Středozemě v nebezpečí - část 4. - Král Edorasu

30. kapitola

Emcee

Elwing nám vysvětlila, co se právě dozvěděla. Také jsem se na krále nezlobil, bylo mi jasné, že neměl příliš na výběr. Rád jsem věřil, že udělal, co mohl. 

"Takže teď nás tedy čeká na dobu neurčitou tohle," rozmáchl jsem kolem sebe rukama v obšírném gestu. 

Elwing přikývla, zatímco Liam zůstal potichu. Vypadal, že hluboce přemýšlí. Čekal jsem, jestli nám k tomu taky něco sdělí, a když nic nepřicházelo, ujal jsem se znovu slova. 

"Jak to vlastně bude dál? To tu budeme čekat, až si pro nás buď Dorien přijede nebo až nás rada jemu pošle?" 

"No právě," ozval se náhle Liam, "to mě napadlo také. Pokud nás tu teď drží, co by se mohlo změnit, abychom už nemuseli být vězni? Nic. Dokud nás Dorien nedostane, bude naléhat na tu místní radu, aby nás vydala. Místní od svého rozhodnutí jen tak nepoleví, ne snad, že by nechtěli, ale nemohou, protože samozvaný či ne, Dorien je králem. A dokud po nás prahne král, málokdo si troufne mu odporovat. A také by raději neměl." 

Jeho slova zněla velice pesimisticky, ale mohla být také pravdivá. 

"Takže máme dvě možnosti. Buď utečeme, nebo necháme krále nám pomoci. Já jsem pro to druhé," vysvětlil jsem. 

Liam se přihlásil k možnosti útěku z hradu. 

"Elwing, je to na tobě, jak se rozhodneme?"

Elwing

Oba dva se na mě dívali a já cítila jen velký tlak. Jak se mám rozhodnout? 

Pokud odsud utečeme, což samo o sobě nebude jednoduché, dostaneme se daleko z Dorienova vlivu. Mohlo by se nám podařit zmizet černému pavoukovi, zase být chvíli někde jinde. Jenomže to s sebou nese i negativa. Do Edorasu jsme přišli pro pomoc a takto bychom odešli bez ní. Vlastně bychom všechny ty dny strávené zde prostě vymazali. Byl by to ztracený čas. Pro mě osobně to znamenalo i tak nějak zradit Elfwina, který nám začal důvěřovat a dělá pro nás své maximum. 

Pokud bychom zvolili druhou možnost, skutečně budeme závislí jen a jen na králově pomoci. Třeba by nás mezitím napadlo, kudy se vydat na další cestu. V případě, že by si pro nás opravdu přijel sám Dorien, jsem si jistá, že by to Elfwine nenechal jen tak. Oba dva jsou králové, ale jeden z nich neprávem. Mohlo by se tak vyřešit nástupnické pravidlo, svrhnout Doriena by nejspíš byl dobrý další krok. Těžko říct, co všechno se může ještě stát, pokud tu zůstaneme jako vězni. 

Podívala jsem se na své přátele. Oba tiše vyčkávali, až promluvím. 

"Musím vás zklamat, ale skutečně netuším, jak se rozhodnout. Ne v této chvíli," odpověděla jsem. 

Emcee kývl hlavou, Liam promluvil. "Necháme ti čas na rozmyšlenou. Pro tebe bude mít rozhodnutí nejspíš nejzásadnější následky z nás tří." 

Také jsem to tak cítila. I přesto jsem musela myslet na to, co svojí volbou způsobím jim dvěma. 

"Díky," řekla jsem prostě. "Bude vám hodně vadit, když si o tom znovu promluvím s Elfwinem?"

Emcee

"Asi ne, jen mi to připadá jako trochu zvláštní konverzace. Ptát se ho, jestli od něj máme utéct nebo si nechat pomoct," zasmál jsem se. 

Elwing už se chystala na objasnění, ale já ji gestem přerušil. "Dělám si srandu, neboj, chápu, jak to myslíš." 

Liam s tím problém také neměl a tak se Elwing vydala hledat krále. Nechtělo se mi trávit další čas sám s Liamem a tak jsem si šel do kuchyně sehnat něco na zub. Cestou mě pozorovala každá stráž, kterou jsem potkal. Jen se kochejte, říkal jsem si v duchu. Ukořistil jsem pár kousků koláče z mého předchozího zaměstnání a nadrobil si do postele při učení se sochařině.