Středozemě v nebezpečí - část 4. - Král Edorasu

38. kapitola

Emcee

Vyšel jsem ven a potkal na chodbě Elwing s Liamem. Vyrazili jsme se projít do lesa, kde jsme objevili čisté jezírko u skal. Bylo dost hluboké, možná se jednalo o zatopenou část dolu. 

"Tady se bude krásně skákat do vody," ukázal jsem na skálu nad vodou. 

Za chvíli už jsem po ní šplhal a odrážel se zpátky do jezírka. Ostatní se poklidně cachtali. Jen Bronovi se do vody zatím vlézt nechtělo. Nakonec se tam ale i on vydal, vedro bylo přece jenom příliš velké. 

Ostatní se také odhodlali k něčemu dalšímu a začali skákat do vody se mnou. První skok se Liamovi nepodařil a měl od nárazu celá záda červená. Přemluvili jsme ho, aby to zkoušel dál a pak se to stalo i mně. Elwing skákala velmi ladně a elegantně. Téměř nikdy po jejím dopadu nevystříkla žádná voda. Po mně naopak polovina jezera. 

Byly to krásné chvíle. Lépe strávenější poslední večer jsem si ani neuměl představit. Po koupání jsme dostali hlad a odebrali se zpět do hradu na večeři. 

"Proč jste tak mokří?" ptal se král. 

"Byli jsme se koupat v zatopené části dolu v lese." 

"Dolu? To musí být něco nového, o takové vodě nevím. A to tam nebyli žádní lapkové?" 

Na ty jsme ani nepomysleli. Pokrčil jsem rameny. "Žádné jsme neviděli." 

Po jídle jsme vyrazili na naše místo na louce pod stromem.

Elwing

"Tak jo, náš poslední večer v Edorasu. Bude se mi po tom městě stýskat," prohlásil Liam ležící na zádech s rukama pod hlavou. 

Emcee souhlasně zabručel. Já se jen usmála. Bron tu byl s námi, ležel poblíž trpaslíka a líně sledoval okolí. 

"Chvíli tu s vámi ještě pobudu, ale později bych si naposledy zašel do knihovny, pokud vám to nevadí," řekl Liam. 

Když viděl naše výrazy, rychle pokračoval. "Nebojte, nebudu si nic půjčovat. Jen si tam v klidu sednu a budu si užívat klid a vůni knih." 

Druhou větu prohlásil s takovým citem, že jsem se zasmála. "Teda, jak já tě na té cestě zabavím bez knížek?" 

"Jen velice těžko, drahoušku," odvětil. 

Emcee pak nadhodil nové téma. Ptal se nás, kam se vlastně vydáme. Vzhledem k tomu, že nikdo z nás netušil, kde je mágova skrýš, rozhodli jsme se náhodně. 

"Půjdeme dál na východ. Nejspíš obejdeme Isengard, podíváme se, zda se tam nic neděje. Poté kolem pohoří směrem na sever, vlastně možná dojdeme až k Roklince," odpověděla jsem. 

Liam zasněně navázal. "Moc rád bych se podíval do Roklinky. Říká se, že je pořád tak nádherná jako v dobách své největší slávy."

Chvíli jsme mluvili o všem, co jsme o tomto sídle elfů slyšeli. Emcee dokonce litoval, že tam nebude s námi. Slunce se začalo blížit k obzoru.

Emcee

Zapadající slunce nás nevyhnalo domů. Jen Liama do knihovny, nechtěl, aby mu zavřeli. Zůstali jsme s Elwing pod stromem a dlouho vůbec nemluvili. 

Přemýšlel jsem, jak to tu bude vypadat, až odejdeme. Jestli budou lapkové agresivnější, bude s nimi mít město asi velké problémy. Bez krále, co by je ochránil. Snad tu zůstane dost vojáků, ale snad jich i půjde dost s námi. Jsem také zvědavý na Brona v bitvě, mám o něj trochu strach, je to sice zcela jistě rozený válečník, ale bitvu, pokud vím, ještě nezažil.