Středozemě v nebezpečí - část 4. - Král Edorasu

35. kapitola

Elwing

Z těch slov mě zamrazilo. Okamžitě mě polil chlad a srdce se mi divoce rozbušilo. Najednou bylo náročné i obyčejné dýchání. 

Takže on opravdu odejde. Znovu se rozdělíme, každý půjdeme jinou cestou. Měla jsem to očekávat, alespoň bych teď zareagovala líp. 

Emcee pořád stál uprostřed místnosti, zůstával potichu a sledoval mě. Cítila jsem jeho pohled. Záměrně jsem se ještě víc přetočila směrem k oknu. Nechtěla jsem mu ukazovat slabost, kterou mi působil. Stejně by ho to akorát vyplašilo, jako se to dělo vždy, když projevil svoje pocity on. 

"Dobře. V tom případě se postarej o Liamovu rodinu. Víc po tobě nebudu chtít." 

A víc bych ani nedokázala říct. Třásly se mi ruce, tak jsem je schovala blíž k tělu. Venku byl další slunečný den, ale ve mně zrovna probíhala krutá bouřka.

Emcee

Elwing stála zády ke mně a hlas se jí třásl. 

"Dobře, pomohu jim, jen se musím Liama zeptat, kde bydlí." 

Přikývla a nic neříkala. Přešel jsem k ní a dotkl se jejího ramene. Nechtěla se ke mně otočit, tak jsem ji donutil. Objal jsem ji a dlouho jsme jen tak stáli u okna. 

Díval jsem se ven, bylo slunečno. Modrá obloha mě donutila zamyslet se nad mým rozhodnutím jít do bitvy. Nelitoval jsem. Budu si připadat, že k něčemu jsem. Chtěl jsem požádat o další lekce šermu, ale tohle asi nebyla vhodná chvíle. 

Na obědě bylo ticho, které tentokrát neporušil ani král. Vypadal také hodně zamýšlený, kdo ví, jestli si uvědomoval, jaká panuje u stolu nálada.

Elwing

Po jídle král znovu odchytil trpaslíka, tentokrát zřejmě jen na pár slov. Prý se ho musí na něco důležitého zeptat. Emcee na nás zavolal, abychom šli napřed, že si nás najde. A tak jsme s Liamem vyrazili. 

Až několik metrů před mým pokojem vůbec někdo z nás promluvil. Oba jsme měli o čem přemýšlet. Jako první ticho prolomil Liam. 

"Jsem nakonec rád, že se Emcee účastnil všech těch porad. Snad se mi už začíná dařit získat nějaký ten nadhled, protože věřím, že to armádě pomůže. No a my tři se můžeme vydat pro tvého bratra a Radagasta." 

Na konci se dokonce slabě usmál. Zdálo se, že se hodně snažil, aby to vyznělo radostně. Mrzelo mě, že tuto náladu pokazím. 

"On s námi nepůjde, Liame. Zúčastní se bitvy." 

Neřekla jsem, o kom mluvím, vlastně to byla chabě podaná informace, ale úředník okamžitě pochopil, co se snažím říct. Na místě se zastavil a díval se na mě. 

"Opravdu?" ptal se. 

Jen jsem přikývla. Znovu mi těžklo srdce, bůhví, zda bych dokázala promluvit. 

Liam zavřel oči, vydechl a pak se vrhnul ke mně. "To je mi líto, Elwing. Vím, že ses toho bála." 

Zabořila jsem obličej do jeho měkké košile, abych zastavila příval slz. Beze slova mě objal. 

"Já s tebou zůstanu. Pamatuješ? Nesmíš mě nechávat samotného." Sám se svým slovům tiše zasmál. "Tak pojď, půjdeme k tobě," vedl mě ke dveřím.

Emcee

Král mě chtěl uvědomit o mé pozici v bitvě. Měl jsem vést část vojska útočící z boku. Takže přímý boj mě čekat nemusel. To mě potěšilo, ale zároveň i mrzelo. Chtěl jsem bojovat, i když jsem se bál. 

Vydal jsem se za přáteli. Zahlédl jsem Liama, jak vede Elwing do jejího pokoje. Rozhodl jsem se nechat je samotné, i když se mi nechtělo. Připadalo mi, že je to tak správně. 

Chtěl jsem jít ven, když jsem si něco uvědomil. Zašel jsem ještě za králem. "Pane, až tady nebudeme, lapkové by mohli být agresivnější." 

Na to jsme oba zapomněli. Byl od nich teď na chvíli pokoj, ale nepokoje se daly čekat. Buď budou chtít osvobodit svého druha, nebo prostě jen využijí naší snížené obrany. Král mi poděkoval a řekl, že to vezme na vědomí. 

Šel jsem se s Bronem projít, abych si pročistil hlavu.

Elwing

Seděli jsme v křeslech a promýšleli, co pro nás znamená dvoučlenná výprava. Bron bude chtít jistě cestovat s trpaslíkem, proto jsme s ním také nepočítali. Shodli jsme se, že oba věznění, jež se chystáme osvobodit, budou zřejmě na stejném místě. Neexistoval důvod, proč by je mág umisťoval každého jinam. Takto je měl u sebe a mohl je mít pod kontrolou mnohem snadněji. Zbývalo jen zjistit, kde to místo je. 

Liam mě také upozornil na to, že u sebe stále máme poslední silmaril. Uvažovali jsme, zda ho nejprve neschovat. Přece jen by se mohl dostat k nepříteli, to nemůžeme dopustit. Toto rozhodnutí jsme nechali na později. Armáda odchází až pozítří, není kam spěchat. 

Mezi vším tím povídáním jsem si vzpomněla, že ještě musíme vrátit knížky do knihovny. 

"Nech mě tam zajít, odnesu je všechny," nabídl se Liam. 

"Vážně? To bys byl hodný. Opravdu teď nemám náladu na ostatní lidi." 

"Udělám to hned, ano? Můžu tě tu nechat samotnou?" ptal se. 

"Ano, neboj se. Děkuju za pomoc." 

Usmál se na mě a zvedl se. "Zajdu i pro knihu, co si ji půjčil Emcee. Třeba ji bude chtít taky odnést." 

"Jsi moc hodný." 

Rozloučili jsme se. Když odešel, prostě jsem si lehla na postel a stočila se do klubíčka. Bylo mi smutno.

Emcee

Četl jsem si, když Liam vstoupil do mého pokoje. 

"Zrovna kvůli tomu jdu, Emcee. Měli bychom jít vrátit knížky." 

Zaklapl jsem knihu. "Hmm, pravda. To je tedy škoda, ještě mi v ní kus chybí. Tak to asi nebudu nejlepší sochař ve Středozemi." 

Liam se zasmál. "To nevím, jestli to svět přežije. Taková velká díla bys jistě udělal, kdybys dočetl tu zbývající pětinu." 

Také jsem se zasmál, ale mrzelo mě to. Chtěl bych dělat sochy a číst o nich, ale nemám na to čas. "Tak pojď, jdeme to vrátit." 

Cestou jsme si museli dlouze rozvzpomínat, pod jakými jmény jsme si je vlastně půjčili. V knihovně už jsme se vžili do našich postav a nikdo se netvářil podezřívavě. Musel jsem Liama vytáhnout ven, už by se zase nejradši ponořil do textů a zůstal tu hodiny. To už jednou stačilo. Trochu naštvaný šel se mnou na hrad. 

"Stejně by sis nic nepůjčil, kdo ví, jestli teď budeš mít čas číst a vracet knížky." 

"Proč myslíš?" 

"Předpokládám, že Elwing bude chtít jít hledat čaroděje a svého bratra." 

Chvíli mlčel. "Máš pravdu." 

Kývl jsem a více jsme už cestou na hrad nepromluvili. Vyzvedl jsem si Brona a šel se zase projít. Půjde se mnou do bitvy, tak bychom měli mít co nejlepší vztah. Liam šel do hradu.