Středozemě v nebezpečí - část 4. - Král Edorasu

23. kapitola

Emcee

Přepadení mě hodně překvapilo a byl jsem pyšný, že se mi podařilo úder odrazit. Nevím ale, co by se stalo, kdyby nedorazila Elwing a nezabránila tomu druhému. Liam se ani nestačil vzpamatovat a bylo po boji. 

Útočník byl zřejmě členem skupiny lapků, měl podobné vzezření jako oni. Byl oblečen úplně stejně, jenom černý přiléhavý hábit s kapucou a jeho zbraň vypadaly mnohem dražší. Nevěděli jsme co s tělem, nechali jsme ho tedy v křoví divoké zvěři. 

Další problém byl strážný, nevěděli jsme co s ním. Než bychom se k němu dostali, určitě by stačil vydat signál do jeskyně, ať už dobrovolně či nedobrovolně. Šeptem nebo spíš odezíráním ze rtů jsme se domlouvali co dál. 

Liam nás přerušil a ukázal ke vchodu. Problém se vyřešil sám - strážný usnul. Pevně jsem uchopil sekeru a plížil se ven z úkrytu. Jedna rána do hlavy by nám měla dát mnoho času. Nevydal ani hlásek, když omráčený padl k zemi. Vchod byl volný.

Elwing

Ani jsem se nestačila vzpamatovat z toho, že jsem právě někoho zabila, a už jsme vstupovali do dolu. Teď nebyl čas nad tím přemýšlet, takové věci se mi nejspíš občas stanou. Důležité je, že nezemřel nikdo z nás. Zahnala jsem tyto myšlenky a následovala trpaslíka do tmy. 

Bron nás vedl, jeho uši dokázaly zachytit i ten nejjemnější zvuk. Liam šel jako poslední. Vešli jsme do rozšířeného prostoru, kde byla na stěně pochodeň. Nikdo tu nebyl, ale dál se chodba rozdvojovala. Měli jsme tedy dvě možnosti. 

"Půjdeme dál?" zašeptala jsem. 

Rozhodovali jsme se delší dobu. Přece jen jsme tu pouze čtyři, netušíme, kolik lapků tam na nás čeká. Na druhou stranu je to pro nás velká příležitost. Nakonec jsme se shodli na tom, že to zkusíme. Zvolili jsme chodbu vedoucí doleva. Po pár metrech se začala mírně svažovat, mířili jsme pod úroveň země. Kdesi vepředu blikalo světlo další pochodně. U ní se chodba dokonce roztrojovala. 

"Skutečně to bude bludiště," řekl Liam. 

"Asi bychom si měli dobře pamatovat, kudy jsme šli," podotkla jsem. Liam se nabídl, že na to bude dávat pozor. Pokračovali jsme znovu doleva.

Emcee

Pokud půjdeme prostě pořád doleva, nebude žádná velká věda vysledovat, kudy ven. Ale ať se Liam cítí, jako že něco dělá. Já jsem na každé křižovatce odhodil bílý kamínek z jedné z mých kapes.

"Abychom poznali, jestli nás chodby nezavedly zpátky tam, kde už jsme byli," odpověděl jsem na Liamův dotaz. Uznale přikývl. 

Chodba se konečně přestala svažovat, museli jsme už být docela hluboko. Také se tu výrazně ochladilo. Kdesi byly slyšet hlasy, ale nedalo se poznat, jestli jsou za námi, nebo před námi. Bron začínal být dost nesvůj, nebylo to prostředí pro něj. Došli jsme na další křižovatku. Ležel tam bílý kamínek. Rozhodli jsme se jít dál, ale zvolili jsme tentokrát cestu vpravo. Liam tvrdil, že si pamatuje, kde jsme. Blížili jsme se k zatáčce. Tentokrát nebylo pochyb, že se hlasy ozývají odtud. Poslouchali jsme.

Elwing

Uvnitř probíhal rozhovor mezi dvěma lidmi. 

"Ty čtyry hlupáci už nás stojí víc, než nám přinášej, nemyslíš?" 

"Jo, máš pravdu, takhle budem zejtra na mizině." 

"Co s tím hodláš dělat, Jacku? Ty seš tu přece šéf."