Středozemě v nebezpečí - část 4. - Král Edorasu

4. kapitola

Elwing

Ačkoliv jsem vlastně noc a den prospala, byla jsem velice unavená. Vděčně jsem si vzala hlídku brzy k ránu. Nic zvláštního se nestalo. 

Když začínala světlat obloha, pocítila jsem slabé pálení uvnitř hlavy. Věděla jsem, že se mág přece jen probudil. To znamenalo, že musíme co nejdříve odejít. Počkala jsem další hodinu, než jsem vzbudila své společníky. V rychlosti jsme posnídali. 

"Obávám se, že nepřítel je nám znovu v patách, proto jsem vás nenechala spát dlouho," omlouvala jsem se. 

"Zase se ti snažil dostat do hlavy?" ptal se Liam. 

"Ne, to si nemyslím. Jen tak nějak vím, že je vzhůru." 

Zatímco ti dva balili věci na cestu, zahlazovala jsem všechny stopy a náznaky, které po nás zůstaly.

Emcee

Po zahlazení tábora jsem si uvědomil, že nemám tušení, kde Edoras leží. Nechal jsem tedy své společníky vést cestu. 

"Prosím vás, nejsem tak učený v zeměpise. Kam to vlastně jdeme?" řekl jsem po hodině chůze v tichosti. Liam se na mě otočil. Pokud byl z mé otázky zaskočený, nedal to najevo. 

"Na jihozápad odtud, Emcee. Je to hlavní město Rohanu." 

"Rohan, ach ano, dobrá tedy." 

Moc koní, pomyslel jsem si, zbytečně moc koní. Už se nemůžu dočkat, jak se z nich ti dva zblázní a už nikdy nepůjdeme pěšky. Kéž by tu byl Bron, ten by koně jistě také neschvaloval.

Krajina, kterou jsme procházeli, zůstávala docela neměnná až nudná. Elwing se každou chvíli chytala za hlavu, jak ji napadal mág. Pokaždé, když se to stalo, jsme trochu přidali na tempu.

 Obědvali jsme za chůze. Počasí se nám odpoledne pokazilo a spustil se hustý déšť. Nebylo to nic nepřekonatelného, ale zpomalili jsme. To však nebyl problém, protože se sílícím deštěm začaly mágovy intervence do Elwininy mysli polevovat. Všechna ta voda asi jeho čáry tlumí. 

Elfka s trpaslíkem neměli s pochodem a deštěm problém, ale Liam se nám začínal trochu hroutit. Bylo jisté, že dnes už dlouho nepůjdeme.

Elwing

Ušli jsme již velký kus cesty, když se déšť začal zhoršovat. Viděla jsem, jak se Liam snaží vydržet za každou cenu, ale třásl se a sotva vlekl nohy. Není divu, určitě nebyl zvyklý na dlouhé pochody, navíc v tom nejhorším možném počasí. Emcee to viděl taky, jen jsem si nebyla úplně jistá tím, co si o tom myslí. 

Nechala jsem Liama vepředu a spolu s trpaslíkem jsme lehce zpomalili. 

„Emcee, měli bychom zastavit." 

Díval se před sebe a neodpovídal. 

„Podívej se na něj, dlouho to nevydrží." 

S tím musel souhlasit, když přikývl, začala jsem hledat vhodné místo k úkrytu. Kolem cesty byl nějaký nižší porost, ale nebyl dostatečně krytý. Pak mi trpaslík ukázal skupinu stromů, asi sto metrů od cesty, lehce v kopci. Ano, to by mohlo být skvělé místo, budeme mít výborný rozhled po okolí. Usmála jsem se na něj. On jen lehce pokrčil rameny, vyhýbaje se mi pohledem.

Doběhla jsem Liama, abych mu všechno řekla. 

„Nevadilo by ti, kdybychom dneska už dál nešli? Cítím se nějak unavená a nevím, jak dlouho vám ještě stačím."