobné. Na obědě jsme se potkali s trpaslíkem a králem. Vypadali oba spokojení, vycházka se musela vydařit.

Emcee

Oběd byl výborný jako vždycky. Po něm jsem se rozhodl strávit nějaký čas s přáteli. 

"Kam máte namířeno?" optal jsem se. 

"Jdeme se podívat na nějakou kroniku, kterou objevil Liam," řekla Elwing a zatvářila se tak, že jsem se musel smát. 

"Tak dobrá." 

Vyrazil jsem s nimi. Bylo příjemné užívat si poslední chvíle v jejich přítomnosti.

Elwing

Liam nás vedl do jedné z chodeb, v téhle jsem mockrát nebyla. Okamžitě zamířil k obrovské zaprášené knize, jež ležela ve zlatem zdobené vitríně. V očích mu tančily jiskřičky, když ji opatrně otevíral. 

"To je prostě nádhera!" vydechl šťastně. 

Já ani Emcee jsme jeho lásku k starým knihám zrovna nesdíleli. Jen jsme se se na sebe nenápadně usmívali. Brzy nám úředník předčítal mnoho let staré zápisy. Téměř nic z toho nebylo zvlášť zajímavé. On do toho však byl tak zabraný, že ani nevnímal naše zívání. 

Po několika předlouhých minutách mi Emcee posunky ukazoval na dveře a vzápětí zvedl obočí. Horlivě jsem přikývla. Oba dva jsme se tiše vytratili, zadržujíce smích.

Emcee

Slyšeli jsme ještě velmi dlouho Liama, jak předčítá zády ke dveřím. Chudák si ničeho nevšiml. Smích jsme si dovolili až dlouho poté, co jsme se dostali z úředníkova doslechu. 

"Co kdybychom zašli naposledy do naší známé hospody?" zeptala se Elwing. 

Souhlasil jsem a vyrazili jsme od hradu dolů z kopce. Přivítala nás tam Elwinina známá. Polil mě pot, když jsem si vzpomněl na mou poslední návštěvu. Naštěstí byl zlověstný plakát pryč. Bylo zvláštní, na kolik dokázal jeden plakát změnit atmosféru v místnosti.