Středozemě v nebezpečí - část 4. - Král Edorasu

33. kapitola

Emcee

Když odešli ostatní truchlit nad městem, které čekalo poničení, dal jsem se do hovoru s Elfwinem. 

"Takže ti mágové umí mrazit, říkal jsi?" zeptal se mne. 

"Ano, je to tak. Neviděl jsem je tedy nic úplně zmrazit, ale jejich magie je chladná a způsobuje omrzliny. Viděl jsem velká zranění, způsobená nevelkými kusy ledu, kterým oběti podlehly. A byli to trpaslíci," dodal jsem a král uznale přikývl. Tím mě potěšil. 

"Vím, že váš národ toho ustojí spoustu, Emcee. Je poněkud děsivé představit si, že létající rampouch dokáže zastavit tak nebezpečnou bytost jakou je trpaslík v boji." 

Pyšně jsem se nadmul a pokračoval v líčení. "Nicméně jsme byli schopni jejich útokům odolat i úspěšně zaútočit sami. To vše se odehrálo poblíž jezera Rhun, kde jsem strávil nějaký čas v trpasličí osadě poblíž dolu." 

Vzpomněl jsem si na sochu, kterou jim musím udělat. Pamatuji si, nebojte, pomyslel jsem si. 

"Dobrá tedy, děkuji za užitečné informace, Emcee. Máš ještě něco?" 

"Umí manipulovat s myslí. Když jsme je napadli, pomáhali jim v obraně nějací trpaslíci. Na jejich očích bylo vidět silné očarování, které je přimělo ke zradě. Byli ale slabí a představovali pouze malou hrozbu. Je to však něco, na co byste si měl dát pozor." 

Tato informace jej hodně překvapila. O ničem takovém nikdy neslyšel a připadalo mu to nemožné. Musel jsem svá slova několikrát potvrdit a podrobně popsat, co jsem viděl. Pak se král odmlčel a přešel k oknu, kde před chvílí stál Liam. 

"Z tvých slov poznávám, že tato bitva nebude jako nic, co jsem zatím zažil. Musím přiznat, že do jisté míry je to vzrušující, ale mám o své lidi strach. Bude to chtít hodně plánování, strategie a schůzí s radou." 

"Rozumím, to je určitě..." 

"Budu tě na nich chtít mít s sebou," skočil mi do řeči a otočil se. "Vím, že nejsi válečník, ale tvých rad si vážím, navíc máš v tomto ohledu nejvíc zkušeností ze všech lidí co znám. A jednáš také ve svém vlastním zájmu." 

Postavil jsem se ze židle. "Dobrá králi, vážím si vaší nabídky. Budu se snažit vám být co nejvíce nápomocen." 

"Díky, Durine." 

Při tom jméně se ve mně cosi pohnulo. Kývl jsem na pozdrav. "Uvidíme se na obědě." 

Opustil jsem Elfwinovy komnaty.

Elwing

Probudila jsem se, když mě Liam přikrýval. Všiml si, že jsem otevřela oči. 

"Jé, promiň, nechtěl jsem tě vzbudit. Vypadala jsi tak klidně." 

Posadila jsem se. "To je v pořádku, neměla jsem v plánu ti tady spát." 

Usmál se na mě. "Ne? Ale to je škoda." 

"Prosím tě." Očividně se cítil líp. Rozhodla jsem se o válce znovu nemluvit. 

"Tušíš, jak dlouho jsme spali?" zeptala jsem se. 

Podíval se z okna, než mi odpověděl. "Řekl bych, že je akorát tak čas na oběd." 

"Výborně, tak pojďme." 

Společně jsme vyšli na chodbu. Cestou jsme se stavili pro trpaslíka. Našli jsme ho začteného do knihy o sochařství. Když slyšel o obědě, okamžitě ji odložil a šel s námi. Před jídelnou se Liama zeptal, jak se cítí.