Středozemě v nebezpečí - část 4. - Král Edorasu

8. kapitola

Elwing

Bylo neskutečně krásné zase jednou cítit vůni pečícího se masa. Emcee ho průběžně otáčel, bylo vidět, že s přípravou má zkušenosti. Všiml si, že ho pozoruji. Setkali jsme se pohledem, tak jsem se usmála. Myslím, že i on lehce pohnul koutky. 

Pak jsem šla na chvilku vystřídat Liama. 

"Přišla jsem tě osvobodit od nucených prací na okraji společnosti," řekla jsem žertovně. 

"Ach! Mám já to ale štěstí. Obvykle se člověk dočká přehnaně obrněného rytíře a mě už podruhé zachránila krásná princezna." 

Dělal při tom rozmáchlá gesta. Smála jsem se jeho přehrávání, bylo uvolňující. 

"Ale, ale, pane úředníku. Moc si na takový komfort nezvykej," pohrozila jsem. 

Nakonec vzal moji ruku a s díky se jí letmo dotkl rty. Cítila jsem, jak cosi uvnitř mě lehce poskočilo. Raději jsem se už otočila k cestě, protože mě znepokojilo, jak mi náhle zahořely tváře.

Emcee

Maso už bylo hotové a svolal jsem své společníky k jídlu. Brona jsme nechali samotného na hlídce, abychom ho pak nechali se v klidu najíst. 

Jedli jsme dost dlouho, až mě začalo trochu tížit, že nejsme na cestě a ztrácíme náskok. Oběd byl však tak lahodný, že jsem tyto myšlenky dokázal zahnat teplou zvěřinou. 

Po jídle jsme šli vystřídat Brona na hlídku. Nechali jsme mu hodně zbytků, chudák asi takhle dobře také dlouho nejedl. Když však jedl, spatřili jsme na obzoru dvě temně oděné postavy.

Elwing

"Vidíte je taky?" zeptala jsem se. 

Oba mi moji obavu potvrdili. 

"Kdo to může být?" ozval se Liam. 

Všichni jsme měli nějaká podezření, ale nikdo z nás je nevyslovil. 

"Měli bychom se stáhnout mezi stromy. Možná se ozbrojit," navrhla jsem.

Emcee

"Ano, vidím. Ozbrojme se, vyražte mezi stromy. Pohybujte se za horizontem, ať nejste vidět. Já jdu pro Brona." 

Stáhli jsme se všichni mimo dohled, já k tábořišti, ostatní k lesu. Bron ještě hodoval na večeři, když jsem ho musel vyrušit. Mé vysvětlení však pochopil. 

Zanedlouho jsme všichni stáli schovaní ve stínu stromů a čekali na možné nebezpečí.

Elwing

Liam vypadal opravdu napjatě, za svůj život se do žádných problémů se zbraněmi nedostal. 

"Myslíš, že o nás ví?" zeptal se mě nervózním hlasem. 

"Pravděpodobně ano. Kouř z uhašeného ohniště i vůně spáleného dřeva jsou nápadným vodítkem pro každého v okolí." 

S trpaslíkem jsme se na sebe podívali. Oba jsme věděli, že riskujeme, a přesto jsme riziko podstoupili. Příště si zapálení ohně pořádně rozmyslíme. 

Liam vedle mě prudce vydechl. Dva cizinci byli téměř na naší úrovni. Nebylo poznat, kdo nebo co se skrývá pod pláštěm. S očima přejíždějícíma po okolí cesty jsem našla Liamovu ruku. Jemně jsem ji stiskla.