Středozemě v nebezpečí - část 4. - Král Edorasu

7. kapitola

Elwing

Trpaslík se skutečně rozhodl postarat o jídlo. Oba nás tím překvapil. Seděli jsme s Liamem na trávě a odpočívali. Líně jsme konverzovali. 

"Konečně je zase slunečno. Ten déšť už mě štval," řekl blaženě. 

"Taky mám radši světlo a teplo, jen si je teď úplně neužívám," odvětila jsem. 

"Já vím, Elwing. Mrzí mě, že to tak je." 

"To nemusí. Každý hrdina musí nějakou dobu trpět." 

Zasmál se. "Máš pravdu. Je to daň za slávu a bohatství, které tě určitě čekají." 

Pobaveně jsem se ušklíbla. Pak Liam na okamžik zvážněl. 

"Pověz mi, kdy je ta bolest horší? Dá se s tím něco dělat?" 

Nechala jsem si chvilku na přemýšlení. "Hmm, zdá se, že to celé stojí na mém soustředění. Čím méně toho v danou chvíli dělám, tím snadněji se ke mně dostanou mágovy síly. Chůze trochu pomáhá, vlastně pohyb obecně. Taky Bron mi dnes hodně pomohl." 

"Viděl jsem. Vypadá to, že ho kámen už tolik netrápí, co?" 

"Doufám, že ne. Nerada bych v něm měla nepřítele." 

"To se jistě nestane. Emcee ho uhlídá, umí to s ním." 

Usmála jsem se při vzpomínce na první setkání vlka a trpaslíka. "Ti dva se stali přáteli na první pohled." 

Liam zvedl obočí. "Skutečně? Vlk a odměřený trpaslík?" 

"Já vím, zní to neuvěřitelně." 

Oba jsme se zasmáli. 

"Když vezmu v úvahu, jak dlouho už mi trvá dostat z toho trpaslíka pár vět, pro tebe to muselo být dost náročné," řekl s pohledem upřeným k obloze. 

"Asi jsem to měla o něco snazší. Zachránil mi život, načež jsme spolu strávili celý týden bez větších nebezpečí a povinností. Vím, že je to s ním těžké, ale nevzdávej to. Brzy se ti víc otevře, uvidíš." 

Odfrknul si. "To uvidím." 

Vycítila jsem jakousi změnu v tónu jeho hlasu. Podívala jsem se na něj. Pořád byl otočený k obloze. 

"Řekni, pomáhá ti taky někdy?" 

Nebyla jsem si jistá, co tím myslí. "Emcee?" 

"Ano. Pokud ti ke zlepšení stačí pohyb nebo vlk, jistě by ti mnohem víc svědčil někdo tak blízký."

 Zvláštní otázka. "Myslím, že ano, určitě mi svým způsobem pomáhá." 

"Takže se o tebe stará?" 

"Nikdy jsem po něm nechtěla, aby mě jakkoliv opatroval. Ani to po něm chtít nebudu. Proč by to měl dělat?" 

"Já nevím. Myslel jsem, že by to tak mezi vámi mohlo fungovat." 

Musela jsem se smát. "No ano, jsme dost dobří partneři, co se likvidování cizích plánů týče. Nikde nenajdeš nikoho lepšího. Taky si dokážeme slušně poradit nebo se na dálku podpořit. Znáš přece naše dopisy." 

Taky se zasmál. "Ty znám moc dobře." 

Natáhla jsem nohy před sebe, aby se mi do nich vrátila krev. Sezení v jedné pozici nebylo moc příjemné. Spokojeně jsem vydechla. Hlava mě pořád tak nějak bolela, bolest chodila ve vlnách, takže se dala aspoň trochu kontrolovat.